14. Diskuze o chambonu

2. února 2017 v 15:07 | Dominika Švehlová |  Seriál o lonžování - Dominika Švehlová
chambonu a práci s ním koluje celá řada omylů a nesprávných názorů. Mnohé z nich bohužel vrhají tuto metodu do špatného světla a mohou být skutečnou příčinou nejen nezdaru ve výcviku, ale dokonce i zkažení mladého koně. Pokusím se ty nejčastější omyly vyvrátit a objasnit.
1. Koně lonžováním na chambonu nasvalíme.
O nasvalení, tedy o skutečném "zakulacení" koně nelze mluvit. Správným a specifickým tréninkem a krmením samozřejmě používané svaly získají na síle i objemu, ale lonžování na chambonu (nebo obecně lonžování koně pro vypracování "vyklenutého" držení těla) nemá za cíl zvětšit objem svalů. Má za cíl jednak "formovat postavu", díky čemuž patřičné svaly získají na pružnosti, síle, budou lépe a efektivněji pracovat, protáhnou se, ale hlavně má za cíl pozměnit a zlepšit celkovou koordinaci a efektivitu pohybu koně, aby se při balancování přestal spoléhat na svůj zvednutý krk, ale vyvažoval se koordinovanou činností břicha, hřbetu a končetin. To mu ulehčí v jeho úloze nosit jezdce a přitom ještě pod ním provádět nejrůznější cviky.
2. Při lonžování s chambonem se kůň učí najít přilnutí, přijít na otěž.
To není možné. Aby kůň mohl přistoupit na přilnutí, musí udidlo působit dozadu, tedy na dolní dáseň, podobně jako otěže od rukou jezdce. Chambon působí ve směru lícnic, nahoru, na koutky huby. Tím podporuje koně, aby hlavu a krk vytáhl dopředu a dolů, aby šel nosem před kolmici - přilnutí se pojí s hlavou blízko kolmici a s tendencí koně klenout se dopředu a nahoru. Přilnutí je stálé. Chambon zapůsobí krátkým "cuknutím". Chambon není určen k tomu, aby navodit, zlepšil nebo podporovat přilnutí!
3. Chambon je dobrý jen pro mladé koně, protože "starého psa novým kouskům nenaučíš".
Pokud by toto platilo, neexistovala by obecně žádná redrezura. Jsou koně, kteří jsou natolik zkažení, že dokážou chambon ignorovat nebo s ním bojují či se ho vysloveně bojí. Pro takové koně je samozřejmě třeba volit jiné cesty výcviku, než lonžování na chambonu. Tato pomůcka není všelék a je třeba znát indikace jeho použití. Přesto, pokud by se s tímto koněm dělalo skutečně "od začátku", byl by často schopen nejenže chambon snést, ale také na něj správně reagovat. Avšak není nutné dávat chambon na každého koně. Do Říma vede mnoho cest.
4. Působení chambonu učí koně vyhýbat se přilnutí a kontaktu s udidlem.
To popírá logiku. Chambon působí jinak než všechny pomůcky, které navozují přilnutí. Kůň je naštěstí schopen rozlišit, že pohyb udidla nahoru do koutků a zároveň tlak na týl po něm vyžadují snížení hlavy a tady "útěk" od tohoto tlaku, zatímco tlak udidla na dolní dáseň po něm chce přilnutí. Kůň se také naučí rozeznávat pohyb udidla do strany a na tento signál například odžvýknout. Tak, jak se kůň musí postupně naučit správně zareagovat na působení chambonu, tak se musí naučit správně zareagovat na signály vyžadující přilnutí.
5. Pro koně je přirozené, že zvedne při ztrátě rovnováhy hlavu - a je za to "odměněn" cuknutím do huby.
Ano, je to přirozená reakce. Ale my jsme ve fázi výcviku, kdy koně učíme udržovat rovnováhu v pozici s hlavou dole a k vyvažování použít více tělo než krk. Kůň se obvykle na chambonu pohybuje tak, že lanko a řemen jsou prověšené a mírné zvednutí hlavy ještě žádnou akci chambonu nevyvolá. Tah do koutků je pro koně obecně méně bolestivý, než tlak na dásně (proto koně reagují na necitlivou ruku jezdce zvednutím hlavy tak, aby udidlo táhlo za koutky). Navíc, pokud kůň netrhne hlavou nahoru prudce a hodně, chambon ho necukne natolik bolestivě, aby to mělo obecně negativní dopad. Samozřejmě nemůžeme dát chambon na koně, který na něj není předchozím výcvikem připraven nebo se pohybuje na lonži příliš nevyváženě.
Obr. 1: Na začátku lonžování ještě není tento mladý kůň zcela uvolněný a zdá se, že v klusu poněkud spěchá.

6. Kůň se musí pod jezdcem pohybovat jinak, než ve volnosti, ale k tomu dospěje i sám ... umí si přece sám najít nejvhodnější polohu pod jezdcem … naučí se to sám, až zesílí patřičné svaly ... o tomhle je přece celý několikaletý výcvik. Tak proč do toho nutit už remontu nebo koně před obsednutím?
Pokud by se kůň několik let učil pod jezdcem správně pohybovat, velmi pravděpodobně by nezůstal zdravý, nebyl by pro jezdce ani bezpečný či pohodlný. Většina koní se "sama od sebe" nenaučí pohybovat "správně pod jezdcem", najde si sice polohu pod jezdcem "dočasně pohodlnou", ale z dlouhodobého hlediska nepohodlnou a nezdravou. Vzít jezdce na hřbet se kůň musí naučit, je to něco, co nemá s jeho přirozeností nic společného. Základy tohoto pohybu se má naučit ještě před obsednutím.
7. Chambon brání koni používat krk k vybalancování se.
Pokud je chambon správně nastavený, pokud jsou požadavky na lonžovaného koně přiměřené a pokud je výcvik koně systematický, poskytuje mu chambon dostatek prostoru k vybalancování. Čím níž nutí koně nést krk a hlavu, tím více by měl být kůň díky dosavadnímu výcviku schopen se vybalancovat tělem a končetinami.
8. Chambon používají lidé, kteří na koně spěchají a chtějí mu "usadit krk".
Chambon neusazuje krk, krom nepřiměřeného zvednutí umožňuje jakýkoli jiný pohyb krku v normálních mezích. Samozřejmě lze ho použít k nepřiměřenému urychlení výcviku koně, ale to už je otázka lidí a celého výcvikového systému, ne neživého řemení.
9. Chambon svazuje/klene/ohýbá krk.
Chambon nemá vliv na to, jak kůň krk nese, pouze omezuje jeho zvednutí nad požadovanou úroveň, danou zkrácením či prodloužením řemene. To, jak kůň nese/klene/ohýbá krk, záleží na jeho exteriéru, dosavadním výcviku, momentální práci na lonži s chambonem apod.
10. Pokud chci docílit vyklenutí nebo spíš vypracování hřbetního svalstva, budu s koněm dělat práci, která ho nutí používat zadní nohy a nebude mě až tak zajímat, kde má krk.
Nejlepšího vyklenutí hřbetu čili nejkvalitnějšího vypracování hřbetního a břišního svalstva dosáhneme napnutím luku z obou konců - zepředu i zezadu. Pokud jeden konec nebude pracovat správně, práce je polovičatá.
Obr. 2: Po uvolnění však ztratil dopředný pohyb a jeho záď příliš nepracuje: zadní nohy se neohýbají a kůň padl na předek.

11. Kůň s nosem u země přece nemůže pracovat zádí, ale všechno tahá předkem.
Ano, ale kůň na chambonu se nesmí pohybovat s nosem u země.
12. Nechápu, proč nutit koně k určitému držení hlavy a krku už v prvním roce výcviku.
Protože to je k tomu nejvhodnější chvíle - jeho mladý hřbet ještě nebyl zatížen jezdcem a je třeba ho na to připravit.
13. Pobídneš koně dopředu bičem, ten by normálně zvednul hlavu a vyrazil, chambon mu hlavu nahoru nepustí a udidlem mu narazí do huby, kůň se zbrzdí a zadek ho dožene.
Bohužel - nebo bohudík? - to tak jednoduché není. Pokud má kůň chodit s chambonem správně, musí to být v první řadě jeho "vůle", chambon ho nedonutí k ničemu, jen ho přiměje nezvedat hlavu příliš vysoko. Klenutí, aktivita svalů, kmih a další pohybové vlastnosti musí člověk dosáhnout výcvikem a udržovat správnou prací na lonži.
14. Chambonem koni posilujeme záď.
To není pravda. Záď se začne posilovat ve chvíli, kdy kůň začne zadníma nohama nést více hmotnosti, kdy zadní nohy budou došlapovat kratšími kroky více pod tělo a budou ohnuté, tedy při shromáždění a při veškeré práci, která shromáždění podporuje (kopce, drezurní práce, skákání skokových řad apod.). Chambon má naopak tendenci koně přimět záď odlehčit! Tomu se samozřejmě musíme volbou jeho správné délky a volbou správné práce koně na chambonu vyhnout.
15. Negativem chambonu je to, že brání remontě vyvážit se zvednutím hlavy (například při přechodech). To musí být pro koně velmi nepříjemné, frustrující, omezující, nebezpečné…
Jde o to, že ona remonta se právě takto učí nepoužívat pro vyvažování výrazné zvednutí hlavy, což zdokonaluje její koordinaci těla i pružnost, pohotovost a výkonnost svalů, a to oceníme později při ježdění. Jaké z toho ta remonta má pocity, nám bohužel přímo neřekne - je na člověku, aby to aspoň odhadl z jejího chování, kterému musí okamžitě přizpůsobit situaci (třeba délku chambonu, velikost kruhu, rychlost pohybu apod.).
16. Tím, že chambon koně při zvednutí hlavy vycuká v hubě, se koně začnou bát udidla i při ježdění.
Pokud je chambon správně dlouhý, pokud kůň na něm pracuje správným způsobem a je na něj správně připravený, nebude mu cukat v hubě. Kůň se naučí na přítomnost udidla v hubě a jeho pohyb, naučí se, že tato věc mu může zprostředkování nějaké informace - konkrétně je to pokyn pro snížení hlavy. Pokud se kůň vzpírá natolik, že mu chambon vycuká hubu, stala chyba v naší práci a je třeba ji najít a napravit a až pak znovu použít při lonžování chambon. Ojedinělé cuknutí či výjimečný "boj" se chambonem rozhodně nezpůsobí, že by se kůň začal bát udidla.
Obr. 3: Situaci lze řešit pobídnutím vnitřní zadní nohy k lepšímu zvednutí a vykročení pod tělo. Mladý kůň na to sice okamžitě zareaguje zvednutím hlavy, avšak brzy se naučí, že na takovou pobídku není třeba reagovat tak hekticky.

17. Když kůň při přechodech na lonži hází hlavou nebo ji strká do nebes, má k tomu důvod, např. nevybalancovanost, příliš časné požadavky, na které ještě nemá, bolest atd. Když se pak sváže řemením, nemá člověk šanci poznat, co se děje. Obzvláště, pokud bude tlačit bičem, aby "šel svižně dopředu".
Ano, to je pravda. Proto rozhodně nedoporučuji dávat chambon na koně, který má problémy se vyváženě, ochotně, uvolněně a poslušně pohybovat na lonži bez něj, a který není navyklý aspoň na simulaci působení chambonu a udidla. Ale naštěstí chambon koně nesváže a kůň na něm má poměrně velkou škálu možností projevit svoji nevoli nebo problém.
18. Proč používat "řemení", když se dá chambon simulovat i rukama jezdce?
Protože díky tomu, že je to neživé řemení, působí chambon vždy stejně, ve stejné výšce, stejně rychle, nezapomene zapůsobit nebo nezapůsobí, když nemá, nemůže být nespravedlivý, krutý, vždy musí "začít" kůň… Jezdec je "jen člověk" se všemi svými chybami!
19. Chambon koně svazuje a brání mu v přirozeném pohybu.
Nesvazuje koně, naopak ho přiměje být natažený. Svým způsobem mu brání v přirozeném pohybu, protože se použije právě u koní, jejichž přirozený pohyb je v rozporu se zdravým pohybem žádoucím pro jezdeckého koně.
20. Na chambonu se dá "vyrobit" ztuhlý kůň s odporem k práci.
Ztuhlý kůň s odporem k práci se dá "vyrobit" i na pouhé ohlávce. To je na lidech, kteří s koněm pracují, aby ho dostatečně pozitivně motivovali, aby udržovali přátelskou atmosféru a volili vhodnou práci pro každého jednoho koně odpovídající jeho fyzickému i psychickému stavu.
Obr. 4. Nyní se kůň pohybuje skutečně od zádě. Jeho kroky se sice zkrátí, protože ve svém věku a stupni výcviku ještě nedokáže klusat od zádě a prostorně, zadní nohy se však výrazně ohýbají, tělo je v rovnováze a břicho i hřbet pracuje. Stojíme na začátku nácviku prostorného a kmihuplného pohybu s aktivní zádí a pružnými klouby zadních nohou.

21. Příliš utáhnutý chambon učí koně zalézat za otěž.
Učí koně padat na předek a jít s hlavou u země. Za otěž koně nedostane, protože chambon nepůsobí tahem dozadu, ale vždy nahoru.
22. Nasvalit koni hřbet před tím, než na něj dám sedlo, je správné, ale proto nemusím koně honit na kruhu. Základem je, aby kůň šel klidně, ale živě dopředu, s uvolněným a nataženým krkem, hlava dole. Tohle ale lze dělat i venku s koněm na procházce.
Aby práce měla smysl, je třeba, aby kůň v této pozici klusal a dělal přechody. Pokud člověk bude venku klusat vedle něho, nebude ho vodítkem nijak rušit v energickém pohybu a nesení hlavy a krku, nelze nic namítat!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama