3. Než začneme lonžovat - dotyky

2. února 2017 v 15:01 | Dominika Švehlová |  Seriál o lonžování - Dominika Švehlová
Mnoho lidí si myslí, že lonžování spočívá v honění koně po kruhu na dlouhém provaze, nejlépe v ohraničené kruhové ohradě. Že kůň bude nějak běhat… Však, nejsou vám následující dotazy z internetové diskuse nějak povědomé? Schválně, uměli byste odhadnout, kde se stala chyba?
"Nedávno jsme koupili … … zkusila jsem ho vzít na lonž. Vzala jsem lonžku a pokusila se ho vyslat na kruh. Ale ouha, i když jsem naznačovala bičem, že by měl jít ode mne, začal do mě nabíhat, jen hlavu dával stranou. Připadlo mi, že vůbec nechápe, že by se měl ode mne odpoutat, zdálo se mi, že si myslí, že jeho správné místo je u mne a že je zmaten, že před ním mávám bičem… Myslím ale, že problém je v tom, že se neumí vzdálit. Setkali jste se s něčím podobným? Znáte nějaký fígl jak na to?"
"Prosím o radu jak mám správně lonžovat. Několikrát jsem lonžovala svoji kobylku. Zatím není na lonžování moc naučená, ale vždycky se snaží se mi vytrhnout, vyhazuje a úplně se otočí, takže musím ji zastavit a znovu otočit do správného směru…"
Problém je, že tito koně byli s největší pravděpodobností lonžování bez jakékoli předchozí přípravy. Nechápou, proč by měli běhat kolem člověka dokola po pravidelném kruhu v pravidelném tempu, nerozumí povelům, možná se bojí biče, možná tahání za hlavu či hubu. Protože nejsou pod sedlem ani na krátkém vodítku, myslí si, že mají volno… Ne, takoví koně většinou nechtějí zlobit, nechtějí se chovat agresivně nebo se vyhnout práci. Oni prostě netuší, co mají dělat a/nebo nevidí důvod, proč by neměli dělat, co se jim chce, když se cítí být volní.
Než koně vezmeme na lonž a necháme ho běhat kolem nás, musíme ho na to řádně připravit. Tato příprava se nám vyplatí i později, když už budeme při lonžování chtít něco více, než jen základní poslušnost na kruhu. V čem tato základní příprava spočívá?
  • Kůň si nechá sáhnout nejdříve rukou, později i bičem kamkoli na tělo.
  • Kůň se naučí podvolit či ustoupit na tlak.
  • Kůň se naučí být veden z obou stran a vždy respektovat požadavky člověka na směr a rychlost pohybu.
Na těchto třech základních dovednostech totiž lze budovat skutečně vše - od způsobného lonžování, přes poslušnost pod sedlem až po cirkusové kousky. Kromě toho má jejich nácvik ještě jednu obrovskou výhodu: Člověk musí strávit s koněm určitou dobu, během které se lépe poznají, vybudují si vzájemnou důvěru a začnou se navzájem "číst". Důvěru totiž považuji za naprostý základ jakékoli práce s koněm - z důvěry totiž pramení i respekt! Kde není důvěra, tam není ani respekt, pouze respektu velmi podobný strach.
Uvědomte si, že kůň je od přírody zvíře plaché, podezíravé, ve všem nejdříve hledá možné ohrožení svého života. Jinak by jako druh nepřežil až do dnešní doby. Pokud v nás bude vidět potenciální nebezpečí, bude se nás bát - třeba ne vždy, ale většinou v rozhodujících a neočekávaných situacích, kdy to budeme "nejméně potřebovat". A ze strachu zvířata i útočí, a to dokonce mnohem urputněji, než z pouhé "dominance", protože ve chvíli, kdy mají strach, bojují doslova o život a vlastně "nic nemohou ztratit"! Pokud však bude kůň vědět, že nejsme nepřátelé, ale vychovatelé, pak se nebude bát, ale bude nás respektovat. Tak jako dítě respektuje rodiče (protože jim důvěřuje) nebo hříbě matku či jiného dospělce ve svém stádě. Možná se podle své povahy pokusí být někdy drzý nebo neposlušný, ale většinou se nechá poměrně rychle umravnit.
Respekt bude mít kůň z člověka tehdy, když bude vědět, že daný člověk vždy dodrží své slovo: že koně nezradí, nevydá ho nebezpečí napospas, nebude mu působit fyzickou či psychickou trýzeň, ale bude po něm vždy a důsledně vyžadovat poslouchání, správné reakce odmění, nesprávné "potrestá". Člověk musí být pro koně čitelný, nesmí se jednou zachovat tak, jindy onak. Kůň musí vědět, že po správně provedeném cviku přijde pochvala, po projevu nevole přijde trest (třeba jen usměrnění či napomenutí). Důležité je také to, aby člověk vždy věděl, co právě dělá. Pouze ten, kdo má jasno ve výcvikovém postupu, může být pro koně respektovaným vychovatelem. Mám-li sama zmatek v provedení nějakého cviku, mnoho respektu ani důvěry od koně čekat nemohu!
Podívejme se však blíže na jednotlivé body přípravy koně na lonžování. Musíme je naučit skutečně každého koně, nejen mladého, ale i třeba dvacetiletého "zelenáče", pokud ho v takovém věku chceme začít lonžovat.
Obr. 1: Toto hříbě bylo od narození trochu nedůvěřivé, proto bylo třeba co nejdříve začít s budováním důvěry. Zjistila jsem, že má rádo škrábání po krku, kohoutku a hřbetě. Na této fotografii je ve věku dvou měsíců, naučilo se už akceptovat dotyky po celém těle. Při čištění krku a hřbetu je uvolněné, se zájmem sleduje okolí a nechá člověka, ať se ho dotýká.

1. Kůň si nechá kamkoli sáhnout

Stejně jako další dvě lze tuto dovednost učit už úplně malé hříbě. Čím dřív, tím líp. Obvykle se toto cvičení spojuje s čištěním. Před, během nebo po čištění můžete koně hladit rukou, jemně masírovat, provádět masáže TTOUCH, škrábat… Prostě zjistěte, co má váš kůň na kterém místě těla rád. Je dobré začít v místech, kde mu je váš dotyk příjemný nebo kde je dotyk příjemný většině koní: na krku a kohoutku. Odtud se můžete sunout pomalu dopředu na hlavu, dozadu na záď, dolů na břicho a až na končetiny.
Obr. 2: Čištění vemínka nepatří u této klisničky k nejpříjemnějším činnostem, ale už si zvykla. Poslušně stojí a svoji pozornost obrátila na mě.

Hlazení, masírování či škrábání má být rytmické, pomalé a plynulé, protože takové pohyby koně uklidní a říkají mu, že má zůstat stát.
Nejdříve je třeba zjistit, kam až kůň člověka pustí. Tedy kam si ještě nechá sáhnout a kde už se mu to nelíbí. Proto je nutné koně pečlivě sledovat; pokud začne klopit uši, natáčet hlavu, vrtět se, švihat ocasem nebo podupávat, je to známka toho, že to už mu není příjemné. V tom případě je třeba plynule přejít zpět na místo, kam si ještě sáhnout nechá bez nevole. Pak se koni dopřeje klid. Pozor: Ani příjemné se nesmí přehánět! I drbání na kohoutku koně přestane za chvíli bavit a toho bychom se měli vyvarovat.
Obr. 3: Když už je čištění vemínka příliš dlouhé, dá to najevo decentním signálem: otočí ke mně hlavu a doslova se zamračí. Protože klisnička už je na tyto dotyky přece jen dost zvyklá, vemínko dočistím a vzdálím se rukou na jiné místo a pochválím ji. Klisnička se tak naučí, že když podá podobně "slušný" protest, bude jí sice vyhověno, ale nemusí to být hned - a nemusí to být ani pokaždé. Předpokladem však je, že se už naučila člověku důvěřovat.

Pokud víme, kde jsou problémová místa (často se jedná o uši, oči, nos, tlamu, dále o kořen ocasu, slabiny, břicho a mezinoží), je třeba na nich začít pracovat. Podle výše uvedeného postupu (tedy od místa, kde to kůň má rád nebo to snese) postupovat rytmicky až k místu, kde již projeví nevoli. A zase hned plynule přejít jinam. Tuto činnost je třeba provádět pravidelně, minimálně jednou denně, třeba v rámci každodenní očisty. Pouze tak vás kůň nechá sáhnout stále dál a dál, kam původně ani nechtěl.
V žádném případě nesmíte koně okřiknout či jinak ho napomenout nebo nedejbože potrestat za projev nevole! Vám jde o důvěru, musíte koni ukázat, že nemá důvod se vás bát. Nesmíte ho naopak zastrašit. Musí vědět, že při této činnosti může očekávat jenom dobré. Spousta citlivých klisen si nenechá sáhnout na vemínko; když se to naučí, zjistí, že to je nesmírně příjemné, protože ony samy si na něho nedosáhnou a vy se budete divit, jak blažené výrazy dokáže kůň vykouzlit.
Obr. 4: Čištění ocasu a okolí konečníku a pochvy je příjemné. Klisnička ještě trochu roztáhla zadní nohy, což je známkou uvolnění. Uši má sice otočené ke mě, očima ale spokojeně sleduje okolí.

Když kůň akceptuje vaše hlazení či masírování po celém těle, můžete se ho zkusit dotýkat nějakým předmětem - například bičíkem či tušírkou. Postup bude stejný: rytmické pohyby od příjemných míst do míst citlivých. Postupně se můžete od koně vzdálit a hladit ho například špičkou lonžovacího biče. A opět - nic nepřehánět. Projet po celém těle z obou stran, zepředu, zezadu, pochválit a konec, klid. U koní lze takto vyvolat rutinu. Například vždy, když skončíte v dobrém toto cvičení, dostane večeři. Nebo ho pustíte do výběhu. Kůň se naučí, že poté, co chvíli "postojí", bude se dít něco velmi příjemného. Samozřejmě, až cvičení zvládnete, rutinu můžete začít porušovat, aby neměl kůň spojené žrádlo či výběh s každým hlazením.
Pokud váš kůň akceptuje dotyky po celém těle v boxe, změňte prostředí: cvičte před stájí, na jízdárně, ve výběhu, u koní, na nichž se už jezdí, i po sesednutí na vyjížďce nebo rovnou ze sedla. O samotě i v přítomnosti jiných koní. Prostě ve všech možných situacích.
Toto cvičení pro lonžování bohatě stačí. Můžete však jít ještě dál. Můžete na bičík připevnit sáček, papír (nebo je vzít do ruky) nebo plechovku apod. Nejdříve koně nechejte předmět očichat a opět se jim začněte rytmicky dotýkat jeho těla. Počítejte s tím, že nyní se bude bát i dotyku na místa, kde jinde dotyk snesl. Pracujte v klidu. Pokud si první den na sebe nenechá sáhnout, spokojte se s tím, že snese předmět ve své blízkosti. Odměňte ho.
Další obměna tohoto cvičení bude spočívat v tom, že tlak bude silnější, méně příjemný. Píchání, škrábání, tlačení, tahání, bouchání, švihání (nemám na mysli bití, ale švihání vzduchem s měkkým dopadem na tělo). I zde postupujte stejně: rytmické pohyby a postupovat od místa, kde to snese, po místa, kde mu to příjemné není. Tato varianta koně naučí klidně stát a snášet například zamotání do lonže, větví apod.
Pracujte na této dovednosti poctivě - mnohokrát se vám to vyplatí. To, že vám kůň dá k dispozici své tělo, je totiž známka skutečně veliké důvěry. Svěřuje vámi svoji duši. Vy ji od nyní nesmíte v žádném případě zklamat!
O dalších dvou základních dovednostech si řekneme příště.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama