Poznej kopyta koní I. - Heike Bean

10. února 2017 v 12:00 | Deryliiin |  Kopyta
Autor: Heike Bean
Foto: archiv autorky
...............................................................................................................................................................
Věčné otázky, jak tedy vypadá zdravé a funkční kopyto a jaké znaky už ukazují na kopytní patologii asi nebudou nikdy jednohlasně zodpovězené, přesto je dobré znát co nejvíce různých názorů. Rozhodli jsme se vám přinést několik zajímavých kopytních článků autorky Heike Bean - čistě pro trénink vašich očí.
V následujících článcích vás seznámíme slovem a hlavně obrazem s různými znaky zdravých i patologicky změněných kopyt - jak je vidí autorka Heike Bean. Je dobré trénovat své oko a díky těmto článkům máte i vy možnost podívat se na různá kopyta a poslechnout si názory zkušené kopytářky a možná i ostatních uživatelů Equichannelu (komentáře pod článkem vám jsou plně k dispozici). Postupně si řekneme, jak vypadají kopyta
  • zevnitř
  • z boku
  • zepředu
  • zezadu a
  • zespodu.

Heike Bean

Heike Beanpůvodem Němka, nyní žije a působí v USA. Povoláním učitelka na gymnáziu se od dětství věnovala koním, ještě v Německu získala jezdeckou a vozatajskou licenci a stala se také oficiální instruktorkou FN. Účastnila se úspěšně celé řady jezdeckých i vozatajských závodů, v USA zastávala také posty v oficiálních organizacích věnujících se koňskému sportu. Mimo jiné se podílela na výrobě instruktážních DVD pojednávajících o vozatajské drezuře. Nyní je na penzi a věnuje se chiropraxi, péči o kopyta, masážím, výživě, přirozené komunikaci, léčbě pomocí energie, homeopatii aj. Po celých 50 let, která tráví u koní, se snaží najít nejlepší řešení, jak je chovat a pečovat o ně k jejich spokojenosti a zdraví.
Péče o kopyta koní je jejím koníčkem. Od dětství se učila od podkovářů, v roce 1999 se dala k "bosonohému hnutí". Nejdříve absolvovala kompletní výuku kopytařiny u Dr. Strasser (přestože nyní otevřeně neschvaluje její způsob trimu), poté se účastnila klinik celé řady jiných kopytních praktiků, má za sebou mnoho preparací kadáverů kopyt i trimů živých koní, neustále studuje nové poznatky jak teoreticky, tak prakticky na svých koních.
Na jejích stránkách http://www.heikebean.com najdete spoustu užitečných informací i zajímavých podnětů o koních a péči o ně.
Pojďme už ale k vlastním slovům Heike Bean:

Tvar kopyta podává mnoho informací o jeho zdraví, ale zároveň je ovlivněn celou řadou faktorů; dala by se o tom napsat celá kniha a stále by nezahrnula všechny možné varianty. Pokusím se proto sama sebe omezit na ty nejdůležitější zjistitelné znaky. Začněme tím, co je uvnitř a jak se to promítá na venek:

Obecné principy - uvnitř kopyta

Tvar kopyta je především určen tvarem kopytní kosti, a to ve svých přibližně dvou předních třetinách (až po jeho nejširší část), a zdravím kopytních chrupavek a střelu v zadní třetině. Také výška kopyta je dána výškou kopytní kosti. Přestože potřebujeme dostatek rohoviny, která tuto kost bude chránit, nechceme jí nadbytek, protože kopytní pouzdro má tvar kuželu a každé další množství materiálu pod chodidlem musí logicky vytvářet pákové síly proti jeho vlastní struktuře, ať už je to špice, čtvrtě nebo patky.
Kopytní kosti mají tolik různých tvarů, kolik různých je kopyt. Žádná dvě kopyta nejsou úplně stejná a navíc je tvar kopyta závislý na věku, plemeni, způsobu podkování či trimu, nemocech, množství pohybu a postoji končetin koně i jeho stavbě těla. To vše často vyvolává na kopyto jednostranné tlaky, které se projevují strmějšími či prohnutějšími stěnami.
Kopytní kosti jsou vzhledem k velikosti kostry koně velmi malé a snadno se působením tlaku deformují, nikdy nejsou schopné se vrátit ke svému původnímu tvaru. Zdravá kopytní kost vypadá při pohledu z jakékoli strany jako trojúhelník, tento tvar se však může snadno narušit. Dále platí, že přední kopytní kosti jsou obvykle méně vyklenuté než zadní, ale i tento fakt se může časem změnit, ať už následkem špatné rovnováhy kopyta, jeho zanedbání či nemoci.
Obrázek 1 ukazuje různé kopytní kosti, vlevo přední, vpravo zadní, nahoře při pohledu shora a dole při pohledu zdola:
přední a zadní kopytní kosti
Obr. 2 ukazuje průřez zdravě vypadajícím kopytem kadáveru, preparovaného Allií Hayes (http://horsescience.com/), kde kopytní stěna perfektně odpovídá tvaru kopytní kosti:
průřez zdravým kopytem
Zatímco skutečně zdravé a tvarově nezměněné kopytní kosti mohou dát velmi hodnověrné a stálé informace o zdraví kopyta, ne příliš mnoho koní je obdařeno touto výhodou. Ale i poněkud pozměněná kopytní kost může stále sídlit v jinak zdravém kopytě a koni dobře sloužit. Tvar kopyta nemusí být podle našich standardů "perfektní", ale kůň může být i tak v pořádku.
Obr. 3 ukazuje jiný preparát Allie Hayes, kde kopytní stěna očividně nekopíruje kopytní kost. Toto je zcela jasně nezdravé kopyto:
průřez patologicky změněným kopytem
Na obrázku 4 jsou deformované kopytní kosti (srovnejte s perfektními kostmi z obrázku 1). Všimněte si, že kost vlevo nahoře začíná od svého hrotu jako trojúhelník, ale její palmární výběžky končí rovnoběžně. Kost nahoře uprostřed je oválná, její pravý palmární výběžek se ve skutečnosti stáčí dovnitř a kost nahoře vpravo má trojúhelníkový tvar na pravé straně, ale na levé straně je téměř svislá (mám na mysli na obrázku) a směrem dozadu se nerozšiřuje. Dolní polovina obrázku ukazuje, že kopytní kosti mohou mít deformovanou i chodidlovou plochu, pokud nejsou dostatečně podpořené a "sedly si" na chodidlo. Ve snaze zůstat funkční pak taková kost pod tlakem demineralizuje a díky tomu to vypadá, že kůň je "zdravý". Zdravá kopytní kost však na rovné podložce leží zcela rovně ve všech směrech.
deformované kopytní kosti
Přestože se kopytní kosti liší svým tvarem, jen málo se liší výškou. Kopytní kosti chladnokrevných koní nejsou příliš vyšší, než kosti lehčích koní a většina kostí lehčích koní má přibližně stejnou výšku, nezávisle na výšce a hmotnosti koně.
Na obrázku 5 vidíte řadu předních kopytních kostí, přičemž ta vlevo patřila chladnokrevníkovi a vpravo nedospělému ponymu. Všimněte si, že většina těchto kopytních kostí má určitý stupeň deformací v oblasti špice.
kopytní kosti různě velkých koní
Pokud je výška kopytních kostí konstantní, můžeme vyvodit, že příliš dlouhá a/nebo příliš vysoká kopytní pouzdra nemohou být známkou zdravých kopyt, a my si můžeme na tento fakt dost rychle "natrénovat oči". Je však stále ještě rozdíl v tom, jak vysoko se kopytní kost v kopytním pouzdře nachází. Obvykle úplný vrcholek kopytní kosti, natahovačový výběžek, se nachází asi 6-8 mm pod vrcholkem korunky. U divokých koní je dokonce ještě výš, což jim umožňuje mít kratší kopytní pouzdra. U nemocných kopyt je často umístěna níž, tento stav se nazývá "nadměrně distální uložení" kopytní kosti. (Pete Ramey o tom napsal výborný článek http://www.hoofrehab.com/jessica.htm).
Obrázek 6 je rentgenový snímek kopyta. Vypadá to, že kopytní kost na něm je uvnitř pouzdra správně vysoko, přestože na tomto snímku není dostatečně zřetelně zviditelněná korunka. Mnoho veterinářů to nedělá.
rentgenový snímek kopyta
Také úhel přední stěny kopytní kosti je u všech koní po celém světě poměrně konstantní - okolo 45° u předních kopytních kostí a 50° u zadních. Obrázek 7 ukazuje přední a zadní kopytní kost. Rozdíl v úhlech je zde dobře viditelný. Ale ne všichni koně mají přední a zadní kopytní kosti takto rozdílné:
přední a zadní kopytní kost
Na obrázku 8 vidíte řadu zadních kopytních kostí, zepředu a ze strany:
zadní kopytní kosti
Mám celou sbírku kopytních kostí a asi 80 % koní se blíží těmto hodnotám. Ale mám i určitý počet předních kopytních kostí s úhlem 40° a zadních s úhlem okolo 45°. Osli mají strmější kopytní kosti a mnoho mul také. Jak poznám, které kopytní kosti jsou z předních a které ze zadních končetin? Nemohu si být jistá na 100 % v případě, že jsou kosti deformované, ale obecně přední kopytní kosti mají kulatější hrot, mělčí úhel hrotu a méně konkávní spodek. Zadní kopytní kosti jsou více trojúhelníkové v oblasti hrotu, mají strmější úhel hrotu a jsou konkávnější (viz obr. 1).
Mám 5 koní a 4 z nich mají úhel uprostřed přední stěny předních kopyt mezi 48 a 50°, zadních kopyt mezi 53 a 55°. Kopytní úhly pátého koně jsou 44° vepředu a 49° vzadu. Pokud beru v potaz, že kopytní kost by měla být mírně zvednutá ve své zadní části - palmárních výběžcích - o 3° (někteří odborníci říkají 5°), 4 z mých koní se pohybují v normálním rozmezí a ten pátý je trochu méně obvyklý.
Existují určité neshody ohledně toho, zda má být kopytní kost u koně stojícího v klidu rovnoměrně na všech 4 končetinách vzadu trochu zvednutá, nebo má být rovnoběžná se zemí. Na obr. 6 můžete vidět kopytní kost rovnoběžnou se zemí. Osobně si myslím, že má být trochu zvednutá, protože když kůň více zatíží kopytní kloub během fáze podpěru, tento kloub a s ním i zadní část kopytní kosti se stlačí dolů do kopytního pouzdra, do prstního polštáře. Pokud by kopytní kost už byla rovnoběžná se zemí před tímto zatížením, neměla by kam uhnout, ale tvrdě by narazila do země. Video Dr. Chrise Pollitta "Foot Studies" (skutečně fascinující video, velmi ho doporučuji) tento proces zřetelně ukazuje.
Z výše uvedených informací je dobré si odnést velmi důležité kritérium pro posouzení zdraví kopyt: přední kopyta mají mělčí úhel než zadní. To je velmi důležitý faktor pro celkovou rovnováhu koně a velmi často se porušuje tím, že se patkám předních kopyt dovolí vyrůst příliš vysoko s předpokladem, že to zmírní napětí šlachy hlubokého ohýbače prstu. Ale o tom - a o dalších aspektech posuzování kopyt ze strany - si řekneme více příště.
A protože skutečně chceme, abyste si trénovali oči a naučili se na kopyta dívat, máme pro vás připravenou trochu netradiční formu článku. Můžete se těšit!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama