23. Výcviková škála při lonžování 5: Shromáždění

2. února 2017 v 15:13 | Dominika Švehlová |  Seriál o lonžování - Dominika Švehlová
Začněme opakováním: Máme koně, který se na lonži dokáže pěkně uvolnit a pravidelně šlape ve všech třech základních chodech. Když mu dáme do huby udidlo a vyvážeme ho, umí si najít měkké přilnutí a udrží ho. Dokonce dokáže s pomocí tohoto přilnutí zaktivovat svoji záď a zadní nohy natolik, že energicky prodlouží v klusu či cvalu kroky, aniž by přitom vyšel z pravidelného rytmu, ztuhnul či se položil do udidla. A dokonce na obě ruce dokáže jít na kruhu narovnaný, čili stejnostranné přední a zadní nohy došlapují vždy do stejné stopy. Pět stupňů výcvikové škály základního výcviku koně jsme zvládli. Takže přistoupíme k šestému…. Nebo ne? Vlastně si s tím nemusíme lámat hlavu; nejlepší na tom je to, že zdokonalováním těchto pěti dovedností se ta šestá - shromáždění - "sama od sebe" procvičuje a zlepšuje! Samozřejmě je tomu třeba trochu pomoci, ale vždy musíme mít na paměti, že balením hlavy a stahováním zádě pod koně ke správnému shromáždění nedojdeme - zničíme totiž buď pravidelnost pohybu, nebo ztratíme uvolněnost, vynutíme si násilné přilnutí, zabijeme kmih či koně nenarovnáme - nebo vše najednou! Takže jak tedy docílit korektního, lehkého a nevynuceného shromáždění?
Obr. 1: Začínající shromáždění. Kůň aktivně ohýbá kolenní a hlezenní kloub zadních nohou (červená čára) a opisuje jimi výrazný oblouk. Pánev má lehce podsazenou, kloub mezi posledním bederním obratlem a křížovou kostí je docela ohnutý (modrá čára), vnitřní zadní noha, podepírající trup společně s vnější přední nohou došlapuje poměrně blízko za kolmici vedenou od kyčelního hrbolu (zelená čára) a kopyto je skoro kolmo pod kyčelním kloubem. Nepruží však v hlezně a koleni (pravou zadní nohu má napnutou). Kůň vepředu "zvednutý" (žlutá čára), aktivně zvedá přední nohy. Je třeba posílit jeho záď, aby byla schopná nést více hmotnosti, čemuž se kůň nyní vyhýbá právě oním napínáním podepírající zadní nohy.

Nejdříve jen trochu upřesním, co shromáždění vlastně je. Jedná se o schopnost koně:
  • přenést při pohybu více hmotnosti na zadní nohy,
  • ohýbat výrazněji kolenní a hlezenní klouby, a to během odrazu i dopadu, jako by se kůň pohyboval v lehké podřepu (obr. 1),
  • více ohýbat kloub mezi posledním bederním obratlem a křížovou kostí, takže při pohybu bude mít záď více pod sebou (rádo se tomu říká, že bude více podsazený) (obr. 2),
  • při této práci zádě si udržet vyklenutý hřbet,
  • díky tomu všemu mohou zadní nohy a záď působit jako páka a budou nadzvedávat kohoutek a s ním celý krk nahoru, takže kůň jako by šel do kopce (tomu se říká relativní vzpřímení),
  • díky tomu se odlehčí přední nohy koně a mohou dělat vyšší kroky; v konečné fázi se celý předek koně bez problému nadzvedne (leváda).
Obr. 2: Srovnání délky a výšky klusových kroků. 1. Piafa, 2. pasáž, 3. shromážděný klus, 4. střední klus, 5. prodloužený klus.

Shromáždění nen:
  • "sbalená" hlava při krásně vyklenutém krku (obr. 3, 4),
  • kůň se sníženým a vytaženým krkem (obr. 5),
  • neohýbání a nezvedání zadních nohou (obr. 4),
  • prohnutý hřbet, přestože je krk vzpřímený a zadní nohy se ohýbají (obr. 6),
  • dlouhé a prostorné kroky (obr. 5),
  • krátké a uspěchané kroky,
  • hlava nesená vysoko nad otěží či položená do udidla…
Obr. 3: Kůň nesprávným vyvazováním nucen "sbalit" hlavu bez ohledu na činnost zbytku těla. Linii nosu má za kolmicí (bílá čára), takže hlava mu nevisí z prvního krčního obratle volně. Fotka sice nevystihuje okamžik maximálního nesení pravé zadní a levé přední nohy, ale lze vidět, že zadní noha je daleko za kolmicí spuštěnou z kyčelního hrbolu (zelená čára) a je jako tyč napnutá, přestože druhou zadní nohy poctivě ohýbá a zvedá a pánev má podsazenou (modrá čára). O vzpřímení nemůže být ani řeč (žlutá čára), kůň je na předku. V první řadě je třeba změnit druh vyvazovací otěže a koni nabídnou přilnutí, které mu pomůže "posadit se na zadek".

Jak vzniká shromáždění

Při skutečném shromáždění, kdy se má kůň pohybovat pravidelně, uvolněně, na měkkém přilnutí a narovnaně s kmihem od zádi, je základem velmi energická aktivita zádě a zadních nohou, které jsou natolik silné a koordinované, že dokážou nést více hmotnosti, než je pro ně "přirozené". Dále je nutný pružný a vyklenutý hřbet, jehož nepostradatelným protipólem jsou silné a aktivní břišní svaly. Nakonec je potřebné ohraničení zepředu, čili přilnutí; i bez přilnutí se koně dokážou skutečně shromáždit, ale to už se jedná o velmi dobře přiježděné, citlivě a velmi zkušeně trénované a nadané jedince.
Obr. 4: Kůň klusající bez aktivního ohýbání a zvedání zadních nohou (červené čáry), bez podsazení (modrá čára), na předku (žlutá čára) a s hlavou za kolmicí (bílá čára). Toto není ani předstupeň shromáždění. Energickými přechody je třeba u něho zaktivovat záď a usilovat v první řadě o energické prodlužování a zkracování klusu.

Takže: Aktivní zadní nohy usilují o energický pohyb dopředu. Vepředu však rychlému pohybu "brání" přilnutí. Energie koně se tedy od udidla "odrazí" nahoru, podpoří aktivní práci hřbetu, který se jako pružina vyklene mezi podsazenou zádí a měkkým přilnutím. A pokud je navíc záď koně dostatečně silná, přidřepne si, aby toto vyklenutí ještě zvýraznila, přenese tak na sebe více hmotnosti a silné svaly zádě jako páky nadzvednou kohoutek a z něho vyklenutý celý krk až k prvnímu krčnímu obratli. Uvolněný kůň pak nechá svoji hlavu volně viset z tohoto obratle, takže nos bude před kolmicí (obr. 7).
Obr. 5: Kůň kluše velmi energicky od zadu a kupodivu v dobré rovnováze, samozřejmě o shromáždění nemůže být ani řeč, protože není vzpřímený a dělá energické dlouhé kroky.

Z tohoto popisu lze vidět, že shromáždění se nedá vyrobit vyvázaním vepředu ani "umělým" strkáním zadních nohou pod tělo. Podmínkou správného shromáždění je, aby kůň už byl z dřívějška naučený aktivně vyklenout hřbet prací v natažení dopředu a dolů, aby se naučil v této pozici aktivně a energicky pracovat zádí, protože tím zesílí svaly zádě a stehen, aby jeho kroky byly prostorné, protože tak se zlepší ohebnost jeho kloubů, a aby se naučil chodit na měkkém přilnutí na delších i kratších vyvazovacích otěžích, protože tak se naučí nevyvažovat tělo změnou polohy hlavy a krku. Pokud se toto všechno naučí, svaly jeho zádě a stehen zesílí, zlepší se jeho koordinace a rovnováha, shromáždění přijde samo! Je to běh na dlouhou trať, první shromáždění lze po koni chtít ve druhém roku výcviku. Shromáždění je jako pohyb gymnastky, baletky nebo krasobruslaře - je třeba dlouhou dobu, aby se nervová soustava naučila pohyb koordinovat a vyvažovat, aby svaly získaly dostatečnou pružnost a sílu a aby klouby a vazy získaly patřičný rozsah pohybu i stabilitu. Ke shromáždění se kůň musí propracovat.
Obr. 6: Barokní typ koně je předurčen pro shromáždění. Přestože má pánev přirozeně více skloněnou než teplokrevní koně (modrá čára), nedošlapuje zadní nohou pod tělo (červené čára) ani ji příliš neohýbá, více je zatížen předek (prošlápnutí přední a zadní spěnky). Přestože má krásně klenutý a vzpřímený krk, kohoutek je hodně nízko (žlutá čára) a hřbet prohnutý dolů. Tímto způsobem se v současné době bohužel pohybuje většina drezurních koní ve vysokých soutěžích.

Je třeba si uvědomit, že ne každý kůň se bude ve shromáždění pohybovat stejně dobře a snadno. Jsou koně, kteří se neshromáždí nikdy, možná se zkrátí, ale skutečné snížení zádě a zvednutí předku to nikdy nebude. Jedná se především o koně dlouhé se špatně vázanými bedry, slabou zádí, příliš rovnými hlezny, zakročenýma zadníma nohama, dlouhým a nízko nasazeným krkem, strmou lopatkou - nebo koně s nějakou ortopedickou nebo pohybovou poruchou. Takový kůň nedokáže zadníma nohama sáhnout pod tělo, pružit v kolenech a hleznech a nést jimi více hmotnosti. V tomto případě se člověk musí spokojit pouze se zkrácením a musí udržovat uvolněnost, měkké přilnutí a kmih.
Obr. 7: Barokní typ koně ve shromáždění. Kopyto zadní nohy došlapuje blízko kolmice spuštěné z kyčelního hrbolu, je kolmo pod kyčelním kloubem, takže tato zadní noha skutečně "nese". Kůň aktivně ohýbá zadní nohy, a to dokonce i tu, která ho podepírá (pruží v koleni i hlezně při došlápnutí). Odlehčený předek (přestože kohoutek není výrazně výš než křížový hrbol) umožňuje vysoké předvádění předních nohou, volně pověšená hlava ze vzpřímeného krku má linii nosu před kolmicí.

Na téma shromáždění existuje několik nepřesností. Nejzávažnější a nejvíce zavádějící je ta, která říká, že shromážděný kůň došlapuje hlouběji pod tělo. Člověk si pak představuje, že kůň dělá delší kroky zadníma nohama. Ale to ne ní pravda. Nejdelší kroky dělá kůň v prodloužených chodech. Shromážděný kůň se pohybuje krátkými kroky, nečekejte, že shromážděný kůň bude mít energické dlouhé kroky, že se bude přešlapovat a že mu bude zem "pod nohama ubývat". Ne, shromážděný kůň se bude spíš pohupovat, tančit skoro na místě (obr. 2).

Jak pracovat na shromáždění koně


  1. V první řadě je třeba vypracovat dynamický oblouk koně. Kůň musí mít silné břišní svaly, musí umět vyklenout "hřbet" doslova od ocasu až po týl. V této pozici se musí pohybovat aktivně od zádě, živým pracovním klusem (došlapovat se do stop). Tato práce zároveň koně uvolní a zajistí pravidelný pohyb, proto je třeba takto lonžovat i na začátku hodiny, než se kůň uvolní a zahřeje. Počítejte s tím, že neuvolněný a nezahřátý kůň bude držet hřbet trochu strnuleji, hlava bude výš a zadní nohy budou mít pohyb omezenější. Uvolňovací prací se svaly a šlachy i vazy pružně natáhnou, kůň hlavu sníží, hřbet zvedne a zlepší se akce zadních nohou. V tuto chvíli je připraven přistoupit ke "zkracování" a později i vzpřimování.
  2. Uvolněný, zahřátý kůň může být zepředu omezen - čili se mu nabídneme možnost přilnutí, které by on měl přijmout a pružně udržovat. Počítejte s tím, že na přilnutí se kůň bude pohybovat s výše nesenou hlavou, avšak stále musí udržovat aktivní vyklenutí hřbetu a krku a kohoutek se snažit držet nahoře. K tomu je dobré ho pobídkami podpořit v aktivním pohybu od zádě, protože podsazení pánve s každým (zatím stále prostorným) krokem táhne za vazy páteře (pasivní klenutí hřbetu) i nutí pracovat svaly dolní a horní linie těla (aktivní klenutí hřbetu). Zpočátku budou pomocné otěže trochu delší, takže kůň bude mít více natažený rámec, v žádném případě však nesmí být příliš dlouhé, aby snaha o přilnutí koně nenutila padat na předek. V tomto stádiu je dobré nechávat koně vyšlápnout krátký úsek energicky středním klusem (nebo cvalem) a opět ho vrátit do pracovního tempa. Rytmus pohybu musí být stále stejný (metronom…) a kůň nesmí padat na předek, rolovat se za otěž nebo zvedat hlavu a vyvracet krk či prohýbat hřbet. Důležité je energické došlapování pod tělo, přešlapování se, oblouk opisovaný zadníma nohama musí být stejně prostorný dopředu jako dozadu.
  3. Konečně jsme u shromažďování koně! Při výše uvedené práci najednou zjistíte, že kůň se "sám od sebe" zkracuje. Když zkrátíte vyvazovací otěže, umí se najednou krásně "nosit" i na kratší délce, než doposud. Takže jeho výzvu přijmeme a otěže zkrátíme. Na chvíli. Musíme velmi pozorně sledovat pohyb a držení těla koně, i výraz prozrazující jeho pocity. Zpočátku budeme pracovat v klusu, protože pro koně je to jednodušší. Kůň musí jít velmi aktivně od zadu. Tuto podmínku nelze podcenit! Pokud byl do této chvíle správně připravován, zbytek už "udělá sám". Kratší otěže ho přimějí zkrátit se, ale protože kůň se neumí skládat jako harmonika, nezbude mu nic jiného, než udržet hřbet a krk vyklenutý a snížit záď a nazdvednout kohoutek a s ním celý předek. Délka jeho těla sice bude stejná, ale protože nyní bude trochu našikmo, vzdálenost mezi nejpřednějším a nejzadnějším místem těla bude kratší (obr. 8). Kůň skutečně vepředu "vyroste" (a to až o několik cm!), protože se nazvedne i hrudník zavěšený mezi listy lopatek.
    V tomto stádiu je velmi dobré provádět s koněm přechody, můžete střídat krok-klus-krok, klus-cval-klus, krok-cval-krok, můžete po koni chtít i zastavení z klusu, později ze cvalu. Ale je velmi dobré také měnit ruch - střídat zkrácený a prodlouženější klus či cval, nechat koně na chvíli "vyšlápnout" a zase na chvíli do nejvíce klusat či cválat "skoro na místě" (ale stále velmi energicky od zádě!).
  4. Pro zlepšení shromáždění jsou velmi dobré cviky na dvou stopách. I na lonži lze s koněm provádět dovnitř plec, což je výborné procvičování a posilování vnitřní zadní nohy. Poslouží také práce na různě velkých kruzích: na obvyklém kruhu požadujte po koni pracovní nebo střední klus či cval, na menších kruhu po něm chtějte zkrácení, později i dovnitř plec. A opět kruh zvětšit a kroky nechat prodloužit.
  5. Výborná je i práce na dvou lonžích, na dlouhých otěžích či přes kavalety, ta však patří do rukou zkušených trenérům.
Obr. 8: Kůň natažený (modrá) a shromážděný (růžová). Při shromáždění kůň podsadí záď a došlapuje pokrčenýma a pružnýma zadníma nohama pod tělo, kohoutek se zvedne a krk vzpřímí. Vzdálenost od nejzadnějšího bodu (sedací hrbol) k nejpřednějšímu bodu trupu (spodní část posledního krčního obratle nebo plece) se zdánlivě zkrátí, protože kůň jde "do kopce".

Pamatujte, že shromáždění je (tejně jako prodloužení) velmi namáhavé, protože vyžaduje ze strany koně velkou sílu zádě, dokonalou koordinaci a rovnováhu a zpočátku i soustředění. Proto prokládejte shromažďovací práci reprízami ve volném klusu a kroku (odepnout vyvazovací otěže) a střídejte ji s prací v pracovním až středním tempu, kdy se soustředíte na znovunabytí kmihu.
A proč celý tento složitý výcvik? Kdo neseděl na koni, který se dokáže do jisté míry shromáždit a přitom si udržet měkkost, pružnost a energii, nepochopí, že až takový kůň reaguje skutečně na myšlenku, je nesmírně pohodlný a přestože se nežene dopředu, jezdec z něho cítí nesmírnou energii, kterou dokáže ukočírovat doslova pohybem svých prstů a sedacích kostí. Přeji všem, aby se jim jednou podařilo takto si svého koně připravit - a snad vám k tomu pomůže i správná práce na lonži!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama