21. Výcviková škála při lonžování 3: Kmih

2. února 2017 v 15:12 | Dominika Švehlová |  Seriál o lonžování - Dominika Švehlová
Podle výcvikové škály je kmih na čtvrtém místě v pořadí a společně s přilnutím, o němž jsme si říkali minule, představuje takzvanou fázi rozvoje posuvné síly. Jinými slovy - kůň se učí využívat sílu své zádě k tomu, aby se energicky odrazil vpřed prostřednictvím silných a prostorných kroků. Je pouze potřeba mu "nějak" vysvětlit a "nějak" natrénovat potřebné svaly a nervovou soustavu, aby přitom pouze nezrychlil, ale aby se silněji odrážel vpřed a dělal delší kroky. Systematický nácvik a zlepšování kmihu totiž z koně dělá časovanou bombu, kterou jezdec dokáže bez sebemenších problémů ovládat. Je to jako jízda v silném autě, kdy stačí polechtat pedál plynu a auto vyrazí vpřed, aby někoho předjelo, a opět polechtat pedál brzdy lehce stočit volantem a auto se poslušně a poklidně zařadí do kolony.
Obr. 1: Volný klus. Kůň kluše uvolněně, nenuceně, ale "bez šťávy".

Podle toho, kolik kmihu záď vyrobí a kterým směrem ho hřbet koně propustí, známe shromážděný, pracovní, střední a prodloužený ruch. Přestože je spousta knih, které vše dobře popisují, pokusím se to vysvětlit z jiného pohledu. Možná vás budou zajímat odpovědi na tyto otázky: Jaký je rozdíl mezi rychlým pohybem, aktivním pohybem a energickým pohybem vpřed? A jak poznat volný, pracovní a střední ruch v klusu?

Není klus jako klus

1. Volný klus
Pokud koně necháme, aby si "jen tak" klusal, čili ho nebudeme pobízet ani jinak omezovat, obvykle zaujme takové tempo a takový způsob předvádění končetin a držení těla, aby na něho "vyplýtval" co nejméně energie. Bude se pohybovat volným klusem. Podle exteriéru a temperamentu, ale i podle stupně a kvality dosavadního výcviku bude pravděpodobně došlapovat zadními kopyty sotva do stop předních kopyt, hlavu bude mít skloněnou tak, aby si ji "pověsil" na šíjový vaz, čili s týlem na úrovni kohoutku, bude minimálně pracovat svaly zádě i ramenního pletence, což se projeví nižšími kroky, minimálním ohýbáním kloubů na nohách, hřbetem poskakujícím společně s uvolněným břichem v rytmu pohybu nahoru a dolů, málo pracujícími svaly horní linie těla. Takto klusající kůň pak může vypadat, že kluše "na pružinkách", ale často "bez šťávy" (obr. 1). Bude uvolněný, jistě i spokojený a možná soustředěný, ale bude se - úpřimně řečeno - poflakovat, protože přece šetří energii. Koně jsou lovná zvířata a šetření energie je pro ně jednou z nejpřirozenějších vlastností, na níž často závisí jejich život, pokud mají mít dostatek síly na útěk před predátorem.
Volný klus vídáme ve výběhu; na lonži ho pak tolerujeme u mladého či nezkušeného koně, jenž se teprve učí základům poslouchání a koordinace. Kůň se tak nejméně unaví, kluše "podvědomě" a má tedy čas i "mozkový prostor" na vnímání a zpracování nových podnětů (například signálů, povelů apod.). Je to však klus naprosto nevhodný pro jezdecké využití a nijak ho nelze využívat ani v dalším výcviku či tréninku koně.
2. Pracovní klus / aktivní pohyb
Jakmile se kůň seznámí s komunikací s člověkem a získá na kruhu rovnováhu a potřebnou koordinaci pohybu, budeme po něm požadovat vždy klus v takzvaném pracovním tempu (obr. 2). Jedná se už o aktivní klus, který je energeticky i mechanicky náročnější, než klus volný. Přesto je to stále tempo, které je koni příjemné a kterým dokáže po troše výcviku klusat dlouho a pravidelně. O tomto klusu lze říct, že kůň "kluše živě svým pohodlným tempem", přestože ještě jeho pohyb nemá onen "oslnivý výraz". Knihy píšou, že by zadní kopyta měla došlapovat do stop kopyt předních. Je to jedna ze známek, že kůň aktivně pracuje hýžďovými, stehenními a hlubokými bederními svaly. Aktivně buduje a zdokonaluje dynamický oblouk, mluvíme o "aktivním pohybu od zádě". Je to klus, o kterém jsme se bavili v minulých dílech.
Obr. 2: Aktivní pracovní klus koně na přilnutí.

3. Energický pohyb / kmih
Až se kůň v pracovním tempu naučí klusat pravidelně a uvolněně a aktivně na prvotním přilnutí, budeme pracovat na jeho energickém posunu od zádě, čili kmihu. Přestože kroky koně nemusí být o moc delší, budou energičtější, kůň bude působit dojmem, že "jen čeká na pokyn, aby mohl vystřelit dopředu jako šíp". Bude energicky ohýbat klouby na zadních nohách a kopyty budou opisovat výrazný oblouk. Přední nohy budou volnější a budou se zvedat výš. Tento pohyb je mnohem náročnější než "pouhý" aktivní pracovní klus. Vyžaduje velmi dobrou koordinaci i dynamickou sílu svalů podílející se na pohybu celého těla vpřed. Kůň tak vydrží klusat mnohem kratší dobu a potřebuje častěji přestávky. Energický klus se nerovná rychlý klus ani prostorný klus! Energicky (čili s kmihem) se může pohybovat drezurní kůň při piafě či pasáži nebo klusák v plném nasazení.
4. Střední klus (energický pohyb)
Střední klus se vyznačuje tím, že kůň dělá delší kroky a svaly jeho zádě a následně i břicha, hřbetu a krku pracují energičtěji, kůň se více "vystřeluje dopředu". Končetiny se výrazně ohýbají a zvedají, přední i více napínají. Kůň ve středním klusu letí následkem silnější odrazu ze zádě déle vzduchem; proto zadní kopyta dopadají více před stopy předních kopyt, kůň se přešlapuje (obr. 3). Aby se tímto pohybem nadměrně nerozhoupala páteř, musí pracovat i břišní a hřbetní svaly a stabilizovat i vnitřnosti v břiše. Je logické, že tento pohyb je energeticky i mechanicky náročnější než pracovní ruch. Aby byl pohyb ve středním klusu pohodlný a koně co nejméně poškozoval, musí se kůň výcvikem naučit lépe zkoordinovat své tělo při odrazu i dopadu. Na kruhu je toto tempo náročné na končetiny koně (kůň se bude více klopit dovnitř), proto ho nemůžeme po koni vyžadovat příliš dlouho.
Obr. 3: Energické prodloužení klusových kroků. Kůň došlapuje dobře pokrčenou zadní nohou hluboko pod tělo a je v dobré rovnováze.

5. Rychlý klus
Rychlý klus ještě neznamená, že je aktivní nebo dokonce energický! Naopak - zrychlení či "zdrhání" v klusu je často snahou koně vyhnout se fyzické práci. Utíkají koně bez kondice, nevyvážení, slabí nebo unavení, protože jejich svaly nejsou schopné pravidelných energických stahů. Utíkají koně líní, když jsou donuceni zvýšit tempo, protože kvalitní svalové stahy jim přijdou "pracnější". Utíkají koně nervózní, protože jejich psychické rozpoložení jim nedovolí se uvolnit a nechat svaly správně pracovat. Utíkají často koně ignorující svého lonžujícího a zabývající se podněty z okolí. Utíkání je obvykle provázeno nekoordinovaným stahováním a uvolňováním svalů, které se tak hůř prokrvují, dostává se jim méně kyslíku a hůř se odvádějí zplodiny, které je mohou poškozovat. Špatná koordinace svalů má za následek nekoordinované ohýbání kloubů a natahování šlach, což může vést ke zvrtnutí nebo natažení. Kůň, který místo prodloužení pouze zrychlí, bude dělat kratší kroky, nebude ohýbat klouby na končetinách a bude pravděpodobně padat na předek (obr. 4). Jeho břicho bude volné, páteř bude poskakovat a jeho to bude nutit přizvednout si hlavu a krk. Může se stát, že přední nohy budou došlapovat dřív než zadní a budou se později odrážet, kůň může zadní nohy "táhnout za sebou" (obr. 5).
Obr. 4: Pouhé zrychlení v klusu. Zadní nohy nedošlapuje hluboko pod tělo a její klouby se téměř neohýbají. I tento kůň je v dobré rovnováze, avšak práce jeho zádě je minimální.

Pro výcvikové účely je výše popsaný rychlý klus na lonži nežádoucí a je třeba koni zabránit, aby se takto pohyboval. Musí se naučit, že na pobídku pro zrychlení má zareagovat zaktivováním zádě a tedy prodloužením kroků a vložením větší energie do pohybu.

Upevnění kmihu na lonži

Přestože pro rozvoj správného kmihu je potřeba mít koně ohraničeného zepředu, lze s ním aktivní vyšlapování od zádě obvykle nacvičovat ještě dříve, než ho naučíme chodit na přilnutí.
1. Předstupeň kmihu
Už při práci na ruce musíme od samotného začátku dbát o to, aby se kůň neloudal v kroku ani v klusu, aby po naklusání byl už první klusový krok aktivní. Aby neztrácel tempo a aktivitu pohybu ani v obratech či na kruzích. Pokud nestačí vlastní pobídka, zpočátku pomůže pomocník u zádě koně, který ho tušírkou přiměje na náš signál vyklusat aktivně. Později pomohou kavalety na zemi.
Během prvních lekcí na lonži můžete poněkud ustoupit od svých požadavků aktivního pracovního klusu a spokojit se s pravidelným a uvolněným klusem volným, než kůň pochopí nové požadavky. Kůň se naučí pohybovat na kruhu a plnit signály pro změnu chodu a směru, popřípadě se pohybovat se sníženou hlavou, například na chambonu, najít si novou rovnováhu a koordinaci. V tuto chvíli není dobré příliš zasahovat do jeho tempa, pokud nekluše vyloženě líně nebo naopak neutíká. Pravidelnost a uvolněnost jsou na prvním místě. Jakmile získá novou rovnováhu a zlepší koordinaci pohybu, lze po něm chtít aktivní pohyb dopředu.
Obr. 5: Kůň na předku. Zadní nohy nedošlapují pod tělo, dělají kratší kroky než nohy přední. Zadní noha už je skoro celá ve vzduchu, přestože diagonální noha přední ještě špičkou kopyta "stojí na zemi". Práce zádě je minimální a navíc dochází k přetěžování předních nohou. Kůň není v dobré rovnováze. To, že má vyklenutý krk, ještě neznamená, že jeho pohyb je správný a žádoucí.

Pokud však koně učíte přilnutí, rozhodně po něm musíte od samého začátku chtít aktivní klus, aby se nevěšel do otěží a nechodil po předku a s hlavou za kolmicí.
2. Nácvik a upevnění skutečného kmihu
Při nácviku kmihu je ve většině případů potřeba zajistit koni přilnutí, jinak by se totiž mohlo velmi snadno stát, že při vypobízení do energického klusu by kůň místo zvýšení kmihu pouze zrychlil a ve snaze běžet rychleji by padl na předek. To se však může stát kdykoli, když kůň ještě nemá dostatečně silné svaly zádě a stehen nebo ještě neumí aktivně klusat "přes hřbet". Lonžující proto musí mít velice dobrou pozorovací schopnost, aby poznal prodloužení kroků, udržení rovnováhy a poctivé ohýbání kloubů a zvedání nohou, a v hlavě mu musí neustále tikat metronom, který uhlídá stejný rytmus klusových kroků.
Existují dvě metody na lonži, jak u koně probudit a zlepšit kmih:
  1. Prodlužování a zkracování klusu
    Koně na přilnutí (na gogue nebo vyvazovacích otěžích) necháme po řádném uvolnění klusat aktivním klusem od zádě. Při přechodech dbáme o to, aby kůň už první klusový krok byl aktivní. Postupně klusové reprízy prodlužujeme, až bude klusat pravidelným, uvolněným a aktivním pracovním tempem na přilnutí i několik kol beze změny. Pak bude připraven pro větší zaktivování zádě a je větší šance, že místo energického vyšlápnutí pouze nezrychlí.
    Lonž držíme jen lehce prověšenou. aby pohyb zápěstí lehce potáhnul koně za vnitřní kroužek udidla. Před pobídnutím koně do vyššího ruchu je dobré ho právě jedním nebo opakovaným tahem lonže ("zádrží lonží") upozornit na to, že přijde nějaký nový požadavek a zároveň mu připomenout, že je zepředu ohraničen, tudíž nemá "utíkat". Poté se hlasem (například zamlaskání) a bičem (ideálně pohyb špičky biče zezadu k jeho zádi na úrovni stehna popřípadě lehké švihnutí šlahounem) vypobídne k několika energičtějším a delším klusovým krokům. Skutečně jen k několika. Po tomto vyšlápnutí koně opět hlasovým povelem "uklidníme", aby se ihned vrátil k předchozímu aktivnímu pracovnímu klusu. Ihned koně pochválíme a můžeme ho nechat přejít do kroku (pozor na vyvazovací otěže!), aby se protáhnul a odpočinul. To vše můžeme zopakovat několikrát. V prvních lekcích může kůň trochu zrychlit, přesto by mělo být vidět, že se zadníma nohama odráží energičtěji.
    Jedná se o náročnou fyzickou činnost, takže koně nesmíme přetáhnout. Počítejte také s tím, že na jednu ruku bude kůň prodlužovat hůř. Je to následek jeho křivosti a cíleným narovnáním se tento problém spraví. Bude proto dobré prodlužování a zkracování vždy procvičovat v uzavřeném lonžovacím kruhu, aby kůň neměl možnost vybočovat zádí či lopatkou a aby mu byl tento pohyb snadněn tím, že ho hrazení kruhu "povede". Myslete i na kvalitní povrch - rovný, pružný, nejlépe nehluboká vrstva písku.
    Postupně počet prodloužených kroků zvyšujte, dbejte o to, aby se kůň v tomto "skoro středním" ruchu přešlapoval a aby kopyty opisoval kvalitní vysoké oblouky. Zadní nohy mají došlapovat hluboko pod tělo koně.
    Při zkrácení kůň nesmí "usnout". Jeho pohyb musí být stále aktivní a pružný, pouze kroky koně budou kratší, zato vznosnější.
    Je vhodné rozlišit slovní povely pro prodloužení kroků (například mlasknutí) a pro aktivní klus v pracovním tempu. Stejně tak lze rozlišit pobídky bičem: pro prodloužení to bude výrazné kývnutí špičky zezadu ke stehnu, může být i provázeno slyšitelným švihnutím do vzduchu, popřípadě dotykem šlahounu zezadu na stehno; pro udržení aktivního klusu by měla stačit špička ukazující na hlezno popřípadě dotyk z bohu na hlezno koně, aby se podpořilo zvedání a vyšší vyšlapování vnitřní zadní nohy. Pomoct může i ruka držící lonž: lze ji upažit ve směru pohybu koně, takže mu "otevřeme prostor vpřed". Ruku by měl sledovat i náš pohled, vhodné je přejít trochu více dozadu k zádi. Jen pozor na to, aby kůň "neutekl".
    Pro nácvik kmihu je vhodný také cval - nejlépe přechody klus-cval-klus.
  2. Práce na kavaletách
    Předpokladem je, že kůň ovládá na lonži klus přes kavalety.
    Pokud kůň místo zřetelného energického prodloužení pouze zrychlí nebo nezareaguje vůbec, lze si pomoct kavaletami. Lepší bude pracovat na jízdárně, aby se dalo na jednom místě lonžovat bez kavalet a pak jen mírným přesunutím kruhu plynule naklusat na kavaletovou řadu, která bude zvenčí ohrazená.
    Koně řádně uvolníme, nasadíme pomocné otěže (raději gogue než vyvazovací otěže), provedeme přechody a koně necháme klusat v aktivním pracovním klusu. Když bude připraven, navedeme ho na kavalety, rozestavené na horní hranici délky jeho běžného klusového kroku. Před kavaletami dáme výše popsanou pobídku do prodloužení a necháme kavalety překlusat. Za nimi opět dáme pobídku do původního pracovního tempa, koně pochválíme a poodejdeme od kavalet, můžeme přejít do kroku. Vše několikrát zopakujeme. Opět myslete na to, že koně nesmíte přetáhnout!
    Zpočátku se dávají tři kavalety. Důležité je sledovat a hlídat energický "vyklenutý" pohyb koně, ne pouhé zrychlení a "přeběhnutí" kavalet (obr. 6). Později lze kavalety dát ještě trochu dále od sebe nebo je trochu zvýšit, aby byl kůň nucen skutečně je proklusat energicky a zvedat u toho nohy.
Obr. 6: Nácvik kmihu na kavaletách. Kavalety obvykle přimějí i líné koně zapracovat zádí a zvednout a ohnout nohy. Pozor na brzkou únavu!

Cílem tohoto výcviku na lonži je, aby kůň na daný pokyn viditelně energicky vyšlápnul a prodloužil kroky do středního klusu a v něm vydržel i pár kol. Aby přechod zpět do pracovního klusu byl také zřetelný a aby energie zádě (kmih) zůstala zachována a projevila se sice kratšími, zato vyšší kroky. Tyto přechody jsou úplně vlaštovkou na cestě ke správnému shromažďování koně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama