Ukažte koni cestu dolů ...

20. července 2017 v 8:22 | Deryliiin |  Z oblasti jezdectví
Zdroj: http://www.equichannel.cz
..............................................................................................................................



Jak jezdit správně "dopředu a dolů"? Má být hlava před kolmicí, na ní, nebo může být i za ní? Kdy už je to moc a kde začíná "rollkur"? Nebo se tomu raději vyhnout a nechat koně raději na dlouhé otěži a s přirozeným nesením krku? Ochota koně vytáhnout se dopředu a dolů je vynikající kritérium kvality tréninku a v dnešním článku z archivu Horse Magazine ho neméně výborně rozebere zesnulý špičkový trenér Christian Thiess.

Už jste si někdy sami připravovali koně a kladli si přitom otázku, jestli existuje nějaký způsob, jak si přesně ověřit, zda kůň pracuje korektně? Nebo jste někoho trénovali a hledali metodu, jak ověřit, že je kůň vašeho žáka skutečně na pomůckách a v aktivním sebenesení? Nebo jste seděli v budce, pískali drezurní úlohu a zajímali se, zda je za dokonalým výrazem a úsměvem jezdce skutečně i kvalitně naježděný kůň? Pak vás jistě potěší, že existují způsoby, které tyto otázky jednoznačně a poctivě zodpoví.
Není třeba spoléhat jen na pocit při odhadování, zda je kůň kvalitně připravený na dané úrovni. Otestujte si ho s přihlédnutím k fázi jeho jezdeckého vývoje ve všech oblastech od aktivity a sebenesení až po narovnání a uvolnění. Běžné testy zahrnují zastavení, střední klus a piafu a pak existuje jeden, který má tu výhodu, že může být používán po celý jezdecký vývoj koně... vytažení dolů.
Tyhle dva obrázky jsou z původního článku, který vyšel v Horse Magazine v roce 1985. Je na nich Christian Thiess, který napsal následující pasáž:
"Tyto fotografie ukazují, jak moc kulatý kůň může být. Je aktivní zezadu a zadníma nohama došlapuje pod tělo. Hřbet je uvolněný a pruží a kůň měkce překusuje udidlo. Fotografie jsou ukázkou gymnastického přínosu a hodnoty tohoto cvičení pro správný rozvoj svalů."
Zdá se, že máme dva proti sobě stojící názory na to, zda koně nechat vytahovat se dopředu a dolů. Jedna skupina si pevně stojí na tom, že je to cvičení, které nerozvíjí nic užitečného. Dokonce může koně poškozovat, protože spíš než shromáždění učí koně natahovat rámec a bránit se shromáždění. A pak je druhý tábor, který zastává opačný názor, tedy že se jedná o cenné cvičení s nesčetnými benefity.

Kdo má pravdu?

Já pevně věřím, že spousta kritiky vychází z neporozumění tomuto cviku. Spousta jezdců zkrátka neví, jak ho správně provést. Možná se pokoušejí vytažení dopředu a dolů napodobit, ale nechávají ho padat na předek, ztrácet rytmus a prohýbat hřbet, a stejně jako jakýmkoli jiným nesprávným ježdění ve skutečnosti koně kazí.
Kolikrát jste už něco takového viděli? Nevzdělaní jezdci nekonečně krouží na dlouhé otěži, s koněm s vytaženým nosem až kamsi... tak na předku, že skoro přepadávají... a to má být prospěšné cvičení! Stěží někoho překvapí, že jezdci a trenéři pak zpochybňují hodnotu vytažení dopředu a dolů.
Ale při správném provedení, když jezdec opravdu rozumí, jak a proč tento cvik provádět, má vytažení dopředu a dolů své místo v přípravě koně. Jsem si jist, že problém je pouze v tom, že jezdci nechápou, oč při tomto cviku jde a jak ho správně jezdit.
Angličtina je poněkud neobratná v mnoha jezdeckých termínech a název tohoto cviku je jedním z nich. V němčině najdete dva výrazy: "Zugel aus der Hand kauen lassen" - což znamená "dovolit koni žvýkat otěže z ruky" a "dem Pferde den Weg in die Tiefe zeigen" - což je "ukázat koni cestu do hloubky". To úplně neodpovídá anglické gramatice, proto se to v angličtině zpravidla mění na "showing the horse the way to the ground" - "ukázat koni cestu dolů." (Tento anglický termín byl poprvé použit v překladu knížky Wilhelma Muselera, Riding Logic). Budu používat termín "ukázat koni cestu dolů", protože si myslím, že lépe odpovídá cíli tohoto cvičení.

Jak tedy správně na to?

Je důležité, aby si jezdec dříve, než se začne pokoušet o toto cvičení, zkontroloval, že kůň se pohybuje dopředu s kmihem ve zvoleném tempu, dobrém rytmu a na dobrém přilnutí. Potom, při udržování dopředných pomůcek, by měl jezdec začít mírně nabízet vnější otěž posouváním vnější ruky vpřed. Když kůň reaguje vytahováním krku dolů a hledáním přilnutí, jezdec by měl nabídnout i vnitřní otěž a opět by to měl být kůň, který se snaží udržet kontakt. Jezdec potom může začít mírně prodlužovat otěže tak, že je nechá proklouznout mezi prsty. Je-li kůň stále dobře ježděn odzadu, udrží přilnutí a bude překusovat udidlo směrem dolů.
Musím ale znovu zdůraznit nutnost udržování měkkého kontaktu ze strany jezdce s koňskou hubou během tohoto cvičení a ne pouhé zahození otěží! Jak se postupně svaly zbavují napětí a natahují, kůň se pohybuje s měkkým, pružícím hřbetem a v kulatém rámci.
Je-li kůň dobře proježděný, bude udržovat rytmus, kulatost a aktivitu chodu a změní jen rámec; i když toto cvičení ovlivní celé jeho tělo. Je to trochu jako řetězová reakce, protože když sníží krk, protáhne si a uvolní svaly na krku a krční svaly jsou propojené se svaly hřbetu, které si tak také uvolní a protáhne a skrz ně i svaly zádi. Jak se postupně svaly zbavují napětí a natahují, kůň se pohybuje s měkkým, pružícím hřbetem a v kulatém rámci. Tímto jsme postavili nezbytné základy správné gymnastické práce.

Kde začíná hyperflexe?

Mnoho jezdců přivádí do rozpaků úhel, který svírá hlava se zemí při snížení krku. Někteří si zjevně myslí, že při snížení by měl být nos vystrčen víc dopředu, i když při práci s koněm, nesoucím krk v normální pozici, by to za správné nikdy nepovažovali.
I když se teď kůň pohybuje se sníženým krkem, stále by měl zůstat na klidném přilnutí, aktivní a dobře se pohybovat odzadu - jinými slovy, měl by zůstat na otěži. A úhel hlavy vůči krku by měl zůstat stejný, jako když kůň pracoval s krkem napřímenějším. To znamená, že pokud kůň sníží krk, aby tento úhel zůstal stejný, linie jeho čela se dostane za kolmici.
Kůň ale není přehnaně ohnutý v krku, zůstává na stejném přilnutí. Není to vynucená pozice, protože úhel v týlu není držen tahem a ohnutí mezi týlem a prvním krčním obratlem zůstává podobné jako předtím. Jen při zachování tohoto optimálního úhlu může jezdec dále ovlivňovat koně a tak plně využít přínosů tohoto cvičení. Pokud je hlava a nos koně vystrčený dopředu, všechno je ztraceno - kůň padne na předek, ztratí rytmus a zádové svaly se zploští a ztuhnou.
Když je ale cvičení prováděno správně, přináší několik výhod. První a nejčastěji zmiňovanou je, že napomáhá uvolnění jak těla, tak mysli koně. Důležitost uvolnění nikdy nemůže být dostatečně zdůrazněna, protože pouze uvolněný kůň se může celý atleticky rozvíjet a zlepšovat elasticitu a koordinaci svých kloubů a svalů.
Navíc toto cvičení není jen způsobem, jak koně uvolnit, ale je i cennou pomůckou výcviku. Protahuje celou horní linii koně a uvolňuje zkrácená místa. Nezapomínejte, že koně nejsou stavěni na to, aby nesli váhu jezce a zejména jsou-li pod napětím, vycházejícím z požadavků jezdce na různé cviky a pohyby, mají sklony ve hřbetě tuhnout a prohýbat se. Naopak když kůň žvýká udidlo a vytahuje se dolů, motivujeme ho k uvolnění hřbetu a odrážení ze zádi, čímž je pro něj snazší šlápnout dál pod tělo a pracovat v kulatějším rámci.
Nejcennějším přínosem tohoto cvičení jak pro koně, tak pro jezdce je, že je jednou z možností, jak si otestovat pokrok jak koně, tak jezdce. Pouze pokud kůň pracuje správně, respektuje holeň i otěž a je aktivní odzadu, bude schopen snížit krk zároveň s udržením taktu a kmihu... a nepadnout na předek a začít utíkat.
Jak se kůň stává pokročilejším, zvyšují se jen požadavky na preciznost provedení cvičení a mění se i kritéria hodnocení. Například, na nižší úrovni testujeme stupeň uvolnění koně a přijetí přilnutí, zatímco u pokročilejšího koně se zaměřujeme na rovnováhu a sebenesení a také hledáme chyby v taktu.
Je to také test, jak má jezdec klidnou ruku, zda má kůň důvěru hledat přilnutí, které mu jezdec nabízí, a jestli jezdec dokáže koordinovat pomůcky.
Tento test nelže. Ukáže slabiny vašeho tréninkového plánu, které je potřeba opravit. Možná pokud nechcete znát pravdu, neměli byste se do něj pouštět. Pokud ano, pak z něj profitujte kdykoli během práce a především po náročnější práci, kdy poslouží k relaxaci a bude pro koně odměnou. Nebo pokud bude kůň v tenzi na konci hodiny, abyste zajistili, že se kůň vrátí do stáje uvolněný a spokojený.
Toto cvičení může být prováděno ve všech chodech včetně vysezeného klusu, ale nejčastěji a zejména u mladých koní se používá v lehkém klusu. Je potřeba během cvičení analyzovat výkon koně, abyste zjistili, kde je jaký odpor a tudíž i slabina ve vašem výcvikovém plánu.
Všímejte si zejména:
  • házení hlavou nahoru a dolů
  • pohazování hlavou do stran
  • vytrhávání otěží z ruky
  • napětí ve hřbetě a prohnutí
Toto vše uvedené ukazuje na problém s přijetím udidla, v důvěře v jezdcovu ruku a nedostatek uvolnění.
Zatímco:
  • ztráta rytmu
  • padání na předek
  • utíkání/zvyšování rychlosti
  • poklusávání v kroku
  • drobení v klusu
ukazuje na problém nedostatečného aktivování koně odzadu nebo je možná kůň zmaten a nedůvěřuje jezdcovým pomůckám (nedostatek koordinace na straně jezdce vedoucí k nejistotě a matení koně).
A pokud vás nic z výše uvedených pozitiv nepřesvědčilo, je tu ještě jedna výhoda. Kůň, který korektně provádí toto cvičení, bude mistrně zvládat prodloužený krok, protože bude mít sílu a sebejistotu pravidelně a energicky kráčet na klidném přilnutí s maximální délkou kroku. Zbavíte se tak šourání, krátkých uspěchaných krůčků, zataženého krku a utíkání za otěž. Jak často vidíte skutečný prodloužený krok u koní na vyšší úrovni?
Kdo je kdo: Christian Thiess (1937 - 2016)
Západoněmecký a novozélandský trenér rumunského původu. Již jako junior a mladý jezdec vítězil na mezinárodních závodech po východní Evropě. V roce 1964 dokončil studium jezdectví na univerzitě v Bukurešti. Stal se vyhlášeným trenérem drezurního a military ježdění v zemích socialistického bloku, nicméně v roce 1972 na olympiádě v Mnichově, kde byl jako trenér rumunského military týmu, využil příležitosti a zůstal na Západě. V Německu získal trenérskou licenci A (nejvyšší tehdy možné vzdělání), otevřel si své vlastní tréninkové centrum a vedl kliniky v několika státech západní Evropy. V roce 1982 odešel na Nový Zéland v obavě před komunistickou hrozbou, kde pokračoval v trénování.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama