Zánět kopytní škáry - D.Švehlová

2. února 2017 v 7:21 | Deryliiin |  Kopyta
Nemyslím, že by většina lidí věděla, čeho se mají přesně bát, když se řekne zánět kopytní škáry nebo nedejbože pododermatitida. Možná jen, že jim to připomíná podotrochlózu, s níž nemá toto onemocnění žádnou souvislost. Když však řekneme otlak chodidla, většina už bude doma.

Pododermatitida čili zánět kopytní škáry, především ve spojení s otlakem, je jednou z častých příčin kulhání bosých i okovaných koní. Nejvíce bývají postižená chodidla, méně často jiné části kopyta. O co vlastně jde?

Od otlaku k zánětu


Ve velkém počtu případů je příčinou zánětu kopytní škáry otlak. Působení vnější mechanické síly může způsobit, že se mezi tvrdým rohovým pouzdrem a ještě tvrdší kopytní kostí zmáčkne škára - bohatě prokrvená a protkaná citlivými nervy. Dojde k popraskaní drobných krevních kapilár a krev z nich se vylije. Drobné krváceniny se stihnou rychle vstřebat a nemusí způsobit vůbec žádný problém, pokud jsou však větší nebo je síla působící na škáru opakovaná, krevní výron mezi rohovinou (nejčastěji chodidla) a kopytní kostí se nemůže rozpínat a tlačí na citlivou tkáň. To bolí. Někdy tato vnější síla nemusí způsobit krevní výron, ale stlačí kapiláry natolik, že vyvolá nedokrvení škáry a její následné odumření. Na veškeré tyto změny reaguje škára zánětem - pododermatitidou. Při něm se mezi buňkami hromadí žlutavě zabarvený serózní zánětlivý výpotek (exsudát). Krom tlaku hromadící se tekutiny způsobuje bolest i samotný zánětlivý proces. Pokud je exsudátu více, může způsobit oddálení rohoviny od škáry. Když se pak časem vstřebá, zůstává po něm dutina, která postupně odrůstá a může - nebo nemusí - způsobovat další problémy.

Jak může vzniknout otlak


Kopytní kost neleží v kopytě jako noha v botě, ale visí z kopytní stěny na lamelách. Proto nehrozí, že by při chůzi či běhu působily na škáru nadměrné tlaky. Jsou však situace, kdy není vše tak, jak by mělo být. Rohové chodidlo (nebo jiná část kopytního pouzdra) může být vystevné takové síle, před kterou nedokáže škáru uchránit. Jednorázové působení velké síly způsobuje akutní zánět, opakované působení menší síly pak zánět chronický.
  1. Příčinou akutního zánětu kopytní škáry je nejčastěji prudký došlap na kámen či jiný předmět s ostrou hranou, uhození či kopnutí do tvrdého předmětu (pozor na korunky při skákání přes překážky!), kámen uvíznutý ve střelové ráze apod. Čím větší rychlostí kopyto na tvrdý předmět dopadne, tím větší je riziko poškození škáry.
  2. Rychlá práce pod jezdcem na tvrdém povrchu, především u bosých kopyt.
  3. Rizikovým faktorem je tenké chodidlo. Obecně špatná úprava kopyta, nadměrné sebrání rohoviny nebo naopak její nadbytek mohou být jedním z faktorů, které přispívají k poškození kopytní škáry.
  4. Nesmíme zapomínat na to, že příliš "vlhká" rohovina ztrácí svoji ochrannou funkci; přemočená kopyta jsou proto taky náchylnější k otlakům.
  5. Důležitý je i tvar kopyta; náchylnější jsou kopyta nevyvážená, například malá, krátká, těsná, plochá či plná, podsunuté patky (otlaky na patkách), překlubní kopýtka (otlaky na špičce), sbíhavý či rozbíhavý postoj kopyt (otlaky na více zatěžovaných menších poovinách kopyta) apod.
  6. Chronicky mohou dráždit uvolněné a pootočené, krátké či úzké podkovy, vysoké nebo nepravidelné ozuby, akutní zánět zase vyvolá nepřímé zakování (čili podkovák tlačící na škáru stěny), příliš důrazné nýtování a utahování podkováků.
  7. Příčinu je třeba někdy hledat i uvnitř kopyta. Neobvyklé mechanické síly působí na kopytní škáru například při rotaci či poklesu kopytní kosti v chronickém stádiu laminitidy, zkostnatělé kopytní chrupavky, rohový sloupek atd.
  8. Samozřejmě nejen mechanické síly, ale i jiné vlivy mohou vyvolat zánět kopytní škáry. Příkladem budiž nesprávné připalování podkovy či působení různých chemických látek.

Jak poznat, že kůň má pododermatitidu


Při akutním zánětu kopytní škáry kůň začne náhle kulhat, při chronickém kulhání nastupuje pozvolna. V obou případech se z horšuje během zátěže, především na tvrdém nebo nerovném povrchu. Pokud kůň nekulhá výrazně, pak aspoň chodí ztuhle nebo má "jen" zhoršenou výkonnost.

Obr. 1: Otlačená kopyta. Na první pohled k nerozeznání od schvácení.

Pokud je zánět rozsáhlejší, bývá kopyto teplejší, pulzují prstní tepny. V tuto chvíli je možné splést si ho s laminitidou či kopytním abscesem.

Veterinář vyšetří kopyto diagnostikcými kleštěmi. Při tlaku na postižené místo by měl kůň reagovat bolestivě; samozřejmě záleží na jeho individuální citlivosti i na lokalizaci zánětu.

Na nepigmentovaných kopytech, především po důkladném vyčištění či snesení vrchní vrstvy rohoviny je možné vidět místo se změněnou barvou; od žluté přes hnědou, červenou až do modra. Říkáme tomu také suché kuří oko či podozoubek. Tuto změnu lze vidět na chodidle, patkách, někdy i na kopytní stěně. Poškození škáry v oblasti korunky (např. uhození do břevna) má za následek lineární tvar otlaku v kopytní stěně kolmý na růst kopyta, který se obvykle objeví hned. Někdy lze otlak najít v bílé čáře, a to až po dost dlouhé době, než odroste k nosnému okraji. Je to pak známka toho, že před nějakou dobou došlo k poranění kopytní škáry.

Obr. 2: Pododermatitis: rozsáhlejší otlaky v přední části kopyta.

Veterinář si může také pomoct svodným znecitlivěním kopyta. V případě potřeby vyloučí jiné příčiny kulhání rentgenem.

Co s otlakem?


Jako vždy je třeba dodržet první zásadu jakékoli léčby: odstranit příčinu! Čili omezit kamenitý či tvrdý povrch, nastolit rovnováhu kopyta, sundat podkovu či vytáhnout podkovák apod.

Obr. 3: Otlak v okolí hrotu sřelu.

Pak je třeba léčit akutní zánět. V tomto případě platí: první tři dny klid v boxe či měkkém malém výběhu a chladit kopyto vodou. Pak, pokud kulhání ustoupilo, postupně po měkkém povrchu vodit a přes krokovou práci se vrátit do původní zátěže. V této době lze balit kopyto do teplých zábalů, dobrá je i Epsomova sůl, která působí proti zánětům. Ale pozor! Neustálé namáčení kopyta může problém zhoršit. Však otlaky chodidla jsou typický problém u často namáčených kopyt v suchých letních měsících.

Pokud nejsou komplikace a zánět není rozsáhlý, obvykle je problém vyřešen asi za týden.

Pokud byla příčinou tenká rohovina chodidla nebo nadměrné vystrouhání kopyta, je třeba koně šetřit, dokud rohovina nedoroste a nezesílí. Příliš měkké (rozmočené) chodidlo je třeba zpevnit, například potíráním roztoku jódu ve formalínu 1:1. Pozor však na další extrém: přesušení a poškození rohoviny!

Někdy se stane, že tato "první pomoc" nepomůže a je třeba volat odborníka. Veterinář by měl vyloučit jinou příčinu kulhání. Může koni podat protizánětlivé léky. Pokud je krevní výron příliš velký, otevře ho a drénuje. Pak je třeba ránu ošetřit a starat se o ni jako v případě abscesu.

V některých případech lze na přechodnou dobu chránit kopyto nazouvacíma botama nebo třeba nalepovací podkovou. Někdy se doporučují podložky mezi koypto a podkovu. Je však třeba dávat pozor s jejich výběrem i napasováním, aby nezpůsobily ještě více problémů.

Obr. 4: Podozoubek = otlak v oblasti rozpěrek.

Především rozsáhlejší pododermatitidy je třeba brát velmi vážně. Přechod od otlaku v laminitidu z přetížení je plynulý! Pokud se otlak nenechá dobře zhojit a s koněm se začne předčasně pracovat, stav přejde do chronicity. A chronické záněty mohou snadno přejít na kopytní kost, způsobit osteitidu až osteomyelitidu (čili těžké záněty), resorpci kostní tkáně (prořídnutí), nekrózu (odumření) a zlomeniny.

Neustále se vracející chronické otlaky mohou být příznakem laminitidy; proto je třeba nechat kopyto důkladně vyšetřit.

Jaké známe pododermatitidy



  • Neinfekční či nehnisavou pododermatitidu, která je akutní nebo chronická a právě ona je spojována s otlakem; o té se budeme bavit dále.
  • Infekční pododermatitidu, nejčastěji hnisavou, kterou známe obvykle pod pojmem kopytní absces.
  • Trochu zvláštní průběh má takzvaný chronický hyperplastický zánět korunkové a obrubové škáry i
  • takzvaná chronická verukózní pododermatitida známá jako rakovina kopyt.
  • Přestože se kdysi mezi pododermatitidy, tedy záněty, řadila i laminitida (schvácení kopyt), dnes se už ví, že toto závažné onemocnění není zánět, ale naopak nedokrvení škáry kopytní stěny.

Ještě jeden zánět…


Podívejme se ještě na takzvaný chronický hyperplastický zánět obruby a korunky. Příčinou jeho vzniku je chemické dráždění korunky nebo obruby, obvykle nevhodným mazáním na kopyta či jinými "léky". Pokud je postižená pouze škáry obruby, objevuje se pod ní asi 6-8 mm silný pruh žlutavé nebo šedobílé rohoviny s nerovným povrchem, která se ve formě šupin odlupuje. Při onemocnění korunkové škáry se dělají podélné i příčné rýhy na kopytní stěně (drsná stěna). Ani v jednom případě kůň obvykle nekulhá (aspoň zpočátku), zato může dojít k deformacím kopyta. Je třeba odstranit příčinu zánětu a obvykle pak problém sám odezní. Pomůže ostříhat srst, omýt teplou vodou a slabou dezinfekcí a vtírat například vavřínovou nebo salicylovou mast.

Obr. 5: Zánět v oblasti obruby a korunky s následnými změnami na rohovině kopytní stěny a patek.
.....................................................................................................................................................................
http://www.dominika-svehlova.cz/
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama