4. Než začneme lonžovat - tlak

2. února 2017 v 15:01 | Dominika Švehlová |  Seriál o lonžování - Dominika Švehlová
Minule jsem si řekli, že koně je třeba na lonžování řádně připravit, abychom se vyhnuli zbytečným konfliktům a rozčarování. Uvedli jsme si, že základní dovednosti, které má zvládnout každý kůň, jsou tři:
  • nechat si sáhnout nejdříve rukou, později i bičem kamkoli na tělo,
  • podvolit se či ustoupit na tlak,
  • nechat se vést z obou stran a vždy respektovat požadavky člověka na směr a rychlost pohybu.
Blíže jsme se seznámili s první dovedností a nyní se podíváme na další dvě.

2. Kůň se podvolí a/nebo ustoupí na tlak


Nejdříve jsme koně naučili nechat na sebe sahat a přitom se nehýbat, což považuji za základ. Teď ale po něm budeme chtít naprostý opak: na dotyk uhnout, ustoupit, odejít. Nebude mít z toho v hlavě zmatek? Nenaučíme ho tím znovu se "bát" dotyku? Ne, nemusíte se strachovat. Pokud dodržíte pár zásad, proběhne vše bez (výraznějších) problémů. Koně jsou dostatečně inteligentní na to, aby se naučili rozlišovat dotyk, kdy mají zůstat stát, a dotyk, kdy mají uhnout či ustoupit.

Obr. 1: Nácvik couvání "z blízka" při čištění na slovní povel a dotyk.


  1. První zásadou je rozdíl signálu pro "zůstaň stát a vydrž dotyk" a pro "podvol se dotyku". V první situaci se budeme - jak jsme si už psali - koně dotýkat rytmicky a "hladivě". Jakmile se kůň naučí akceptovat dotyk po těle, zůstaneme pouze u toho "hladivě". Pokud však chceme, aby kůň na dotyk ustoupil, pak je dotyk "tlačivý" čili se jedná o tlak a není rytmický, ale postupně se zesiluje až do ustoupení.
  2. Důležitá je posloupnost signálů, aby se nestalo, že se kůň na tlak otupí. Zásadou je, že je třeba začít od "nulového" tlaku, například slovní povel (ten já upřednostňuji, protože ho při lonžování i při ježdění využívám). S ním jde ruku v ruce pohled. Pokud kůň nezareaguje, je třeba hned přejít k "silnějšímu" signálu, kterým je pohyb rukou či jinou částí těla nebo celým tělem. Ten přejde v jemný dotyk, pokud kůň stále nereaguje, dotyk se mění v tlak, postupně zesiluje, až se může změnit v nepříjemné píchání či dloubání nebo odstrčení (především u malého hříběte). Pokud ani tak kůň nereaguje, lze použít například ostrou ostruhu, nebo koně švihnout, štípnou či zapůsobit jinak bolestivě. Ostruha se udrží v ruce. Postupně se na koně vyvíjí tlak (od slova, pohledu, pohybu, doteku rukou, tlaku rukou, píchnutí rukou) až po píchnutí ostruhou. Stejně působí i švihnutí bičíkem. Proto se říká, že ostruha či bičík zjemňují pobídky - pro koně jsou velmi nepříjemné a proto se bude snažit zareagovat poslušně ještě dřív, než vlastně ostruhu dostane.
  3. Další zásadou je povolit dotyk či tlak ihned poté, co kůň zareaguje správně, tedy ustoupí, uhne, podvolí se. Důležité je slovo IHNED. Pouze tak kůň může pochopit, že ustoupení je správná reakce na tlak. Jinými slovy: Zesilující tlak představuje pro koně nepříjemný zážitek, jakmile ustoupí, nepříjemnost poleví a kůň má klid, což je příjemné. Kůň proto rychle pochopí, že uhnutí od tlaku je pro něj výhodné. Samozřejmě po provedení správné reakce lze koně pochválit slovně, pohlazením, pamlskem apod.
  4. Je třeba působit na správnou část těla, tedy na tu, která má ustoupit, uhnout, podvolit. Zní to logicky, přesto to mnoho lidí nedodržuje a tím klade příčinu zbytečnému nedorozumění a konfliktům. O tom velmi srozumitelně mluví například PNH, který tělo koně rozdělí na pět zón. Podívejme se nato blíže: 1. prostor před koněm (který zahrne i působení zepředu na nos či čelo koně nebo jeho hruď); působením v tomto prostoru čelem proti koni, dotyky či tlak zepředu na nos, hlavu či hruď slouží především k tomu, aby kůň uhnul celým tělem dozadu (jinými slovy aby se zastavil nebo aby rovně couval). Samozřejmě například působení na nos či hlavu zepředu-shora přiměje koně snížit hlavu či "zastrčit" nos ke kolmici. 2. hlava a krk; pokud budeme vyvíjet tlak ze strany na tyto části těla, přimějeme koně kromě toho, aby hlavou či krkem uhnul do strany, také k tomu, že udělá obrat okolo zádě nebo se od vás jednoduše odvrátí či odejde pryč. Prostě uhne předkem od tlaku. Pro koně je srozumitelnější nejdříve působit na hlavu, postupně se pak budete ve výcviku propracovávat směrem k jeho hrudníku - čili k místu, kde se dávají pobídky holení a sedem pro obrat okolo zádě nebo pro odbočení. 3. hrudník; tlakem z boku na hrudník by měl kůň celým tělem uhýbat do strany, tedy dělat celé překroky. To už je však pro koně méně srozumitelné, takže působení na třetí zónu si nechejte až do pozdějšího stádia výcviku, kdy už dokážete ovládat zbylé čtyři zóny jeho těla. 4. záď; působením ze strany na záď přimějete koně udělat obrat okolo předku, můžete ho však přimět i k tomu, aby se otočil čelem k vám. I zde je dobré začít s nácvikem s tlakem na zadní část zádě a postupně pokračovat dopředu až k místům, kde působí holeně jezdce. 5. prostor za koněm (včetně působení zezadu na záď či ocas koně); pokud budete působit na koně zezadu, přimějete ho vykročit rovně dopředu nebo zrychlit.
Samozřejmě kromě toho logika velí, že když chci, aby kůň uhnul nějakou částí těla nějakým směrem, budu vyvíjet tlak na tuto část těla ze směru opačného. Proč tedy tolik lidí pobízí nezkušené koně na lonži bičem z boku po zádi, když chtějí, aby se rozešel? A pak se diví, že se kůň otáčí čelem k nim…
Obr. 2: Ustoupení zádí na dotyk. Nejdříve se při nácviku ustoupení zádí vyvíjí tlak na zadní část zádě a postupně se přechází dopředu až k místu, kde bude působit holeň jezdce.

Je dobré začít učit koně reagovat na tlak opět v boxe při čištění. Známý je požadavek "ustup" s tlakem ze strany na záď, "dej nohu" s tlakem na šlachu patřičné končetiny, někdo zná i povel "dolů" s tlakem shora na zátylek s cílem snížit hlavu koně. K tomu můžete přidat tlak na hruď zepředu s povelem například "couvej", tlak na nos shora-zepředu třeba i s povelem "kolmo", při lonžování rozhodně využijete dotyku biče na krk či lopatku s povelem "jdi dál" s cílem zvětšit kruh, či dotyku bičem zezadu na hlezno s cílem podpořit tuto končetinu, aby došlápla více pod tělo, někdo může koně na dotyk zespodu na hrudní kost naučit vyklenout hřbet. Možností je mnohem více a fantazii se meze nekladou. Vždy však chtějte na jeden signál (tedy jeden dotyk z určitého směru na určitou část těla) vždy stejnou reakci. Jsou lidé, kteří naučí koně na dotyk dělat kroky jednou končetinou do všech čtyř stran, přičemž ostatní končetiny budou stát.

Obr. 3: Ustoupení předkem na dotyk (obrat okolo zádě). Pokud kůň poslouchá na signály "z blízka" a rukou, lze ho naučit reagovat i na bičík z pozice před koněm.

Princip, jak naučit koně ustoupit na tlak či dotyk (nebo dokonce na slovo či pohled) je vlastně jednoduchý. Vašim cílem je, aby kůň zareagoval na velmi jemný signál (čili povel) - buď na slovo, tón hlasu nebo třeba na onen pohled či lehký dotyk či poklepání bičem - vše závisí na situaci.

Začněte s tím nejjednodušším: ustoupením zádí při čištění. Řekněte povel ("uhni") a podívejte se důrazně na záď koně z té strany, ze které ho chcete ustoupit. Zpočátku bude dobré, když budete na té straně stát asi na úrovni jeho lopatky. Hned poté bude následovat pohyb rukou směrem k zádi, který potom skočí lehkým dotykem nebo zaklepáním. Pokud kůň stále neposlechne, zatlačíte rukou (dlaní, prstem - zkuste, co bude nejlépe vyhovovat) a tlak budete zesilovat až do té chvíle, kdy kůň udělá aspoň malý krůček stranou. Klidně ho vytlačte nebo ho vyveďte z rovnováhy, aby musel posunout aspoň jednu zadní nohu do strany. Jakmile to udělá, ihned dejte ruku pryč a koně pochvalte. Pokud nepomůže ani silný tlak rukou nebo píchání prstem, použijte například ostruhu. Celý postup opakujte, vždy od slova či pohledu, přes pohyb, dotyk, tlak. A hned přestat po sebemenším náznaku ustoupení, přešlápnutí. Tímto způsobem koni vlastně vysvětlujete, co znamená slovní povel či pohled, kterému zatím nerozumí. Jinými slovy - vyvoláváte u koně podmíněný reflex, čili správnou reakci na onen naučený (= podmíněný) signál. Stejně tak můžete koně naučit ustoupit bez slovního povelu pouze na pohled doprovázení dotykem. Dotyk je totiž přesnější než slovo. Kůň se naučí správně reagovat i na slovo, i na pohled či pohyb i na lehký dotyk. Vy pak podle situace můžete zvolit, kterým signálem ho přiměje zádí ustoupit.

Stejným způsobem koně učíte uhýbat jakoukoli jinou částí těla.

Obr. 4: Na dotyk rukou a/nebo slovní signál umí každý vychovaný kůň zvednout nohu. Proč ho to nenaučit i na dotyk bičíkem?

Pokud kůň poslouchá vaše pokyny, když stojíte vedle něho, zkuste ho naučit reagovat i na vaši prodlouženou ruku - bičík, později lonžovací bič. Zkuste mu pak dávat tyto signály, zatímco budete stát v různých pozicích vůči němu - zepředu, zezadu, zešikma, dokonce na druhé straně (tedy budete působit například na záď koně bičíkem vedeným přes hřbet a on bude ustupovat zádí k vám).

Můžete koně vzít na vodítko, do ruky bičík, a stejným způsobem budete trénovat rozejití, zastavení, obraty, couvání… Opět působte na koně ze všech možných stran. Zde už máme jen krůček ke třetí důležité dovednosti - ke správnému vodění. O té si napíšeme příště.

Obr. 5: Snížení hlavy. Na slovní povel "dolů", předklon a následné zatáhnutí za vodítko položené přes zátylek koně. Dobrá průprava například pro lonžování s chambonem.

Podívejme se ještě na to, jakých chyb je třeba se vyvarovat, aby nedošlo k tolik obávanému otupení na pomůcky:
  • Kůň se opleskává. Příkladem může být "poklepávání" bičíkem či bičem bez předchozího signálu (slovo, pohled, pohyb, apod.). Často se lidé bojí koně v případě potřeby bičíkem energicky švihnout, takže ho jen "poplácají". Kůň nemá důvod na takovou "pobídku" zareagovat a stane se, že se tento signál naučí ignorovat.
  • Neopodstatněné používání signálu. Člověk dá signál (povel, dotyk, poklepání), ale netrvá důsledně na tom, aby kůň poslechl tak, jak má. Nebo chce po koni pohyb či reakci, kterou nemůže v danou chvíli vykonat. Kůň se opět naučí signál ignorovat.
  • Po správné reakci tlak IHNED nepřestane. Je to častá chyba hned ze dvou důvodů: zaprvé člověk "zapomene" přestat působit ve chvíli, kdy kůň poslechne, takže zpětná vazba pro koně, že to udělal správně, je nulová. Za druhé člověk při nácviku chce po koni příliš mnoho najednou, takže působí i přesto, že kůň udělal první náznak správné reakce. Například chce, aby nezkušený kůň na dotyk na záď ustoupil hned o několik kroků, přestože by se měl spokojit s pouhým ukročením jednou zadní nohou požadovaným směrem. Nejde vám o to, aby kůň hned prováděl cvik korektně dle nějakých psaných pravidel, ale jde o to, aby prostě UHNUL OD TLAKU.
  • Nezačíná se "nulovým tlakem". Člověk nejdřív koně rýpne do zádě, a pak teprve mu řekne "ustup".
  • Nedodržuje se pravidlo: chtít vždy stejnou reakci na jeden signál a vyvolávat jednu reakci pouze jedním a stále tím samým signálem. Pokud například chci, aby kůň couval na dotyk na hruď zepředu, nebudu ho to učit střídavě dotykem na hruď a na hlavu. Nebo pokud chci, aby kůň na poklepání bičíkem zezadu na spěnku udělal nohou krůček dopředu, nespokojím se jednou s pouhým zvednutím nohy a jindy až s krůčkem. Zmatené a nedůsledné požadavky staví mezi koně a člověka mohutné komunikační bariéry, jejichž výsledkem je u koně stres z toho, že neví, co se vlastně po něm chce, a u člověka frustrace z neúspěchu.

Obr. 6: Stejný úkon na slovní povel a dotyk rukou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama