18. „Gumový chambon“: polemika aneb proč jsem zásadně proti němu

2. února 2017 v 15:10 | Dominika Švehlová |  Seriál o lonžování - Dominika Švehlová
Dnešní díl seriálu bude trochu "mimo pořadí". Popudem k jeho napsání byl článek ve Fauně 8/2006 (viz iFauna)s názvem Gumový chambon, s nímž plně nesouhlasím. Už první věta mě posadila hluboko do židle: "Jednou z věcí, kterou učíte koně v průběhu základního výcviku pod sedlem, je správné přilnutí a sebrání. A základní pomůckou, která usnadňuje práci jezdce, je gumový chambon". Svým způsobem má ta věta pravdu - gumový chambon neboli "gumy" skutečně usnadňují práci jezdce - ale na úkor koně, což už tam autor zapomněl napsat! Pokusím se tedy čtenářům vysvětlit, proč jsem zásadně proti používání gumového chambonu, ať už při lonžování nebo během ježdění.
Existuje celá řada pomocných otěží, mnohé z nich se používají už velmi dlouho, dokonce i v renomovaných jezdeckých podnicích (Španělská jezdecká škola ve Vídni, Cadre Noir v Saumuru apod.). V současné rádoby "osvícené" době se začínají v obchodech objevovat pomocné otěže, které pracují na značně diskutabilním principu a mají velmi nebezpečné působení. Neznalé majitele či ctižádostivé trenéry často lákají na slůvka jako "pružný", "jemný", "univerzální", "nenásilný", "posilující hřbet", "zaručený" atd. Mnohdy stačí, aby nějakou pomocnou otěž používala známá osobnost a ostatní neznalí jezdci po této šňůře či řemenu bezmyšlenkovitě sáhnou a připadají si velmi "in".
Obr. 1.

Jak vypadá gumový chambon

Je to dlouhá pružná šňůra, na každém konci opatřená karabinkou. Pokud ho přehnete napůl, můžete jeho délku regulovat tím, že uzlem a speciální zarážkou vytvoříte smyčku - čím delší smyčka, tím jsou kratší obě poloviny a tím je také gumový chambon více utažený. Tato smyčka se pokládá na týl koně, každá polovina šňůry se provlékne jedním kroužkem udidla a každá karabina se buď připne do jednoho postranního kroužku obřišníku (nebo po stranách pod bočnice sedla do podbřišníku), nebo se vede mezi předníma nohama koně a připne se zespoda do obřišníku či podbřišníku. Výrobci uvádějí několik velkých výhod tohoto udělátka, já však vidím jednu jedinou: gumový chambon je skladný (bez problému ho lze složit do větší kapsy).
Obr. 2.

Jak by měl gumový chambon působit

Gumový chambon by údajně měl koně přimět ke korektnímu držení těla a díky své pružnosti by mu měl umožnit natažení dopředu i dolů, aniž by se přitom kůň dostal za kolmici. Zároveň však ve chvíli, kdy se napne, vyvine tlak na udidlo, čímž má koni nabídnout přilnutí, a taky zatlačí na týl, čímž má koně přimět sklonit hlavu dolů.
Výše zmiňovaný článek píše konkrétně: "Je pružný, proto koně neomezuje v pohybu krku směrem nahoru a dolů. Tím, že působí na temeno hlavy, tlačí hlavu a krk dolů na kolmici. Chambon je nastavitelný, takže jeho prostřednictvím můžete více či méně působit na krk".
Je tomu skutečně tak?
Obr. 3.

Jak skutečně gumy působí a jak na ně může kůň reagovat

Samotná podstata "gumového chambonu" popírá i ty nejjednodušší mechanické principy pohybu koně a je v rozporu s výcvikovými i soutěžními požadavky westernových i klasických jezdeckých disciplín. Příčinou tohoto negativního působení jsou obě základní (a tolik vychvalované) vlastnosti gumového chambonu:
  1. jeho pružnost
  2. jeho způsob připnutí na koně.
Negativně na pohyb koně působí každá tato vlastnost zvlášť: nejsou vhodné žádné pružné pomocné otěže a krk deformuje i tímto způsobem zapnutá nepružná šňůra! Pokud se oba vlivy sečtou, malér je na spadnutí.
Obr. 4.

Je pružnost gumového chambonu skutečně výhodou?

Příznivci považují pružnost "gum" za přednost. Opak je pravdou. Pružit má kůň - v kloubech končetin, ve hřbetě, ale i v týlu a čelistním kloubu. Pružné mají být jeho svaly, protože je to známka uvolnění, zdravé a nenucené svalové práce. Gumové lanko pruží místo koně a proto ani ztuhlý kůň nedostane informaci, kterou by mu poskytla pevná pomocná otěž; totiž že způsob jeho pohybu není žádoucí.
Přilnutí je něco, co jezdec koni nabídne a kůň to přijme. Koni je třeba nabídnout spravedlivou ruku či pomocnou otěž, oporu, která mu nikam neuteče, takže kůň se může o udidlo lehce "opřít". Aby během pohybu bylo ono "opření" stále stejně lehké, bude kůň pružit mimo jiné a především v týlu, čelistním kloubu a bude si pomáhat činností jazyka, který udidlo vypodloží a podle potřebu upravuje jeho polohu v hubě. Pokud si kůň do udidla "lehne", buď mu to znepříjemní svým působením spravedlivá ruka nebo ho nepružná pomocná otěž zatáhne za hubu. Samozřejmě obojí musí být provázené pobídkou holení či lonžovacím bičem. Pro koně je to nepříjemné a tak metodou pokusů a omylů rychle zjistí, co po něm člověk chce. Jakmile kůň v týlu a čelisti povolí (tedy přijde na přilnutí), ruka jezdce zjemní působení a pevná pomocná otěž přestane táhnout, protože její délka je stále stejná.
Obr. 5.

Gumový chambon je však pružný, kůň v něm nenajde oporu, guma před přilnutím neustále utíká, ale přitom čím více se natahuje, tím silněji působí na týl a současně na hubu! A přitom stále pruží. Každý kůň na to zareaguje dle svého temperamentu, citlivosti i předešlých zkušeností několika způsoby:
  • Někteří koně (především ti, kteří mají za sebou jinak dobrou přípravu pro práci ve vyklenutí) se podvolí tak, že co nejvíce sníží hlavu a krk, ale v tuto chvíli již nemohou najít rovnováhu a budou se pohybovat po předku, přetěžovat přední nohy a učí se utíkat, aby "si dohnali nos" (obr. 1). Je cílem výcviku kůň na předku, který má snahu utíkat?
  • Většinou se však kůň tomuto působení vyhne tím, že se zaroluje za kolmici (obr. 2); výsledkem je ztuhnutí svalů na krku a i hřbetu, zádi, omezení pohybu končetin. Kůň pak bude ztuhle udržovat jakousi "vnější fazónu", ale o pružnosti, uvolněnosti, energičnosti pohybu nemůže být ani řeč. Je toto cílem výcviku koně?
  • Někteří koně mohou s gumou bojovat. Bude to pro ně boj jednoduchý, guma jim částečně uhne. Koně se tak naučí chodit s hlavou do všech světových stran, budou používat zcela nesprávné svaly, ztuhnou a naučí se bojovat později i se svým jezdcem (obr. 3).
  • Jiní koně zjistí, že není zase tak hrozné, když se do gumového lanka pověsí (obr. 4). Ono totiž pruží místo nich! A opět zde máme ztuhlého koně, kterému se posilují špatné svaly a který se učí jít proti dalším pomůckám jezdce a lehat do rukou.
  • Další skupinka koní se bude pohybovat správně, tedy tak, že hlavu nechá před kolmicí, lanko bude lehce volné a koně nebudou na přilnutí ani je nic nebude tlačit do týla (podobný vzhled koně jako na obr. 5). Vyvstává otázka, proč tedy gumy na sobě mají...
Obr. 6.

Gumy jsou údajně vhodné pro zkažené koně, kteří:
  • mají převrácený nebo vysoko nasazený krk. Pokud na něho dáte gumy, bez problémů si vytočí krk, kam chce (obr. 6), někdy pouze zaklapne hlavu a udělá tzv. "falešný krk", zatímco jeho břicho, hřbet i záď budou stále bez užitku.
  • jsou naučeni mít krk natažený dopředu jako tyčku, popřípadě si lehají do rukou (například bývalí dostihoví koně). Tito koně obvykle nemají žádný problém se do gumového chambonu položit. Jezdec má pocit, že koně zvládl a že nastolil lehké přilnutí, ale už si nevšímá, že kůň mu celou váhou leží v gumách. V obou případech platí jedno pravidlo, se kterým se jistě mnoho lidí, co gumy používají, setkalo: jakmile koni gumy sundáte, problém se vrátí nebo ještě znásobí!
  • mají zdravotní problémy se hřbetem. Koně na gumách často pracují sice se "sbaleným" krkem, ale hřbet je ztuhle prohnutý dolů, břicho ochablé, záď se vleče. Dát gumy na koně, který má očividné problémy se hřbetem je velmi závažný prohřešek proti jeho zdraví a svým způsobem i proti zákonu na ochranu zvířat!

Jak skutečně mechanicky působí správně zapnutý gumový chambon?

Dokud se kůň pohybuje s hlavou a krkem tak, že je lanko volné, pak se vlastně "nic neděje" - lanko nikam za nic netáhne, na nic nepůsobí. Avšak pokud kůň dá hlavu či krk do polohy, ve které se lanko napne, to bude mít tendenci se smrštit a bude táhnout kroužky udidla dozadu, aby se spojnice týl-kroužky udidla-prsa koně dostaly do přímky. Výsledkem je, že napnutí gumového chambonu nutí koně nejen snížit hlavu tlakem na týl, ale tahem za hubu strčit nos dozadu. Tím se mu krční páteř "zalomí" v místě 2. či 3. obratle, kohoutek poklesne, hřbet se propadne, posilují se dolní svaly krku, nadměrně jsou stažené svaly v oblasti hrdla. Kůň musí hlavu v poloze za kolmicí držet konstantním stažením svalů (proti gravitaci), takže se nemůže uvolnit a nemůže nechat hlavu "viset" dolů s nosem lehce před kolmicí. A pokud není uvolněný jediný kousek těla koně, nemůže se uvolnit celý kůň.
Obr. 7a.

Pokud koně táhne nějaká šňůra dolů za týl a ZÁROVEŇ dozadu za udidlo, pak kůň musí zareagovat jedním z těchto způsobů:
  1. jde nosem za kolmici, aby se vyhnul konstantnímu tahu gum (obr. 2, 3, 7);
  2. uteče před trvalým působením gum nadměrným skloněním hlavy k zemi (obr. 1);
  3. bude se s pružným gumových chambonem prát a bude tak používat úplně jiné svaly, než chceme (obr. 3);
  4. ignoruje tah za hubu a pověsí se do gumového lanka (obr. 4).
Obr. 7b.

Pokud gumový chambon korektně zapneme (= když kůň stojí v klidu, je gumové lanko prověšené), nemá skoro žádný účinek ani na koně, který jde proti otěžím. Ten se totiž tlaku gumovému chambomu poslušně podvolí až ve chvíli, kdy je tlak na týl a udidlo tak silný, že ho kůň už "nepřepere". Přitom už však může mít hlavu v oblacích… (obr. 8) Aby takový kůň držel hlavu od začátku dole, je třeba zkrátit gumy tak, aby kůň měl v klidu nos skoro na prsou.
Obr. 7c.

Pokud chce kůň vyhovět působení gumového chambonu tak, jak to popisují jeho příznivci, pak buď
  • následkem tlaku na týl sníží hlavu a vyklene krk, jakmile však jeho nos jde dopředu (známka uvolnění při vyklenuté horní linii těla) > guma ho stáhne za udidlo dozadu, čili ho za to potrestá tahem za hubu (obr. 1).
  • přistoupí na přilnutí (byť sebevíc pochybné) a gumové lanko se napne a táhne protisílou zpět, gumové lanko mu táhne týl dolů > takže kůň sníží hlavu > a ono ho to ještě větším tahem nutí jít za komici... (obr. 9)
Kůň je v každém případě lapen do pasti: podle délky chambonu se může zarolovat dozadu nebo courat nosem po zemi nebo si zvyknout na tah za hubu - je něco z toho cílem vácviku jezdeckého koně?

Gumový chambon a jezdec

Článek ve Fauně 8/2006 píše:
"Gumový chambon by měl být součástí výstroje každého začínajícího jezdce, který nedokáže náležitým způsobem skloubit práci holení s působením otěží… …Chambon dokáže zredukovat nepříznivé působení jezdce na přijatelnou úroveň…".
Nebo: "V procesu přilnutí a sebrání je proto vhodným pomocníkem právě chambon, který usnadňuje jezdci jemně působit otěží přes udidlo na hubu koně."
Obr. 8.

Nedokáže, neusnadňuje! On totiž působí naprosto nezávisle na jezdci - a místo jezdce! Jakékoli působení ruky jezdce nahradí trvalým tahem gumového lanka. Protože kůň visí na gumovém chambonu, pomůcky otěží necítí, jemné pomůcky otěží, na které chceme koně naučit, neucítí už vůbec (obr. 10). Díky neustálému působení gum na hubu neucítí kůň většinou ani cuknutí ruky začínajícího jezdce.
Obr. 9.

Další problém gum je to, že vyvíjí konstantní tah za udidlo nesprávným směrem! Buď vytahuje udidlo nahoru k lícnicím, nebo působí dolů mezi přední nohy koně. Jak pak lze tvrdit, že učí koně korektnímu přilnutí, že napomáhá správnému působení pomůcek jezdce?
Gumový chambon nejde při ježdění do rukou jezdce, což s sebou nese opět celou řadu negativ:
  • brání jemnému působení jezdce na hubu koně pomocí otěže;
  • nelze koně pochválit za správně provedený cvik povolením otěží (obr. 11)
Obr. 10.

Problém je to i pro začínající jezdce: Pokud bude začínající jezdec jezdit koně vyvázaného na gumovém chambonu, nemůže se naučit pocitu, jaký by měl mít na správně ježděném a uvolněném koni na přilnutí. Jezdci s neklidným tělem nepatří do rukou otěže. Nejdříve se jezdec musí naučit sedět a používat holeně a sed, pak je teprve koordinovat s pomůckami otěží.
Velmi se divím, že onen článek vlastně doporučuje gumový chambon na western! Rozpor dokonce vidím na přiložených fotkách. Ve westernu je snaha koně jezdit na volné otěži, není to přilnutí, které známe z klasického ježdění. Jezdci často korigují pozici hlavy tak, že jakmile kůň přizvedne hlavu, jezdec napne otěže, kůň hlavu sníží a jezdec ihned otěže povolí. Bohužel gumový chambon takto nepůsobí - on nepovolí, on táhne stále. Čím více kůň snižuje hlavu a dává nos jakožto pokračovaní vyklenuté horní linie dopředu, tím více ho guma táhne za kolmici. To už jsme psali… Tak vidím zajímavý a přitom smutný obrázek: kůň stojí na prověšených otěžích, jezdec v rukách nemá nic víc, než hmotnost otěží, zato gumový chambon je napnutý…
Obr. 11.

A úplně nakonec:

"Nejenže působením (gumového) chambonu posilujete hřbetní svalstvo koně, ale vaše jízda bude působit esteticky a bude lahodit oku přihlížejícího". K tomu dodávám obr. 12…
Obr. 12.

Tady někdo zcela jistě netuší nic o práci hřbetu koně a o tom, jak poloha hlavy a krku hřbetní svalstvo ovlivňuje, netuší asi nic o tom, že nejen krk (a na gumách často falešně zarolovaný) je koněm - co zbytek těla? Proč se lidé stále dívají jen na "sbalený krk"?
Prosím, zamyslete se nad tímto článkem, je celá řada jiných možností, jak skutečně napravit zkažené koně a skutečně správně vycvičit koně mladé a ještě nezkažené! Cest je několik, o jedné z nich pojednávají předchozí díly tohoto seriálu ve Fauně už mnoho měsíců.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama