Prevence v chovu koní

8. února 2017 v 9:21 | Deryliiin |  Ustájení koně
Autorka: Dominika Švehlová
..................................................................................................................................................................
Některým nemocem lze předcházet !!! Preventivní opatření by měla být nedílnou součástí běžné péče o koně, ať už ve velké komerční stáji či hřebčíně, nebo v malé soukromé stájičce či u koníků žijících na zahradě.

Ať už se snažíme o co nejpřirozenější chov koní, ve středoevropských podmínkách jim nikdy nenabídneme to, co měli kdysi jejich divocí předkové: neohraničený prostor, relativně nízkou hustotu zvířat na určité ploše a výběr potravy skutečně dle své momentální potřeby. Koně mají v naší přírodě omezené možnosti vyhledat potravu a různé rostlinné či minerální "doplňky", které by jim zajistily dostatečné zásobení živinami i různými pomocnými nebo dokonce léčivými látkami. Zároveň je koní v naší republice "husto" - to je ideální prostředí pro různé infekce či parazity, kterým se prostě nelze vyhnout (obr. 1, 2). Proto musí nastoupit člověk, který se dodatečně postará o zvýšení obranyschopnosti koní i o snížení koncentrace patogenů v prostředí. Jak to může udělat? Dodržovat určité hygienické zásady a zajistit koním potřebnou preventivní péči. K tomu patří:
Obr. 1: Ani rozsáhlá pastvina nezajistí koním všechno potřebné pro zdraví.

1. Správná zoohygiena, ať už ve stáji či na pastvině.
  • odpovídající teplota (ve stáji 6 - 20°C podle ročního období), na pastvině možnost ukrýt se před sluncem, deštěm, větrem;
  • vlhkost vzduchu (nejlépe 60-80 %),
  • čerstvý vzduch (ve stáji proudění vzduchu 0,2 - 0,5 m/s podle ročního období, ale bez průvanu),
  • minimum ideálně žádné dráždivé plyny (k nim patří i oxid uhličitý!), prach;
  • dále pravidelná dezinfekce stájí a věcí a předmětů, s kterými přicházejí koně do styku,
  • péče o travní porost, uklízení trusu, udržování čisté podestýlky boxu,
  • čistota nádob na vodu i krmení včetně žlabů a napáječek (obr. 3),
  • odpovídající drenáž výběhu, a sklon podlahy ve stáji,
  • bezpečné ohrazení výběhů, pastvin, boxů apod.
Obr. 2: I v zimě by měli koně trávit co nejvíce času venku. Bohužel jejich "hustota" v zimních výbězích bude vždy vyšší a tím se zvýší i nebezpečí přenosu nakažlivých nemocí.

2. Správná výživa a napájení koní.
  • kvantitativně, čili dodávat tolik energie a bílkovin, kolik kůň momentálně potřebuje pro svoji záchovu plus práci, růst, březost apod., což zkušení najdou v krmivářských tabulkách, méně zkušeným poradí odborníci či si zakoupí kompletní krmné směsi pro koně dané kategorie. Koně nepřekrmovat, neboť krásně kulatý koníček ještě neznamená zdravý koníček!
  • kvalitativně, takže koni podávat pouze kvalitní a zdravotně nezávadná krmiva, základní krmiva doplnit o minerální přípravky v potřebném množství určené pro koně, seno i čerstvě sklizené jádro je třeba nechat vydýchat nejméně 6 týdnů, je nutné hlídat i čistotu a čerstvost vody, kterou mají mít koně stále k dispozici.
  • způsob krmení, čili krmit koně tak, aby se trávicí pochody co nejvíce podobaly jeho životu v divočině. To znamená, že trávicí trakt musí být neustále poloplný. Koně mají celý den s přestávkami spásat trávu či požírat seno, jádro je třeba rozdělit do více malých dávek a krmit až po pozření sena. Seno i jádro, popřípadě nasekanou trávu, dávat na zem, aby koně žrali se skloněnou hlavou.
Obr. 3: Především napáječky v boxech se velmi rychle znečistí - je třeba je denně kontrolovat a v případě potřeby ihned pořádně vyčistit.

3. Dodržování zásad tréninku a výcviku a bezpečnosti při manipulaci s koňmi, jinými slovy respektovat anatomické, fyziologické, etologické a tréninkové (výcvikové) principy koně, který - jakožto "nástroj pro ježdění" musí provádět nanejvýš nepřirozenou činnost, a to nosit jezdce na svém hřbetě. Koně je proto třeba vždy považovat za atleta a jakožto atleta ho k jeho životnímu údělu náležitě připravit = natrénovat a vycvičit ho na nošení jezdce, na požadovanou intenzitu a dobu trvání zátěže.
4. Korektury kopyt - protože v našich středoevropských podmínkách není zajištěná rovnováha mezi opotřebováním a nárůstem kopytní rohoviny, je třeba kopyta koní pravidelně kontrolovat a často i upravovat. Bosý trim se má provádět "podle potřeby" často, což může znamenat i několikrát do týdne, minimálně jednou za několik měsíců by měl však kopyta vidět a upravit zkušený kopytář (obr. 4). Pokud je kůň okovaný, je třeba překovávat co 6 týdnů, maximálně co 8 týdnů. Ve všech případech je nutné udržovat kopyta ve správném tvaru, čili vyvážená. Pouze tak lze zajistit zdraví končetin koně. U rostoucích koní je správná a odborná péče o kopýtka jednou z nejdůležitějších činností, protože v tuto dobu lze mnoho napravit - ale i pokazit!
Obr. 4: Není pravda, že o bosá kopyta se postará příroda sama. Velmi snadno se může stát, že přerostou nebo porostou nerovnoměrně a budou příčinou mnoha pohybových problémů.

5. Péče o chrup. Domestikace, degenerace následkem křížení a nepřirozené chovné selekce a ne zcela přirozené životní podmínky mají za následek i nerovnoměrné obrušování zubů či jiné problémy s chrupem. Tak jako by člověk měl chodit pravidelně na kontroly k zubaři, měl by i kůň být přibližně jednou za rok (v případě potřeby častěji) zkontrolován veterinářem či koňským zubařem. Lze tak zjistit začínající problémy, které se snadno a bez vážných následků odstraní (obr. 5).
Obr. 5: Tak daleko by to dojít nikdy nemělo!

6. Vakcinace je vlastně naprogramovaný boj proti některým infekčním nemocem. Budeme se jí zabývat podrobněji.
7. Antiparazitární program je další důležitou preventivní činností, kterou by měl mít každý majitel koně nastudovanou a zavedenou do praxe - o tom v příštím díle.

Vakcinace koní

Vakcinace se nazývá také aktivní imunizace. Znamená to, že se do těla koně vpraví oslabený patogen ("živá vakcína"), usmrcený patogen ("inaktivovaná, neživá vakcína") či různě upravený patogen nebo jeho část (u koňských vakcín zatím hudba budoucnosti), který v těle vyvolá odezvu imunitního systému. Ten začne mobilizovat své síly proti tomuto patogenu, začnou se tvořit protilátky (u živých vakcín i "smrtící" buňky) a pokud se v určité době do těla vakcinovaného jedince dostane skutečný patogen, nenapáchá tolik škody, protože tělo už na něj bude aspoň částečně připraveno.
Je třeba vždy počítat s tím, že chvíli trvá, než imunitní systém na vakcínu dostatečně zareaguje (ca 10-14 dní) a taky že tato reakce není věčná a "pohotovost k boji" časem ochabne. Proto se koně očkují celoživotně v určitých intervalech (revakcinují se). Při vakcinaci je třeba myslet také na to, že zvířata nemocná, oslabená nepříznivým prostředím, ve stresu (závody, přeprava, změna prostředí apod.), špatně živená apod. nemají dostatek "sil" správně na vakcínu zareagovat. To stejné platí i u mladých hříbat, jejichž imunitní systém ještě není dostatečné zralý (přibližně do věku 4 měsíců). V takových případech lze provést imunizaci pasivní, čili do těla koně vpravit přímo protilátky proti určitému patogenu, kterým se často říká "sérum proti nemoci XY".
Koně v našich zeměpisných šířkách vakcinujeme především proti virovým nemocem postihujícím dýchací trakt:
  • chřipka koní (povinné pro koně, kteří se převážejí "přes okres" nebo se účastní hromadných akcí, nepovinně vhodné pro jakékoli koně, protože chřipkový virus nezpůsobuje pouze lehké nachlazení, ale může vážně poškodit plíce, svaly, klouby, srdce - a hlavně se velmi často nedostatečně léčí a je jednou z příčin vzniku dušnosti u koně)
  • herpesvirová rhinopneumonie koní, spojená s herpesvirovým abortem (nepovinné, vhodné u chovných klisen). Tento virus, neškodně přítomný ve většině koňské populace, se může v určitých situacích "probudit" a škodit. U koní pak může vyvolávat příznaky podobné chřipce, u mladých koní nervové poruchy spojené s ataxií, u březích klisen zmetání v pozdním stádiu březosti či narození slabých a neživotných hříbat.
Dále lze očkovat proti
  • vzteklině (především pastevně žijící koně v oblastech s hlášeným výskytem vztekliny),
  • virovým encefalitidám (u nás se zatím nevyskytující záněty mozku, které jsou přenášené hmyzem a mohou se jimi nakazit i lidé),
  • tetanu (nepovinné, ale doporučuje se pro všechny koně, protože jsou velmi citliví na tetanus a většinou mu ve velkých bolestech podlehnou),
  • trichofytóze, čili kožní plísni (obvykle se očkuje pouze z léčebných důvodů, nikoli jako prevence).
Schéma vakcinace je vždy třeba hledat v návodu výrobce konkrétní vakcíny. Obecně však vypadá asi takto:
1. primovakcinace = první injekce + za 3-4 týdny druhá injekce (+ někdy i za pár týdnů až měsíců třetí injekce)
2. revakcinace = obvykle jednou až dvakrát do roka další injekce celoživotně.
Hříbata se poprvé očkují ve věku 3-6 měsíců. V případě hrozící nákazy se očkuje samozřejmě dřív a častěji, ale to už je věc, o které rozhodne přivolaný veterinář.
Březí klisny lze očkovat pouze inaktivovanými ("mrtvými") vakcínami, které jsou bezpečné. Primovakcinaci by měly mít ukončenou před připuštěním. Asi 4-6 týdnů před očekávaným termínem porodu se jim aplikuje vakcína, kterou chceme chránit novorozené hříbě (většinou proti chřipce a tetanu). Vzniklé protilátky se dostanou do mleziva a tak se po porodu předají hříběti.
Pokud chceme chránit klisnu před herpesvirovým zmetáním, je třeba provést ještě před připuštěním primovakcinaci a poté klisnu revakcinovat 5., 7. a 9. měsíc březosti.
Samozřejmostí je dodržování všech hygienických a epizootologických zásad. K nim patří pravidelná dezinfekce stájí a předmětů, ideálně i výběhů a pastvin. Při stěhování koní je třeba přísně dodržovat všechny zásady dané zákonem, kromě toho je vhodné nového koně umístit do karantény, která trvá přibližně 4 týdny. Ve větších stájích by měla platit zásada, že mladí, chovní a pracovní koně se nemají nikdy mísit, každá skupina má mít své prostory, protože si s sebou také nese svá specifická rizika infekčních nemocí.

Boj proti parazitům

Schválně nemluvím pouze o odčervování, ale o antiparazitárním programu. Jedná se komplexní boj proti nejčastějším vnitřním a vnějším parazitům u koní, kteří, pokud jsou v/na těle přítomni ve větším množství, výrazně narušují zdravotní stav koně a jeho dobrou pohodu. Takže nestačí koni podávat někdy nějakou "odčervovací pastu", je třeba bojovat systematicky a cíleně. Co takový program "boje proti parazitům" znamená:
  1. Odčervování koní speciálním přípravkem a v určitou dobu - čili zahubení již přítomných parazitů v/na těle koně. Nevýhodou je, že parazit se již do těla dostal a mohl v něm způsobit menší či větší škody. Nelze proto nikdy spoléhat pouze na odčervování bez dalších opatření, která minimalizují riziko, že se parazit do koně vůbec dostane. Pokud odčervujeme kně, pak je potřeba tak učinit u všech koní žijících společně v jedněch prostorách. Před a několik dní po odčervení je vhodné dodržovat zvýšenou hygienu pastvin/výběhů a boxů akoně mít po tuto dobu na menší omezené ploše, kterou lze snadno vyčistit. Nově příchozího koně je nutné odčervit před zařazením do stávajícího stáda.
  2. Péče o pastviny Sem patří všechny preventivní opatření, které pomohou zbavit se vývojových stádií parazitů žijících mimo tělo koně. Protože většina parazitů se do prostředí dostává v trusu koní, je hlavním předmětem tohoto bodu pravidelné (ideálně každodenní) sbírání trusu. Larvy nebudou mít čas dostat se dál od hromádky koblížků a přeruší se tím jejich vývojový cyklus. Stejně tak sem patří vysekávání nedopasků, protože v bohaté trávě se dobře dařím některým parazitům či jejich larvám, drénování mokrých míst, která mají různí parazité nebo jejich mezihostitelé rádi, vápnění pastviny, hnojení pouze kompostovaným hnojem a nepoužívání koňského hnoje ke hnojení pastviny určené pro koně. Na větších pastvinách, kde nelze denně sbírat trus, se pak osvědčuje pasení koní v oplůtcích, které se vždy po nějaké kratší době mění, střídání pastvin se skotem, popřípadě ponechání vždy části pastviny na jeden rok "ladem" = bez koní.
  3. Stejně tak je třeba se starat o hygienu stájí, k níž patří každodenní důkladná výměna podestýlky a několikrát denně uklízení trusu, každoroční dezinfekce stájí (stěn, předmětů, mříží, podlah apod. spojená s naprostým vyhození veškeré podestýlky, kompostování hnoje před použitím k hnojení, volba jiných způsobů podestlání boxů než hluboká podestýlka.
  4. V případě potřeby (nebo zvědavosti či podezření na rezistenci používaných odčervovacích prostředků) nechat provést rozbor trusu a na základě výsledků cíleně jednat. Nelze se však na tuto metodu spoléhat, protože nikde není psáno, že zrovna v námi odebraném kousku trusu budou vajíčka parazitů. Na druhé straně, pokud už tam vajíčka jsou, znamená to, že v koni proběhl celý vývojový cyklus parazita, který v jeho těle už stačil napáchat škody.
Obr. 6: Kde v těle koně mohou škodit nejběžnější vnitřní koňští parazité a jejich larvy. 1 - dutina ústní, pysky, jazyk: larvy koňských střečků; 2 - plíce: plicní červi, larvy škrkavek, strongyloidů; 3 - játra: larvy některých velkých strongylů, jaterní motolice; 4 - žaludek: larvy habronemy, některých koňských střečků; 5 - tenké střevo: strongyloides, koňská škrkavka, koňská tasemnice; 6 - tlusté a slepé střevo: malí a velcí strongylidé; 7 - konečník: roupi; 8 - přední mezikružní tepna: larvy některých velkých strongylidů

V současnosti se u koní nejčastěji vyskytují
střevní hlístice:
  • malí a velcí strongylidi, kteří jsou charakteristickými pastevními parazity (vajíčka a larvičky žijí na pastvině a čekají, až je kůň s trávou pozře),
  • strongyloidi - paraziti škodící především novorozeným hříbatům, která se mohou nakazit mlékem matky nebo z hluboké podestýlky,
  • škrkavky, které napadají hlavně hříbata a mladé koně; jejich vajíčka jsou velmi odolná a vydrží v prostředí (pastvina, stáj, hnůj) i 10 let!,
  • roupi množící se na pastvinách i ve stáji,
Obr. 7: Vývojový cyklus strongylidů. 1 - infekční larvy v kapce rosy na stéblech trav jsou pozřené pasoucím se koněm; 2 - s potravou se dostanou do střev, kde provádějí vývoj přes několik larválních stádií, u velkých strongylidů dokonce migrují tělem do tepen, pobřišnice či jater; 3 - dospělí strongylidi žijí ve střevech a kladou zde vajíčka, které odcházejí trusem opět na pastvinu; 4 - v hromádce trusu se z vajíček vylíhnou larvičky, které aktivně putují do okolí, přichytí se na stébla trav a tak se vyvíjejí v infekční larvu (1), čímž se uzavírá vývojový cyklus.

tasemnice:
  • koňské tasemnice, které pro svůj vývoj potřebují mezihostitele (tím jsou roztoči),
hmyz:
  • žaludeční střečci, opět pastevní parazité (létající mouchy kladou vajíčka na srst koní), popř. střečci "kravští" či "srnčí", kteří ovšech neprojdou v těle koně celým vývojem,
  • habronemy, jejichž princip parazitismu je podobný žaludečním střečkům,
  • celá řada vnějších parazitů od vší, všenek, zákožek (svrab) až po krev sající hmyz a jiné členovce.
Obr. 8: Vývojový cyklus strongyloida: 1a - infekční larva se dostane do hříběte infikovaným mateřským mlékem nebo 1b se aktivně provrtá skrze kůži; 2 - další vývoj larvy probíhá v plicích hříběte; 3 - poté se dostává do střeva, kde dozraje a samička klade vajíčka; 4 - vajíčka s vyvíjející se larvičkou odcházejí trusem do prostředí, kde se vyvíjejí buď v mléčné žláze nakažené matky nebo v prostředí (především v hluboké podestýlce) v infekční larvu, která se pak opět dostává do hříběte (1a, 1b).

Co se týče odčervovacích přípravků, v současné době se používají poměrně účinné a bezpečné látky. Vždy je třeba použít pouze preparát, který je schválený pro použití u koní! Jedná se zde o perorální pasty, suspenze či prášky, injekční přípravky, používané u skotu, mohou u koní napáchat škody především v místě aplikace - a dále nejsou pro koně určené a ověřené z hlediska účinnosti. Odčervovací přípravky patří do několika skupin podle svého chemického složení a principu působení na parazity. Látky z jedné skupiny působí na určité druhy parazitů, na jiné působit nemusí; to je třeba zohlednit při sestavování antiparazitárního programu. Obecně platí pravidlo rotace přípravků, čili každé odčervení se má provádět přípravkem patřícím do jiné skupiny.
Obr. 9: Vývojový cyklus koňské tasemnice. 1 - infekční larva v roztoči, oba jsou pozření pasoucím se koněm; 2 - dostanou se do střev, kde se z larvy postupně stává dospělá tasemnice produkující vajíčka; 3 - ta s trusem odcházejí ve článcích ven ; 4 - v prostředí jsou vajíčka pozřena roztoči, v nichž probíhá další vývoj tasemnice v infekční larvu.


  1. benzimidazoly působí proti hlísticím a ve vysokých dávkách mohou zabrat i na tasemnice. Jsou velmi bezpečné a lze jimi odčervovat i velmi mladá hříbata. Bohužel se následkem jejich nesprávného používání rozmáhá rezistence u malých strongylidů.
    • fenbendazol: Panacur
    • mebendazol: Antiverm, Telmin
  2. avermektiny jsou druhou nejrozšířenější skupinou, působící proti střevním hlísticím, migrujícím larvám i proti larvám hmyzu. Nepůsobí proti tasemnicím a nejsou bezpečné pro mladá hříbata. I u nich se začíná objevovat rezistence (především u staršího ivermectinu), zatím však působí i proti malým strongylidům většinou dobře.
    • ivermectin: Eqvalan, Noromectin, Ecomectin, Equimax
    • moxidectin: Equest
  3. praziquantel působí proti tasemnicím a u nás ho lze sehnat v kombinaci s avermektiny.
    • Equimax, Eqvalan Duo, Abamitel plus (+ abamectin = insekticid)
  4. tetrahydropirimidiny působí proti hlísticícm (i když i zde je rezistence malých strongylidů) i tasemnicím. Jeho zástupcem je
    • pyrantel, který u nás není zatím k dostání v žádném přípravku určeném pro koně, lze pouze sehnat v zahraničí.
Je třeba mít na mysli, že parazité mají určitý rozmnožovací cyklus, mezi pozřením larvy nebo vajíčka a objevením se vajíček v trusu koně uplyne vždy určitá doba a během ní může migrující larva napáchat v těle koně velké škody. Na to je třeba myslet především tehdy, když chce majitel odčervit koně až na základě vyšetření trusu. Je proto lepší koně odčervovat podle toho, v jakých podmínkách žije - takové parazity můžeme očekávat.
Jak odčervovat
Obecně platí, že poprvé se odčervuje hříbě ve věku 1-3 týdnů po narození, zároveň se odčerví i jeho matka. V této době bojujeme hlavně proti strongyloidům a použijeme benzimidazoly. Poté se mladí koně odčervují v pravidelných intervalech zhruba po dvou měsících (mladší i častěji, aspoň během pastevní sezóny).
Dospělí koně, kteří chodí přes léto na pastvinu, mívají antiparazitární program trochu nepravidelný:
  • v dubnu/květnu se odčerví proti hlísticím,
  • v červnu/červenci (čili za 2 měsíce) i proti tasemnicím,
  • v případě potřeby lze provést další odčervení na přelomu srpen/září, a to opět proti hlísticím,
  • nakonec po pastevní sezóně říjen/listopad (po prvních mrazech) je vhodné koně "vyčistit" od hlístic, tasemnic i případných larev střečků,
  • přes zimu většinou není nutné odčervování, někdo však odčervuje začátkem roku před vakcinací.
Stájoví koně, kteří nechodí na pastviny, ale jen do výběhu (uklízet trus!) nejsou parazity tolik ohrožení. Obvykle se odčervují jednou nebo dvakrát do roka.
Obr. 10: Jedna z možností odčervovacího plánu stálého stáda koní žijícího přes léto na pastvinách či ve výbězích, který zahrnuje boj proti běžným parazitům i střídání účinných látek.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama