9. Lonžovací kruh: nutnost nebo zbytečnost?

2. února 2017 v 15:04 | Dominika Švehlová |  Seriál o lonžování - Dominika Švehlová
Ve své knize celkem podrobně popisuji, jak by měl vypadat správný lonžovací kruh. Nebudu se proto opakovat a podívám se na tuto problematiku trochu jinak.
Pominu-li situace, kdy se kůň doslova odmítá pohybovat okolo lonžujícího, příčinou čehož je především nedostatečná či nesprávná výchova a příprava koně na lonžování, pak se asi nejčastěji setkávám s následujícím problémem při lonžování: Kůň táhne ven z kruhu (obr.1). Následky? Hlava vyvrácená dovnitř, udidlo protahující se hubou, záď vytočená ven, spálené ruce, deprese - prostě práce zbytečná, ničící zdraví koně i jeho další poslušnost a ochotu pracovat pro člověka.
Obr. 1: Na neohraničené ploše může kůň táhnout za lonž; může ho například vystrašit motorka (a) nebo je natolik nezkušený a nevyvážený, že má problém se udržet na pravidelném kruhu (b). Pokud je to situace výjimečná, vcelku se nic neděje, v případě b by to však ze zdravotního a výcvikového hlediska chtělo přinejmenším ohraničení lonžovacího kruhu.

Pokud jste pozorně četli dosavadní díly, můžete namítnout, že i toto je známka nedostatečné přípravy koně na lonžování a lze to odstranit systematickou prací ze země. Ano, naprosto souhlasím. Ale - jak už jsme si říkali, práce na ruce, na lonži a pod sedlem klade na koně rozdílné požadavky; podívejme se na lonžování:
  1. udržovat pravidelný pohyb;
  2. během tohoto pohybu provádět přechody, přesně vykonávat pokyny lonžujícího - čili soustředit se na něho;
  3. pohybovat se v určitém držení těla a ještě k tomu být uvolněný, aktivní, energický,
  4. přitom se pohybovat okolo lonžujícího po pravidelném kruhu.
To je celkem dost na jednoho koně!
Takže jak z toho vybruslit, jak koni pomoct? Samozřejmostí je systematický výcvik koně, krok za krokem, od jednoduššího ke složitějšímu. Zkušený kůň bude shromážděně cválat v sestavení dovnitř okolo člověka i na desetihektarové louce. Ale než se stane dostatečně zkušeným, měli bychom požadavky na něj snížit a trochu mu připravit vhodné podmínky. Jednou z těchto podmínek je vhodný lonžovací kruh. Já osobně ho považuji za nepostradatelnou podmínku úspěšného a kvalitního výcviku koně, přinejmenším v prvních stádiích toho výcviku. Takže za sebe jsem vlastně na otázku v názvu článku odpověděla…
Obr. 2: Některé klouby na končetinách koně. (a) kloub kopytní a korunkový = sedlový kloub; (b) kloub spěnkový = kladkový kloub; (c) kloub hlezenní = maticový = šroubový kloub. Rotační (modrá šipka) a kývavé (červená šipka) pohyby jsou u nich velmi omezené. Pro srovnání pohyblivější klouby meziobratlové krční (d) a ramenní (e).

"Lonžovací kruh" (uvozovky jsou zde schválně, protože vcelku může jít i o provizorní řešení) by měl koni pomoct v několika věcech:
1. Aspoň na začátku výcviku by mu měl zajistit prostředí, kde nebude kůň rušen vnějšími podněty a bude se moct soustředit na lonžujícího.
Koně se od přírody dokážou poměrně málo soustředit na jednu věc. Je to logické. Aby přežili, ať už jako živočišný druh nebo každý jedinec, musí být především schopni "pojmout najednou" svými smysly i mozkem co nejvíce podnětů z celého okolí, kam až dohlédnou, doslechnou, dočichnou… Na jednu věc se soustředí jen do té míry, než rozpoznají, co to je, nebo - lépe řečeno - zda to je nebezpečné či nikoli. Pak už zase soustředění zmizí a oni si hlídají celý svět kolem sebe. Proč by to mělo být jiné při výcviku? Pro koně je nesmírná námaha soustředit se delší dobu na jednoho člověka a pokud možno vypnout vnímání všeho ostatního. Jde to, ale chce to cvik a především pohodu koně - psychickou i fyzickou. Na toto téma by se dalo psát donekonečna. Takže to zestručním a upozorním všechny zájemce o lonžování (a vůbec zájemce o jakoukoli práci a koněm), že kůň musí být během výcviku v první řadě zdráv, nesmí ho nic bolet, tlačit, škrtit, prostě mu nějak vadit (výstroj, kamaše apod.). A v druhé řadě (neméně důležité!) musí být v psychické pohodě. To ovlivňuje hned několik aspektů:
  • v psychické pohodě musí být i člověk (lonžující, ošetřovatel, jezdec, trenér….);
  • kůň musí 24 hodin denně, 7 dní v týdnů, 365 dní v roce žít v koňské pohodě (o tom jsme vlastně mluvili v jednom z prvních dílů tohoto seriálu). Pak bude celkově jeho psychika vyrovnaná a projeví se to i na jeho schopnosti učit se a podrobit se výcviku či tréninku;
  • výcvik musí probíhat v takovém prostředí, které koně nestresuje. To platí především pro případy, kdy se kůň učí něco nového. Takže u koně mladého, nezkušeného či v redrezuře to je každá výcviková hodina, u koně zkušenějšího to platí při nácviku nových prvků. Pokud koně něco učím, okolí má být neutrální. Pro některé koně to znamená třímetrové zdi a hrobový ticho, pro jiné naopak stádo kamarádů na dohled. Je známkou citlivého a dobrého trenéra, že dokáže poznat, v jakém prostředí se konkrétní kůň cítí a pracuje nejlíp. Toho pak využije. Jakmile kůň zvládne požadavky na daný cvik či prvek v tomto neutrálním prostředí, může začít pracovat v prostředí méně přátelském či dokonce stresujícím. Nelze vzít mladého koníka poprvé na lonž mezi hučící kombajny a chtít po něm poslušnost se slovy: "Ať si zvyká, na závodech bude hůř…". Rozumným lidem toto vysvětlovat nemusím.
Vraťme se ale k lonžovacímu kruhu. Ten má být pro koně místem, kde se pracuje. Pokud nemám lonžovací kruh, pak si dočasně upravím roh jízdárny či výběhu a tak budu pouze lonžovat, nebude to místo na skotačení či pasení. Koně jsou zvířata zvyku, rutina a zřetelná a neměnná pravidla je uklidňují a dodávají jim pocit jistoty. Využijte jistou rutinu právě při výcviku koně; říkám rutinu, ne nudu nebo neustále se opakující buzeraci!
Obr. 3: Kůň na lonži se klopí dovnitř. Příčinou klopení je příliš uspěchaný klus na relativně malém kruhu, proto kůň není schopen zůstat v rovnováze. Přestože takový pohyb není ani trochu žádoucí, měkčí a přiměřeně hluboký povrch (a) se přizpůsobí šikmému došlápnutí a chrání tak klouby na končetinách koně; tvrdý povrch (b) přispívá k nadměrnému opotřebování těchto kloubů následkem šikmého došlapování.

2. Měl by koni zajistit vnější ohraničení stopy, po které se má pohybovat, takže kůň se nemusí soustředit na to, aby si stále hlídat stejný odstup od lonžujícího.
Pokud se má kůň soustředit na pokyny lonžujícího a jejich bezchybné plnění, pokud se má soustředit na své tělo a jeho korektní pohyb, nesmírně mu usnadníte, když mu opticky vyznačíte "chodníček", po kterém se bude pohybovat. Bude záviset na stupni výcviku, na způsobu lonžování i na povaze konkrétního koně, zda bude stačit jen vyšlapaný kruh, balíky slámy či regulérní hrazení. Čím je kůň nezkušenější nebo nevyváženější, tím výraznější a "bytelnější" by mělo být hrazení lonžovacího kruhu. Povede koně zvenčí a krom toho, že pro něho bude jasnou hranicí prostoru (tj. kůň už nemůže více táhnout z kruhu ven se všemi negativními následky), pomůže mu přinejmenším během prvních lekcí na lonži získat zručnost v odhadování a udržování rovnoměrného odstupu od lonžujícího.
3. Vždy by měl koni zajistit kvalitní povrch, neklouzavý, rovný, dostatečně měkký a pružný, ale přitom pevný a spolehlivý, aby se kůň nemusel soustředit na každé došlápnutí na zem a mohl se uvolnit, aktivně zapojit do práce a vydat ze sebe to nejlepší.
Asi nejběžnějším povrchem bude písek; pokud je dobře drénovaný a udržovaný, patří mezi nejlepší materiály, hledáme-li kompromis mezi pružností, prašností, měkkostí, neklouzavostí, dostupností, cenou a údržbou. Aby skutečně zajistil koni bezpečné došlapování, je třeba se náležitě starat o stopu po obvodu kruhu, která se časem vyšlape a krom nepohodlí může být zdrojem zdravotních potíží. Před lonžováním je třeba kruh uhrabat tak, aby byl vodorovný a bez hrbolů.
Obr. 4: Cval na lonži. (a) zkušený kůň cválá na chambonu na relativně malém kruhu. Přestože je dobře vyvážený, je trochu naklopený dovnitř a došlapuje nejdřív na vnitřní stranu kopyta. Tento povrch není pro takovou práci vůbec vhodný, protože nedovolí kopytu se zabořit. Na stejně velkém kruhu cválá stejný kůň (pozn. zrcadlově otočené foto kvůli lepšímu porovnání) na vyvazovacích otěžích (b), které mu pomohou se ještě lépe udržet v rovnováze, takže kůň se do kruhu neklopí. Případné nestejnoměrné došlapování kopyt by zde spolehlivě zachránil vhodný povrch.

A u té "vodorovnosti" se na chvíli zastavím. Slyšela jsem názory, že kruh má být mírně zešikmený směrem nahoru k okraji. Důvod byl ten, že kůň je na lonži nakloněný dovnitř, takže aby se klouby neopotřebovaly, musí chodit po šikmé ploše, jako třeba motorky na motodromu. Tento názor se však zakládá na polopravdě a opomíjí některá fakta.
Pravdou je, že jednotlivé kosti na končetinách koní jsou skloubené tak, že se mohou skoro jen ohýbat a narovnávat; téměř se nemohou vytáčet do stran (třeba špičky od sebe jako baletka) ani vyklápět (tak jako se člověk může postavit na boční hranu chodidla). Ostatně podívejte se na obr. 2. Jakékoli překlopení či vytočení nad rozsah pohyblivosti kloubu bude poškozovat vazy, kloubní pouzdro a hlavně kloubní chrupavky; výsledkem je buď akutní traumatický zánět kloubu a/nebo vleklé degenerativní onemocnění kloubu, čili artróza. Už v minulém díle jsem se zmiňovala, že kloubům koní neprospívá pohyb na kruhu, na šikmé ploše (tedy tak, že budou došlapovat více nebo dříve na některou stranu kopyta), prudké obraty, naklápění se. Pohyb při lonžování je skutečně potenciální nebezpečí pro zdraví těchto kloubů.
Toto nebezpečí se bude znásobovat,
  • pokud se kůň bude pohybovat po kruhu malém,
  • pokud bude běžet rychle a/nebo dlouho,
  • pokud se bude klopit dovnitř nebo
  • pokud bude u toho ještě dělat vylomeniny (poskakovat, vyhazovat apod.).
Obr. 5: Kdyby se kůň na lonžovacím kruhu pohyboval po šikmině, v případě, že se neklopí dovnitř, by našlapoval na vnější hrany kopyt, takže šikmá plocha by způsobila poškození jeho kloubů.

Proto je pro zdraví koně třeba dbát z hlediska lonžování na pár věcí:
  • Kruh mít co největší: kruh o průměru 20 m je natolik velký, že se kůň pohybuje "jakoby po rovné čáře". Na takto velkém kruhu by měli být lonžováni koně mladí, nezkušení, nervózní apod.
  • Kůň se má během lonžování pohybovat takovým tempem, aby se byl schopen unést, tedy aby se neklopil dovnitř. Zběsilý cval nevyváženého koně, honění koně "za trest" nebo lonžování stylem "ať se na lonži vybouří před ježděním" je nanejvýš nebezpečné a člověk, který to provozuje, dostatečně nepřemýšlí nad zdravím svého koně. Mladý či nezkušený kůň by neměl na lonži cválat ani klusat středním klusem!
  • Kůň nesmí táhnout za lonž, tedy táhnout ven z kruhu. K tomu slouží hrazení lonžovacího kruhu.
  • Kruh má být rovný, dostatečně měkký a pružný. Pokud dodržíme předchozí tři podmínky lonžování, pak je nám naprosto jasné, že kůň se nebude nebo téměř nebude klopit dovnitř a tudíž je nutné, aby obvod kruhu, po kterém se pohybuje, byl VODOROVNÝ. Protože kdyby byl šikmý, kůň by chodil po vnějších hranách kopyt, které by tím tlačil nahoru a jeho klouby by velmi trpěly - stalo by se přesně to, čemu by měla šikmá plocha zabránit. Kůň není motorka na ploché dráze. Pokud přece bude kůň lehce naklopený, dostatečně měkký a pružný povrch (např. optimálně hluboká vrstva písku) mu umožní zabořit vnitřní hrany kopyt poněkud hlouběji a tím se to mírné klopení vyrovná bez újmy na zdraví kloubů končetin (obr. 3).
Co dodat na závěr? Pokud jste ve své snaze o správný a kvalitní výcvik koně dospěli až sem, investice (ať už časová, fyzická či možná i finanční) do kvalitního lonžovacího kruhu či jemu podobného místa by pro vás měla být samozřejmostí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama