Jiří Podhájský - O pastevním ustájení 1. díl

1. února 2017 v 8:43 | Deryliiin |  Ustájení koně

NEPOUŠTĚJTE KONĚ VEN !!!


Nedělám si ambice, že teď tímhle článkem přesvědčím zaryté odpůrce k tomu, aby se stali zarytými příznivci. Vlastně vůbec nechci oslovovat zaryté. Píšu článek pro ty, kteří svůj názor teprve hledají a pro ty, kteří vědí, že to, že si něco dosud mysleli, neznamená, že nemůžou přemýšlet o tom, jestli je to opravdu správné.

Koňský svět se dnes dělí na příznivce a odpůrce. Čehokoliv. Plemen, stylů, disciplín, sedel, uzdění, způsobu chovu, podkování, dekování, výcvikových metod… skutečně mě v koňském světě nenapadá snad nic, na čem by se shodli všichni. A příznivci a odpůrci čehokoliv spolu jenom málo diskutují, obvykle se pouze hádají a neposlouchají argumenty druhé strany.

Nedělám si ambice, že teď tímhle článkem přesvědčím zaryté odpůrce k tomu, aby se stali zarytými příznivci. Vlastně vůbec nechci oslovovat zaryté. Píšu článek pro ty, kteří svůj názor teprve hledají a pro ty, kteří vědí, že to, že si něco dosud mysleli, neznamená, že nemůžou přemýšlet o tom, jestli je to opravdu správné.

Chtěl bych napsat o tom, proč si myslím, že by koně měli být pouze a jedině venku a co to podle mého názoru znamená.
(obrazek6)
Často mi lidé říkají, že mají koně pořád venku, prý celý den. A když se zeptám od kolika do kolika to je, tak se dozvím, že od devíti do pěti, protože ráno se krmí a večer taky… Jenomže to znamená, že venku jsou pouze 8 hodin. Ale den má přeci 24 hodin!!! Ptáte se: no a co?! Vždyť osm hodin ve škole nebo v práci je dlouho až, až. Jenomže koně to celkem určitě "vidí" jinak.

Většina problémů, které máme s koňmi je jenom zlomek problémů, které mají koně s námi. Domnívám se, že hlavní příčinou je to, že o koních přemýšlíme ne jako o koních, ale jako o našich miláčcích. V tom lepším případě. V tom horším se vymlouváme na to, že tohle nebo támhleto jim stačí.
Ryba je živočich, který se vyvinul ve vodě. Nikdo nezkouší rybu učit žít na suchu, akvaristé vědí, že ryby z různých prostředí potřebují například různou teplotu vody, jiné složení, jiné krmení. A stejné je to s ostatními zvířaty - nikdo nezkouší hada krmit salátem nebo křečka chovat ve vodě a krmit brouky. Nedělají ale mnozí něco podobného s koňmi? V jakém prostředí se vyvíjeli koně? Byly to převážně stepi a koně se jim přizpůsobovali desítky milionů let. Pro srovnání - člověk je druh starý asi 8 milionů let. No a za tu dobu se koně a každičký jejich orgán a všechny dohromady, jako celek, přizpůsobily prostředí, ve kterém se vyvíjeli. Všichni dnes víme, že člověk, pokud nemá dostatek pohybu, škodí to jeho zdraví, že stejně škodí nedostatek slunečního světla, čerstvého vzduchu, nevhodného jídla, jednostranné zátěže, a tak dále. Žijeme v podmínkách, které si sami vytváříme. A víme, že jsou nedobré, že jsou sice pohodlné, ale škodí nám. A s koňmi je to stejné, tedy až na to, že koně si nevybírají, jejich podmínky určujeme my.

Jaké jsou tedy podmínky pro koně dobré?
Původní plemena koní takřka neexistují. Na několika místech světa ale žijí koně zdivočelí, velmi podobným způsobem, jako koně původní a od nich se můžeme poučit. Protože kdyby chtěli žít jinak, snažili by se o to. Stěhovali by se do jeskyní, žili by v párech nebo jednotlivě apod. V přírodě žijí koně především na otevřených planinách, většinou na sušších površích, žijí ve stádech. Pohybují se během roku na mnoha kilometrech čtverečních, jsou v pohybu ve dne i v noci.


V následujících článcích se pokusím vyložit, proč bychom neměli koně ven pouštět, ale nechat je venku pořád.


Proč koně nechtějí v noci odpočívat ve stáji?

Nejen každý myslivec, ale možná ještě lépe každý řidič ví, kolik běhá v noci zvěře. Noc je doba aktivity pro většinu zvířat, která nemají stálé nory, pelechy, doupata nebo jiné úkryty. A to nemají žádní velcí býložravci, natož stádoví. Takovou noru pro padesát koní a nebo třeba deset pelechů vedle sebe, každý pro pět až deset členů jedné koňské rodiny, které tvoří stádo, si těžko někdo vážně umí představit. A i kdyby uměl a koním je i vytvořil, nežili by tam, kdyby nemuseli. Ani by totiž nemohli. Koně tvoří v přirozeném prostředí stáda, která čítají desítky až stovky koní. Při celoroční pastvě to vyžaduje plochu několika hektrů pro jednoho koně. Kdyby se vraceli na jedno místo, museli by jednak celkem zbytečně někam chodit, a navíc by si toto místo brzy tak vydupali, že by se těžko hledal důvod se tam vracet. Úkryt koně nehledají ani kvůli bezpečnosti, ani kvůli odpočinku.

Bezpečnost…. Pokud nás někdo bude honit, budeme sice utíkat, ale budeme při tom hledat úkryt. Budeme se snažit někam zalézt, na něco vylézt, dostat se někam, kde budeme mít pocit bezpečí. To je chování sice naprosto správné, ale jenom pro tvora, který se na jednu stranu schovat může, ale na druhou stranu mu ani nic jiného nezbývá. Průměrný člověk uteče sice ježkovi, ale už před kohoutem se bude muset schovat a nebo bránit, protože řekněme si to upřímně, utíkání nám jde tak špatně, že jsme si museli kdysi začít vynalézat zbraně. Naproti tomu koně mají velmi vyvinutý nejen útěkový reflex, ale také schopnosti, pročež se také výborně hodí na dostihy. Jako ostatně všechno v přírodě, ani toto není náhoda nebo samoúčelná zajímavost, nýbrž podstatná okolnost koňského bytí. Aby se koně uživili (nespotřebovali nevratně prostředí, ve kterém žijí) musí se pohybovat na velkém prostoru, a navíc žijí ve stádech. To naprosto vylučuje možnost se před případným nebezpečím schovávat. Proto se kůň naučil svoji bezpečnost zajišťovat naopak pobytem v pokud možno otevřeném prostoru, který umožňuje nebezpečí (predátora) vidět dost brzy na to, aby mohl spolehlivě utéct. Tento způsob chování samozřejmě není specialitou koní, chová se tak většina velkých stádových býložravců. Zároveň je ale pro tato zvířata stresující, pokud nemohou svoji přirozenou taktiku přežití uplatňovat, protože je například zavřeme do stáje. Viděl jsem už stovky koní, kteří ve stájích klidně stáli, ve dne i v noci a na první pohled na nich nebyl patrný naprosto žádný stres. Podstatné v tomto případě ovšem je, že ne všechno, co nevidíme, skutečně není. Pominu-li, že spousta lidí vůbec netuší, co a jak kůň vnímá a projevuje, je tady nepopiratelný fakt, že koně si zvyknou skoro na cokoliv. Že si na uzavřenou stáj kůň zvykne a nesnaží se panicky rozkopat dveře a nebo proskočit oknem, ale vůbec nevypovídá o tom, jak se tam koni žije. Koni se tam žije bídně a nic na tom nezmění sebelepší péče hotelového typu. Indicií, které to naznačují je spousta, mnoho z nich jsou závažné nemoci a nebo syndromy. Prokazování jejich příčiny není vždycky jednoduché, také proto, že veterinární medicína boxové ustájení považuje za standard, normu, konvenci, která je prostě daná a ve větším měřítku se nikomu nechce s tím nic dělat. Důvody nejsou neznámé, ale to je samostatné téma.


Zmíním se o dvou okolnostech, které myslím jasně dokazují, že koně se ve stájích mají špatně. První věcí jsou takzvané stájové zlozvyky. Skoro v každé knížce o koních je o nich kapitolka, je tam jejich výčet a vždycky je to podáno jako vada nebo nežádoucí chování. Nikdy jsem ale neviděl kapitolu o pastevních zlozvycích… Samozřejmě to není náhoda, ale je neštěstí, že se tomu říká zlozvyky. Oni to totiž nejsou nějaké schválnosti nebo samoúčelné manýry, které nám koně dělají pro zlost. Jedná se o únikové chování, kterým se kůň vyrovnává se stresem. Stresem způsobeným úplným omezením pohybu, uzavřeným prostorem, znemožněním kontaktu s ostatními koňmi, znemožněním normálního přijímání potravy. Dovedete si představit, jaké to musí být pro koně psycho, když z toho začne dlouhé hodiny přešlapovat, kývat se z jedné nohy na druhou? Nebo začne klkat? To není zlozvyk, to je zoufalá snaha se úplně nezbláznit. Nutno dodat, že skutečnost, že někteří koně takové chování neprojevují neznamená, že jim je dobře, že na ně uvedené faktory nepůsobí.


Druhou okolností, která je pro mě jasným důkazem, je zkušenost lidí, kteří změnili způsob chovu svých koní. Ti vnímavější více, ale téměř všichni se shodují, že několik týdnů až měsíců poté, co přemístili svého koně z boxu na pastvinu, se jejich kůň změnil, často k nepoznání. Pokud se kůň dostane do dobrého stáda na vhodnou pastvinu, obvykle přestane praktikovat případné zlozvyky, celkem podstatně se přestane lekat, začne být mnohem více ochotný, vnímavý, uvolněný, v mnoha případech dojde i k výraznému zlepšení pohybu, kůň přestane zakopávat, klouzat, pohybuje se jistěji. Mnohým koním také rázem zmizely problémy s nálevkami, se šlachami, se zády a spousta dalších, které byly dříve způsobeny nedostatkem pohybu celkově nebo ztuhlostí a nedostatečným rozhýbáním na začátku ježdění.


Jistěže prokazatelnost a měřitelnost uvedených faktů je problematická. Proto také zastánci konvenčního ustájení tato fakta sveřepě vyvrací, popírají a ignorují. Pokud si ale prostým selským rozumem představíme, jaké je kůň doopravdy zvíře, a budeme se snažit najít v možnostech střední Evropy jedenadvacátého století nejvhodnější podmínky nikoliv pro naše pohodlí a zájmy, ale pro dvacet pět dlouhých let života koně, nemůžeme podle nejlepšího vědomí a svědomí zavírat koně každý den na dlouhé hodiny do stáje, ale musíme mu najít vhodné "upastvení".

V dalším článku se budu zabývat tím, proč kůň ve stáji nemůže spát i když mu zhasneme a co mu tam ještě tak hrozně vadí.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama