2. Aby měl kůň chuť pracovat

2. února 2017 v 15:00 | Dominika Švehlová |  Seriál o lonžování - Dominika Švehlová
Minule jsem se zmínila o tom, že základem správné výchovy a výcviku koně je zajištění jeho základních životních potřeb. Možná se budete divit, že přestože koně zase tolik zvláštní péče nepotřebují, není mnoho lidí, kteří jsou schopni nebo ochotni jim poskytnout aspoň to nezbytné minimum:
  • pobyt venku,
  • pohyb,
  • společnost jiných koní,
  • správné krmení.

Pobyt venku

Pro koně je přirozeným životním prostředím otevřená krajina. Tomu je přizpůsoben jejich organismus. Důvodů je hned několik:
  1. Zdraví: Venkovní vzduch obsahuje mnohem méně dráždivých plynů, prachu, spór plísní, baktérií či virů než vzduch stájový. Koně mají velmi výkonný dýchacích aparát, díky němuž mohou vykonat nesmírně náročnou fyzickou práci (kdy původní účel byl útěk před predátorem). A platí zde přímá úměra: čím je něco výkonnější, tím je to citlivější na sebemenší podráždění či poškození. Stájový vzduch je pro dýchací aparát koně hotové peklo. Kdo by neznal COPD… Pobyt venku a minimum času stráveného ve stáji (která musí být dobře větraná v létě i v zimě!!!) udržuje zdravé dýchací orgány koně; ty zajistí dostatečný a hladký přísun kyslíku do těla, díky čemuž kůň bude schopen snáze podat dobré fyzické výkony, což bude zvyšovat jeho zdravé sebevědomí a psychickou pohodu.
  2. Hormonální rovnováha: Pobytem venku jsou koně vystavení působení vnějších vlivů - světlo, teplota, proudění vzduchu, vlhkost, tlak, a pravděpodobně i "elektřina" ve vzduchu a mnoho dalších. Neustále se měnící venkovní podmínky trénují adaptační schopnosti organismu. A ty jsou v přímém spojení s hormony, které jsou zase v přímém spojení s chováním i fyzickou aktivitou zvířete. Každý ví, že pobyt na pastvině dokáže rozříjet klisny, uklidní hřebce, povzbudí valachy… Mladí koně lépe rostou a sílí, sportovní koně podávají vyváženější výsledky. Díky hormonální rovnováze funguje organismus koně většinou tak, jak by měl, díky čemuž se kůň "cítí dobře". A cítit se dobře - to je jeden z předpokladů ochotně pracovat pro člověka!
  3. Podněty: Ke stavu "cítit se dobře" nemyslitelně patří dostatek podnětů. Dnes už se ví, že dostatek zrakových, sluchových, čichových, hmatových i chuťových podnětů je důležitý pro dobrou výkonnost domácích zvířat (dojnice, nosnice apod.). Mít možnost rozhlížet se, zkoumat, objevovat, i se trochu strachovat (co se to tam v dálce blíží?!) - to jsou důležité podněty, které svým bombardováním udržují mozek a nervovou soustavu v rovnováze. A nervová soustava souvisí s hormony a metabolismem… a souvisí s psychikou… a souvisí s fyzickými schopnostmi… Díky dostatku podnětů se uklidní nervní koně a rozproudí se krev v žilách lenochům. Kůň, který je zvyklý na okolní dění, se bude mnohem lépe při výcviku soustředit na člověka a na to, co má dělat.
  4. Metafyzično: Podle východní medicíny a filozofie patří pobyt venku k nezbytnostem, protože jednak počasí, jednak dotyk ze zemí (u koní válení!) "masírují" energetické body a dráhy a tím harmonizují tok energie v celém těle. Kůň se tak také zbavuje "špatné" energie, která se v něm nahromadí například při výcviku. Je známo, že válením se zvířata často zbavují stresů.
Jak zajistit koni dostatek pobytu venku? Ne každý má možnost pustit své svěřence na 24 hodin na široširé pastviny. Za vděk vezměme jakýmkoli výběhem - i malý výběh je lepší než velký box. Je třeba si také uvědomit, že dvě hodinky denně ve výběhu nestačí. Pokud má být kůň aspoň trochu spokojený, dopřejte mu pobyt venku od "svítání do soumraku" (předpokládám, že na noc lidé raději mají koně doma pod zámkem, čemuž se nelze divit). Pokud má venku k dispozici vodu a stín, není problém si ho k výcviku přivést přímo z výběhu. Jinak je dobré ho před nějakou prací dát na chvíli "domů", aby se mohl napít a často i vymočit.
Pokud tráví kůň určitou část dne ve stáje, musí být box dobře větraný, osvětlený, čistě podestlaný, bez zápachu, prachu, vlhkosti, teplota uvnitř by měla kopírovat venkovní teplotu.
Obr. 1: I v našich podmínkách je možné koním zajistit aspoň trochu přirozené životní podmínky. Trávit den ve výběhu, kde je co zakousnout, a těšit se ze společnosti kamarádů může každý kůň, stačí chtít.

Pohyb

Stejně jako prostor a čerstvý vzduch potřebují koně pohyb. Nemám na mysli, že by potřebovali denně "makat", jak mnozí rádi říkají. Potřebují neustále popocházet. Opět je to dědictví z dob jejich divokých předků. Při spásání trávy se neustále pomalinku sunuli od jednoho drnu k druhému, denně museli ujít i větší vzdálenosti k napajedlu a obvykle se vrátit zase zpět. Takový pomalý pohyb - světe div se! - je výborným tréninkem pohybové, dýchací i oběhové soustavy. Udržuje je neustále v činnosti, podporuje pravidelné dýchání a tím i příjem kyslíku, podílí se na kvalitním proudění krve po těle, zajišťuje svalový tonus, promazávání kloubů a šlach, dává podněty ke zpevnění kostí i kopyt. Tento celodenní pomalý pohyb je dokonce předpokladem bezchybného trávení. Díky této pohybové přípravě tak mohli koně po zahlédnutí predátora náhle vyrazit tryskem kupředu, uniknout a přitom touto hektickou fyzickou aktivitou nepoškodit své tělo. Vymknuté klouby, natažené šlachy či svaly, černé močení - to jsou až "výdobytky civilizace", kdy se vyžaduje intenzivní fyzická aktivita po koních, kteří celý den stojí téměř bez hnutí v boxe.
Ale se zdravím je úzce spjatá i stránka psychická. Kůň, který bude mít silné a pružné tělo, funkční plíce a srdce, mnohem snáze zvládne i náročný výcvik, nebude bolavý, unavený. Protože bolest či únava způsobí, že se nám podruhé do stejné fyzické aktivity moc chtít nebude… Kůň, jehož tělo pracuje hladce, lehce, "poslušně", který hned po vyběhnutí nezačne sípat, který se po namáhavé činnosti rychle vrátí do normálu a druhý den ho nebolí žádný sval, takový kůň bude pro člověka pracovat mnohem ochotněji.
A navíc, neustálý pomalý pohyb bere koni nadbytečnou energii. Takže přestože bude kůň silný a připraven pracovat, nebude překypovat energií na nepravém místě. Z toho vyplývá, že celodenní pohyb po pastvinách nejen uklidní nervní a přebujelé koně, ale lenochům dodá více chuti do práce.
Obr. 2: Koně, kteří tráví celý den venku, se nechají snadno odchytit. Vědí totiž, že po práci se opět vrátí tam, kde jim je nejlépe.

Společnost

Kůň tvor společenský, čili stádový. Stádo neboli společnost jiných koní bylo pro jeho přežití v minulých dobách naprostou nezbytností. Zajišťovalo mu bezpečí (čím více koní, tím větší šance objevit dobře ukrytého predátora), orientaci v terénu, výběr vhodných míst k pasení, pití, přesunu, poskytlo mu také pohodlí (klidně si mohl na chvíli lehnout a odpočívat, zatímco jiní hlídali) a užitku (vzájemná péče o srst, odhánění much, boj proti větru a mrazu…). Bez stáda je jeden kůň nikdo - a ví to. Je to osamělá kořist vydaná na pospas osudu. A snad všichni koně to tak cítí, přestože nám to mnohdy nedají zřetelně najevo. Stádo je také nepostradatelnou součástí života malého hříběte. Nejpozději po odstavu je třeba dát mladého koníka do stáda, kde se nejen naučí komunikaci a sociálním pravidlům, vybije si energii a potřeby seberealizace v hierarchii, ale díky "spolehnutí" se na jiné koně se může vyvíjet fyzicky i psychicky správně, může si jako hříbě nerušeně dovádět či naopak odpočívat, zatímco dospělci hlídají, může se s vrstevníky cvičit v pohybových dovednostech, trénovat své tělo, postřeh i myšlení. Dominantní jedinci se mezi členy stáda plnoprávně uplatní a nemusí svoji dominanci směrovat na lidi. Submisivní koně zase přenechají velkou část své odpovědnosti na výše postavených kolezích a nemají stresy z toho, že by museli řešit úkoly, na které se necítí.
To vše se velmi dobře projeví při soužití s lidmi. Koně odchovaní stádem nejenže budou "normální", tedy budou na obvyklé i neobvyklé podněty reagovat přiměřeně a většinou předvídatelně (čehož dobrý majitel, trenér, jezdec využije v kladném slova smyslu), ale nebudou si lidi plést se stádovými kolegy a nebudou na ně tudíž uplatňovat snahu o zařazení do hierarchie. Dominantní kůň bude zvladatelnější, jedinec na spodním žebříčku hierarchie bude důvěřivější.
Je samozřejmé, že ani v dospělosti nemá být kůň sám. Koza ani kočka nejsou kůň. Každý kůň potřebuje společnost aspoň jednoho, nejlépe více sobě aspoň trochu rovných koní, s nimiž bude trávit většinu dne.
Mnoho problémů mezi koněm a člověkem má původ v osamění koně - ať už v době hříběcí nebo v době současné. Nenormální chování (agresivita, závislost na člověku či prostředí, bázlivost, neobvyklé reakce, ale i "pouhé" horší učení či snížení výkonnosti) je známkou psychického strádání koně následkem nepřítomnosti stáda. Kůň se nejen cítí být opuštěn, ale i ohrožen - a život v neustálém strachu o vlastní existenci těžce poškodí jakoukoli živou bytost.
Samozřejmě normální dospělý kůň může být nějakou dobu sám; člověk nikdy neví, co a kdo mu zamíchá se životem. Rozhodně to však nesmí být dlouhodobá nebo nedejbože konečná situace.
Obr. 3: Hraví ročci potřebují společnost, aby z nich vyrostli fyzicky zdatní a psychicky vyrovnaní koně, se kterými bude radost pracovat.

Krmení

Jak souvisí krmení s ochotou koně spolupracovat při výcviku? Divili byste se, ale hodně. Příjem potravy totiž není pouhé doplňování živin a energie organismu, ale jedná se o velmi složitý řetězec reflexů i naučeného chování. Zvíře musí potravu vyhledat, získat, přijmout, zpracovat v dutině ústní, polknout. To vše je řízeno složitými nervovými i hormonálními pochody, specifickými pro každý druh zvířete. Tak, jako šelmy mají nutkavou potřebu lovit (bez ohledu na úspěch lovu či bez ohledu na to, zda ulovenou kořist pozřou), má kůň nutkavou potřebu se téměř neustále pást a žvýkat sousta. Pokud je mu tato činnost odepřená, naruší to nejen jeho trávicí pochody, ale i jeho nervovou a hormonální rovnováhu. A už jsme si říkali, jak se takový stav projeví.
Nejčastějším prohřeškem proti potravním potřebám koní je podávání velkého množství jádra na úkor píce, krmení pouze několika dávkami (a často velkými), přičemž většinu dne kůň stojí o hladu. Pominu-li nebezpečí kolik a chronických průjmů, které tento způsob krmení způsobuje, je charakteristickým příznakem "nervového selhání" z nemožnosti se pást známé klkání. Kůň při něm dělá, "jako že žere". Většina koní neprojevuje svoje frustrace tak okatě; možná jsou nervóznější, na vyjížďkách se pokoušejí stále něco oždibovat, nesoustředí se při práci, když kolem sebe vidí a cítí trávu, nejsou schopni ze sebe vydat očekávaný výkon.
Je jasné, že ne všichni mohou poskytnout svému koni kvalitní pastvu. Ale celodenní přístup k senu mu zajistit může každý.
Obr. 4: Není-li k dispozici tráva, postačí seno. Nejlepší je položit ho na zem; pokud by ho měl rozfoukat vítr, lze ho pověsit na strom v sítích.

Když vše shrnu, k zajištění spokojenosti koně není třeba provést nic zvláštního: dopřát mu aspoň přes den pobyt v dostatečně velkém výběhu s dalšími koňmi a možností neustále se popásat nebo uždibovat seno. Kdyby každý majitel svému koni dopřál podobný komfort, možná by se divil, jak by to změnilo jeho chování při výcviku k lepšímu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama