22. Výcviková škála při lonžování 4: Narovnání

2. února 2017 v 15:13 | Dominika Švehlová |  Seriál o lonžování - Dominika Švehlová
Po zvládnutí základů - tedy jít pravidelně a uvolnit se - se kůň naučil vyrobit v zádi a zadních nohách energii, která ho bude dobře sunout dopředu. Naučil se dělat dlouhé energické kroky, pečlivě zvedá a ohýbá zadní nohy a používá i hřbet k tomu, aby se nadlehčil celý předek a mohl se podílet na udržení a předvedení prostorného a energického pohybu. Je to období rozvoje posuvné síly. Kůň se v něm učí dobré koordinaci pohybu, jeho svaly sílí a mohutní, jeho klouby jsou pohyblivější. Kůň tak přišel na přilnutí a naučil se pohybovat v kmihu.
Jenže takový energický a prostorný pohyb by mohl koni ubližovat nebo přinejmenším by byl jezdecky špatně využitý, kdyby se kůň nenaučil pohybovat rovně, lépe řečeno narovnaný. Musí umět používat obě poloviny svého těla stejně, pravýma i levýma nohama musí dělat stejně, energické, dlouhé a vysoké kroky, musí se umět stejně měkce ohnout na obě strany. A to není jednoduché! Jezdíte na koloběžce? Kterou nohou se odrážíte? Zkuste teď jezdit tak, že se budete odrážet druhou nohou! Dřina, že? Závodníci na koloběžkách se učí rovnoměrně střídat nohy, aby nepřetěžovali jednu polovinu těla a aby "déle vydrželi". U koně je to vlastně podobné. Jednu zadní nohu má silnější, jednu šikovnější, na jednu stranu se lépe ohne, na jednu otěž se natáhne spolehlivěji, na jeden koutek huby má měkčí přilnutí, na jednu ruku lépe cválá… U některých jezdeckých koní jsou tyto rozdíly tak výrazné, že jsou na jednu ruku doslova nepohodlní. Dokonce u nich můžete vidět, že na jedné polovině mají lépe vyvinuté svaly. Říkáme, že jsou křiví. Většina koní je křivých, stejně jako psi, lidé. Aby využívali obě poloviny těla stejně a účinně, musíme je narovnat. Může se sice stát, že koně nikdy úplně nenarovnáme, ale rozhodně křivost minimalizujeme a kůň bude narovnaný aspoň během ježdění.
Obr. 1: Kůň narovnaný na menším kruhu. Pravá a levá kopyta došlapují přibližně do stejné stopy, kůň je ohnutý dovnitř.

Když se podíváte na koně zezadu (nebo zepředu), ideální stav je, když jeho zadní kopyta došlapují přesně v zákrytu za kopyty předními (obr. 1). Většinou však budou posunuté doprava nebo doleva kůň bude vybočovat zádí a na jednu ruku se mu nebude chtít ohýbat. Při lonžování se to může projevit tak, že na jednu ruku bude stále zmenšovat kruh, lonž bude neustále prověšená a na tuto ruku bude kůň většinou lépe pracovat zádí (obr. 2). Na druhou ruku se bude mít tendenci táhnout z kruhu ven, hlavu nedá ani za nic dovnitř a bude mít tendenci buď chodit pomalu nebo místo prodloužení raději zrychlí (obr. 3).
Bohužel narovnání prací na jednoduché lonži příliš nespravíme. K tomu slouží celá řada různých cviků pod sedlem, o nichž se už napsala nejedna kniha. Je to dlouhodobý proces a je třeba na něm pracovat krok za krokem. Levou rukou se praváci také nenaučí dobře psát za pár dní.
Obr. 2: Kůň se plecí tlačí dovnitř a zmenšuje tak kruh. Záď mu "utíká" ven.

Podívejme se, co během lonžování (a přípravy na něho) přece jen můžeme dělat:

1. Práce na obě ruce

Od samotného začátku práce s koněm je třeba všechno dělat rovnoměrně na obě ruce. Platí to při ustupování, vodění i lonžování (či ježdění). Pokud ho učíme nějakou novou dovednost, začneme na tu ruku, na kterou mu to jde lépe. Když náš požadavek pochopí, zkusíme to na druhou ruku - jen chvilku, stačí náznak správné reakce, pochválit a přestat. Postupně budeme stále více pracovat na "méně šikovnou stranu", ale musíme to střídat s prací, která je pro koně jednoduchá a jde mu dobře. Koně potřebují pocítit úspěch a být chválení!

2. Ohrazený lonžovací kruh

Křivost koně můžeme do jisté míry ukočírovat tím, že ho budeme lonžovat v hrazeném lonžovacím kruhu. Hrazení mu zabrání příliš vypadávat zádí nebo lopatkou ven, pomůže mu také držet stopu po obvodu kruhu. Hrazený lonžovací kruh je velmi důležitý především na začátku výcviku na lonži, přestože i koni v pokročilém stádiu velmi pomůže a nám usnadní práci i zlepší výsledky výcviku.
Obr. 3: Kůň kluše na lonži příliš rychle a má tendenci utíkat z kruhu ven. Zde by zcela jistě pomohlo ohrazení lonžovacího kruhu a uklidnění koně častějšími přechody krok-klus-krok.

3. Nepřehánět požadavky

S koněm je třeba postupovat pomalu, vždy začít tím, co kůň psychicky a fyzicky zvládá a jen lehounce posouvat jeho hranice. Dokud není kůň schopen se unést v rovnováze v pracovním klusu, nemohu s ním zkoušet klus prodlužovat apod. Pokud se kůň na lonži bude pohybovat v jemu pohodlném tempu, lze ho lépe ovládat, pokud bude kroužit příliš rychle, s mnohem větší pravděpodobností bude táhnout nebo vybočovat zádí ven. Snažte se, aby vaše pobídky neměly za cíl zrychlení, ale výraznější vyšlápnutí vnitřní zadní nohy. I to je prevence křivosti na lonži.

4. Snaha o správné ohnutí na kruhu

Křivosti na lonži lze předejít také podporou správného ohnutí na kruhu. Je to sice problematičtější, než pod sedlem, ale do jisté míry se zajistit dá. Počítejte s tím, že na chambonu nebo gogue ohnutí koně nespravíte. Tyto dvě pomocné otěže totiž nestabilizují krk a kohoutek.
Obr. 4: Pravá a levá kopyta došlapují na kruhu přibližně do stejné stopy. Kůň je ohnutý (lze vidět kousek trupu vpravo).

Pokud mluvím o ohnutí na kruhu, mám na mysli takové podélné ohnutí celého těla koně, aby zajistilo aspoň přibližné došlapování zadních kopyt do stop předních kopyt (obr. 4). To vám u málo křivého koně může zajistit vyvázaní na pevných vyvazovacích otěžích, kdy vnitřní zapnete o trochu kratší, a správné pobízení vnitřní zadní nohy, aby došlapovala rovně dopředu pod tělo. Pokud je však kůň výrazně křivý, je třeba se potýkat se dvěma situacemi:
  • Kůň vytáčí hlavou ven z kruhu a přitom záď točí dovnitř. (obr. 5) Na vyvazovacích otěžích může mít tendenci se přetahovat s vnitřní otěží, vnější bude volná. Tato situace je nežádoucí, protože jezdecký kůň se má naučit chodit na vnější otěži. Kůň přitom často zvedá hlavu, ale nemusí to být pravidlem. Můžeme to řešit několika způsoby, které mohou i nemusejí pomoct. Vždy je třeba mít koně naučeného, že na pobídku bičem nezrychlí, ale udělá vnitřní zadní nohou delší kroky. Bičem budeme zároveň neustále posílat jeho záď k hrazení, tedy ven. Budeme jím tedy střídavě ukazovat (nebo se dotýkat) zezadu na hlezno a z boku na záď. Dotyk zezadu nad vnitřní hlezno či stehno koně pobídne k delšímu kroku, dotyk z boku na záď v místě kyčle ho přiměje zádí uhnout ven z kruhu. Někdy může pomoct už toto samotné pobízení, bez ohledu na druh pomocné otěže.
    Další možností je působit i na hlavu koně. Koni dáme vyvazovací otěže, obě zpočátku stejně dlouhé, později vnitřní kratší. Po každé pobídce dopředu mu dáme lonží lehkou zádrž, takže pohybem zápěstí lehce potáhneme vnitřní kroužek udidla k sobě a zase povolíme. Kůň by měl odžvýknout, zpočátku může i lehce kývnout hlavou k nám. Pokud to nepomůže, můžeme zapnout vnitřní lonž tak, že ji provlečeme vnitřním kroužkem udidla a zapneme do stejného kroužku obřišníku jako vnitřní vyvazovací otěž. Koně pak musíme lonžovat na lehce prověšené lonži, potáhneme za ni pouze ve chvíli, kdy po pobídce vnitřní zadní nohy dáváme zádrž, aby nám kůň neustále nevisel v lonži. Toto pobízení a zádrže musíme dávat skutečně důsledně vždy, když má kůň tendenci jít zádí dovnitř a hlavou ven. Nezapomeňte, že se nic nemá přehánět! Pracujeme tak pouze v klusu.
  • Pokud se kůň během lonžování vytáčí hlavou do kruhu (tedy zádí ven), je náprava na lonži náročnější (obr. 6). Kůň má totiž tendenci zmenšovat kruh a hrazení nám nemusí příliš pomoct. I nyní koně necháme klusat na pevných vyvazovacích otěžích o stejné délce a budeme bičem pobízet vnitřní zadní nohu k delším a energickým krokům. V tomto případě se lze pokusit bičem po každé pobídce vnitřní zadní nohy ukázáním nebo dotykem na plece přimět koně uhnout předkem směrem k hrazení. Můžete si pomoct i tím, že uděláte krok směrem k pleci koně a ihned na to ho přimějete bičem předkem uhnout ven. Lonž bude volnější, ale ne prověšená. Bič se musí starat o pobídku vnitřní zadní nohy dopředu a o uhnutí předku ven.
Někdy může pomoct, když lonž zapnete do vnějšího kroužku udidla a protáhnete ji kroužkem na obřišníku, ke kterému je připnutá i vnější vyvazovací otěž, a dále povedete přes hřbet koně. Lepší však bude pracovat rovnou na dvojité lonži, která zajistí, že kůň bude lonžován na vnější otěži a že mu vnější lonž zabrání svojí přítomností tlačit záď ven (obr. 7a, b). Rozhodně i zde doporučuji mít koně na vyvazovacích otěžích, aby ho vnější lonž nerušila v hubě. Je třeba i zde dobře pobízet vnitřní zadní nohu ve chvíli vyšlápnutí a vnitřní lonží vést koně měkce, ale na přilnutí.
Obr. 5: Tento kůň trochu utíká zádí do kruhu, je opačně ohnutý a kruh zmenšuje "po pleci".

5. Kavalety

Obecně práce na kavaletách rozmístěných na kruhu pomáhá narovnávat koně - nebo lépe řečeno, učí ho natahovat zkrácenou stranu těla a posiluje stranu slabší. K tomu je třeba rozložit kavalety paprskovitě na kruh tak, aby je kůň překonával na vnější stopě kruhu, ale aby kavalety ještě kousek přesahovaly ven, takže je kůň bude překonávat asi na úrovni čtvrtiny jejich délky od vnějšího konce. V tomto místě by měly mít rozestup odpovídající délce klusového kroku konkrétního koně. Nejdříve se položí na zem bariéry nebo se rozestaví kavalety tak, aby byly co nejníž, později je lze zvednout na stření výšku (ca. 20 cm), popřípadě u bariér zvednout jejich vnější konce. Kůň je nucen klusat přes kavalety "narovnaný" podle kruhu, musí zvedat nohy a je menší pravděpodobnost, že přitom zvládne ještě utíkat zádí či lopatkou do strany. Podobný efekt mají i skokové řady na kruhu, které však lze na lonži překonávat jen omezeně a z hlediska nápravy křivosti a posilování slabé poloviny těla koně by tuto metodu měl provádět jen zkušený trenér. V každém případě se kůň musí pohybovat nad kavaletami správně, energicky a od zádě, musí mu být umožněno se vyklenout a vytáhnout dopředu a dolů.
Obr. 6: Zde má kůň tendenci točit se hlavou dovnitř a zmenšovat kruh s vnější lopatkou vystrčenou ven, lonžující ho "odhání" bičem ukazujícím na jeho vnitřní lopatku. Vyvazovací otěže by měly být kratší.

6. Práce na dvojité lonži a dlouhých otěžích

Na dvojité lonži a dlouhých otěžích lze pracovat i jinde, než na lonžovacím kruhu, což má z hlediska narovnání koně nesmírný význam. Lze tak s koněm chodit po celé jízdárně a provádět veškeré jízdárenské figury, které se dělají pod sedlem. Člověk má přitom koně na očích a může rovnou na místě kontrolovat jeho narovnání a v případě potřeby ho korigovat. Velmi užitečné jsou změny směru, vlnovky, později i práce na dvou stopách. Toto téma však přesahuje zaměření našeho seriálu, takže se o něm zmiňuji jen stručně.
Obr. 7a, b: Práce na dvou lonžích. Vnější lonž stabilizuje krk koně, znemožní mu zalomit krk před kohoutkem a brání jeho zádi utíkat ven z kruhu.

Obr. 7b.

Výsledkem cíleného narovnání je (na lonži) kůň, který na obě ruce chodí ohnutý podél obvodu kruhu, udržuje si stejnoměrné přilnutí na obou vyvazovacích otěžích (kdy vnitřní je o trochu kratší), vnitřní zadní nohou došlapuje přímo dopředu před tělo a na obě ruce dělá vnitřní zadní noha stejně dlouhé a energické kroky. Předkem ani zádí netáhne z kruhu ani se netlačí dovnitř. Pokud po něm chceme prodloužení, je schopen stejně pohotově a prostorně prodloužit v klusu na obě ruce a zase se stejně pohotově a energicky na náš pokyn zkrátí. Na obě ruce cválá v rovnováze, nespěchá, jeho vnitřní zadní noha došlapuje pod tělo, záď ani předek nikam neutíká.
Obě poloviny těla koně jsou stejně silné i pružné, obě jeho zadní nohy se dokážou stejně energicky odrážet a stejně výrazně se ohýbají a zvedají. Jsou připravené stejnou měrou nést větší zatížení, proto konečně můžeme začít pracovat na skutečném shromáždění. A o tom si něco povíme příště.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama