Nálevky

1. února 2017 v 8:20 | Deryliiin |  Pohybový aparát
Autorka : Dominika Švehlová

.......................................................................................................................................
Myslím, že každý, kdo se nějaká pátek motá okolo koní, už se setkal s pojmem "nálevky". Je to věčný problém mnoha koní - a především jejich majitelů i jezdců. Proč vznikly? Bolí to toho koně? Mohu na něm ještě jezdit? Co s nimi? Někdo mluví o kosmetické vadě, jiný nad takto postiženým koněm láme hůl… Takže se nálevkám podívejme trochu blíže na zoubek.

Ještě nedávno se nálevky považovaly za nezánětlivý proces, za zmnožení kloubní tekutiny, ke kterému mělo docházet následkem "nějakých" patologických procesů v synoviální membráně kloubního pouzdra, například bujení synoviálních klků nebo tvorbou přepážek. Toto onemocnění můžete v některých knihách najít také pod názvy hydrops nebo hygrom kloubu, popřípadě hydroartróza.
Novější výzkumy ale ukázaly, že to až tak pravdivé není; při histologickém vyšetření synoviální membrány byly zjištěné zánětlivé změny, většinou chronické. Proto je mnohem přesnější považovat toto onemocnění za chronickou synovitidu nízkého stupně; v novější literatuře často pod názvem idiopatická synovitida (= zánět synoviální membrány kloubu bez zřejmé příčiny). Mírný zánětlivý proces prozrazují i změny v kloubní tekutině, k nimž patří i nižší hustota, které se vrátí do normálu po použití protizánětlivých látek.
Jakmile jednou dojde ke zvětšení a naplnění kloubu, stav se sám udržuje "v existenci": synoviální membrána "bují", naředěná kyselina hyaluronová propustí do kloubního prostoru stále více tekutiny.
Obr. 1: Zanártní kloub (= hlezenní, tarzální) koně; vlevo vnější strana, vpravo vnitřní strana.
a - holenní kost (tibie), b´ - vnější kotník = dolní konec lýtkové kosti (fibuly), b´´ - vnitřní kotník, c - patní kost (calcaneus), d - hlezenní kost (talus), d´ - kladka hlezenní kosti, e - střední zanártní kost, f - třetí zanártní kost, g - čtvrtá zanártní kost, h - třetí záprstní kost (metatarzální), i - čtvrtá záprstní kost, j - srostlé první a druhé zanártní kost, k - druhá záprstní kost, 1 - talokrurální kloub = bércový kloub hlezna (modré kruhy ukazují místa, kde lze vidět a hmatat křížové nálevky), 2 - horní etáž vnitřních kloubů hlezna, 3 - dolní etáž vnitřních kloubů hlezna, 4 - zanártněnártní klouby.
U koně se o pohyblivost hlezenního kloubu stará pouze kloub bércový (tedy talokrurální). Ostatní klouby jsou příliš rovné a ploché, pevné a málo pohyblivé a pro celkový pohyb hlezna nemají žádný význam.

Známe nálevky na hlezně a na spěnkovém kloubu.

Křížové nálevky

Nálevka hlezna je vlastně nálevka bércového neboli talokrurálního kloubu (viz obr. 1). Říká se jí také křížová nálevka. Zde jsou faktory které podporují její vznik:
  • špatný postoj v hleznech (otevřená, šavlovitá nebo "kravská" hlezna);
  • natažení/namožení/přetížení a menší trauma hlezna;
  • kulhání na druhou končetinu;
  • těžký nebo nepřiměřený trénink;
  • špatné okování;
  • osteochondritis dissecans (čili osteochondróza)!!!
Uvažovalo se také o výživě jako o příčině tohoto onemocnění (nevyvážené poměry vápníku, fosforu, vitamín A a D), ale není to, kromě případů osteochondrózy, nijak doložené.
Obr. 2: Křížová nálevka. Zvětšená náplň talokrurálního kloubního pouzdra (šipky).

Křížová nálevka se manifestuje jako zvětšení talokrurálního kloubu třemi charakteristickými fluktuujícími výdutěmi:
  • největší je na přední straně hlezna, posunutý mírně dovnitř (směrem pod koně);
  • menší bývají výdutě z vnitřní i vnější zadní strany hlezna těsně za kotníky (obr. 2).
Pokud se zatlačí na jednu výduť, ostatní dvě se obvykle zvětší a zvýší se v nich tlak.
Kůň většinou nekulhá, nálevka není bolestivá a nehřeje. Na rentgenu nejsou žádné změny. Pokud je však příliš velká, může mechanicky překážet v pohybu (omezuje ohnutí hlezna).

Nálevky u spěnkového kloubu

Podobné je to s nálevkami spěnkových kloubů. Na jejich vzniku se často podílí namožení spěnkového kloubu při náročné nebo nepřiměřené práci, pohyb na tvrdém povrchu, vyšší hmotnost koně a taky strmý postoj spěnek. Vznikají obvykle u mladých koní v intenzivním tréninku, ale postižen může být kůň v jakémkoli věku a nálevka mu může zůstat po celý život.
Obr. 3: Oblast spěnky a spěnkového kloubu na hrudní končetině (vnější strana).
1 - třetí záprstní (metakarpální) kost; 2 - vnější bodcová kost; 3 - šlachy natahovačů prstu; 4 - mezikostní sval; 5 - šlacha hlubokého ohýbače prstu; 6 - šlacha povrchového ohýbače prstu; 7 - výchlipky šlachové (spěnkové) pochvy; modrý ovál - místo výskytu nálevky spěnkové pochvy; červený ovál - místo výskytu nálevky spěnkového kloubu.

Kloubní nálevky ve spěnkovém kloubu se projevují jako fluktuující výdutě na vnitřní a/nebo vnější zadní straně v místě těsně nad spěnkovým kloubem (obr. 3). Opět nezpůsobují kulhání, nehřejí ani nejsou bolestivé na pohmat. Časem mohou ztvrdnout nebo naopak samy zmizet.
Obr. 4: Nálevka spěnkové pochvy (červená šipka) a nálevka spěnkového kloubu (modrá šipka).

Jak správně poznat nálevky a od čeho je odlišit

Zvětšení hlezna nebo spěnkového kloubu může být příznakem mnoha různých nemocí nebo patologických změn. Pro stanovení úspěšné léčby a zajištění správné péče o koně je třeba vyloučit další onemocnění těchto kloubů. Pokud kůň kulhá, jeho kloub je bolestivý, reaguje pozitivně na ohybovou zkoušku, nejedná se pravděpodobně o "obyčejnou" nálevku. Aby si byl jistý, měl by veterinář udělat rentgenový snímek kloubu a v případě potřeby zvážit vyšetření synoviální tekutiny.
V tabulce 1 je stručný přehled dalších nemocí, které se mohou projevit útvary podobnými nálevkám.

OnemocněníLokalizace/vzhledPříčina
Kapsulitida (zánět) talokrurálního kloubuTvrdé naplnění talokrurálního kloubu (stejná lokalizace jakou křížové nálevky), které nelze tlakem přesunout na jiné místo. Tlak na kloub vyvolá bolestivou reakci, kůň kulhá, končetinu odlehčuje, ohybová zkouška hlezna je pozitivní.Chronický zánět kloubního pouzdra a/nebo synoviální membrány následkem degenerativního onemocnění talokrurálního kloubu, dlouhodobého dráždění volnými tělísky nebo namožení kloubního pouzdra po úrazu.
Může se jednat i o infekční zánět kloubu.
Tarzitida (chronický zánět hlezenního kloubu)Difúzní otok celého hlezna, bolestivý.Obvykle následek těžkého namožení fibrózního kloubního pouzdra a okolních vazů.
Tendovaginitida šlachové pochvy středního ohýbače prstuVýdutě po obou stranách Achillovy paty, výš a více vzadu, než křížová nálevka. Také je lze tlakem "přesouvat" z jedné strany na druhou. Obvykle nezpůsobují kulhání.Neinfekční zánět šlachové pochvy.
Zánět podšlachového synoviálního (tihového) váčkuJe to většinou jen kosmetická vada a nevyvolává kulhání.Zánět vyvolaný většinou tupými, opakovanými traumaty.
Artritida (zánět) spěnkového kloubuZbytnění spěnkového kloubu směrem nahoru, tuhé, obvykle nebolestivé na dotek. Kůň většinou kulhá, ohybová zkouška je pozitivní.Záněty kloubního pouzdra obvykle jako následek traumatu (intenzivní trénink, práce na tvrdém povrchu, nepřiměřená zátěž apod.).
Nálevka spěnkové pochvyVýdutě poněkud výš a více vzadu než nálevky spěnkového kloubu.Nahromadění synoviální tekutiny ve šlachové pochvě ohýbačů prstu.
Tendovaginitida (zánět šlachové pochvy ohýbačů prstu)Šlachová pochvy je naplněná, bolestivá, kůň kulhá a postiženou končetinu odlehčuje.Zánět vzniklý následkem přetížení, uklouznutí apod. nebo je infekčního původu následkem poranění.

Obr. 5: Schéma synoviálních útvarů hlezenního kloubu (A - vnitřní strana, B - vnější strana).
červené - kloubní pouzdro; modré - šlachové pochvy; zelené - tihové (synoviální) váčky; 1 - šlacha povrchového natahovače prstu; 2 - šlacha hlubokého natahovače prstu; 3 - šlacha natahovačů prstu; 4 - šlachová pochva dlouhého natahovač prstu; 5 - šlachová pochva vnějšího natahovače prstu; 6 - šlachová pochva středního ohýbače prstu; 7 - patní (podšlachový) tihový váček pod povrchovým ohýbačem prstu; 8 - výchlipka kloubního pouzdra talokrurálního (bércového) kloubu; 9 - šlachová pochva vnějšího natahovače prstu; 10 - šlachová pochva předního tibiálního svalu; 11 - tihový váček pod úponem předního tibiálního svalu.
Podle H. Černý: Veterinární anatomie pro studium a praxi. Noviko, Brno 2002.

Lze nálevky léčit?

V mnoha případech, pokud se vyloučí jiná onemocnění a příčiny, je nejlepší při idiopatické synovitidě neprovádět žádnou "razantní" léčbu, protože může celý problém ještě zhoršit. Křížové nálevky i nálevky spěnkových kloubů mohou s věkem samy vymizet; jejich rezorpci lze povzbudit teplými zábaly; pokud se nálevky objevily nedávno, pomoct může klid a protizánětlivé léky. Majitelé takových koní by měli zvolit "šetrnější" pracovní využití svých zvířat a nechat si sestavit optimální a vyváženou krmnou dávku.
V některých případech křížových nálevek existuje několik dalších možností léčby:
  1. Drenáž kloubu: cílem je snížit náplň a tak "přetnout začarovaný kruh".
  2. Do postiženého kloubu se s různými výsledky mohou aplikovat kortikosteroidy (methyloprednisolon nebo medroxyprogesteron acetát).
  3. Novější léčba spočívá v drenáži kloubu, po které následuje nitrokloubní injekce orgoteinu, který má výrazné protizánětlivé vlastnostmi a v některých případech vyvolá zmenšení náplně kloubu.
  4. Alternativní metodou je radiační synoviektomie, která má sice dobré výsledky, ale lze ji provádět pouze na specializovaných pracovištích.
V případě nálevek spěnkových kloubů nebo pochev se léčba obvykle omezuje na teplé a tlakové obvazy a protizánětlivé přípravky. Pokud kůň nekulhá a kloub není bolestivý, není vhodné provádět žádnou specifickou nitrokloubní terapii.
Vzhledem k tomu, že žádná terapie idiopatické synovitidy není 100%, bude lepší jejímu vzniku předcházet správným managementem koní (především mladých, sportovních koní nebo s nepravidelnými postoji končetin).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama