17. První kroky na dvojité lonži

2. února 2017 v 15:09 | Dominika Švehlová |  Seriál o lonžování - Dominika Švehlová
Dříve, než si na koně poprvé sedne jezdec, lze ho naučit ještě jednu dovednost, která koni i člověku ukáže další obzory a na níž lze v budoucnu budovat další práci, ať už pod sedlem nebo ze země. Je to práce na dvojité lonži. Záměrně nepíšu lonžování, protože pod tímto pojmem si každý představí pouze pohybování koně na kruhu. Na dvojité lonži (nebo na dvou lonžích) lze totiž pracovat i na jízdárně nebo v terénu, postupně se bude tato činnost zdokonalovat až v práci na dlouhých otěžích, jejímž vrcholem jsou náročné cviky vysoké jezdecké školy. Ano, to vše dvojitá lonž nabízí! Ale nejdříve je třeba nějak začít…
Obr. 1, 2: Pokud je kůň naučen chodit na dvojité lonži po jízdárně, lze s ním vyjít i do terénu. Takové procházky jsou pro koně velkým zpestřením práce, podporují rozvoj jeho samostatnosti, odvahy a zdravé sebedůvěry i důvěry v člověka, který ho zezadu řídí. Zpočátku je dobré mít s sebou ještě jednoho člověka, který půjde vedle koně a v případě nouze ho zachytí u hlavy. Lze tak procházet okolo "strašidel", lidí, psů, aut, dělat slalomy mezi stromy, chodit kopečky či po různorodém terénu.

Pokud si chcete přečíst něco o práci na dvou lonžích, opět odkazuji na knihu Lonžování, kde se tato problematika popisuje celkem podrobně. Zde se proto o ní zmíním trochu jinak, z jiného pohledu a v souvislosti, která bude dobře zapadat do celého systému výcviku mladého (nebo nezkušeného či dokonce zkaženého) koně, o kterém se v tomto seriálu píše. Práce na dvojité lonži se totiž může táhnout jako niť - či jako dvojitá niť - skrze výcvik koně na ruce, na lonži i pod sedlem. Na dvojité lonži můžete koně vodit po jízdárně i terénu a provádět s ním veškeré úkony, které jste dělali při vodění mladého koně; budete posilovat jeho důvěru ve vás i v sebe sama (obr. 1, 2). Na dvojité lonži můžete lonžovat na kruhu i přes kavalety a podporovat tak rozvoj dynamického oblouku koně a zlepšovat jeho pohybový projev (obr. 3). Ale na dvojité lonži můžete také později provádět veškeré jízdárenské figury a cviky jako pod sedlem (obr. 4); budete-li lonž zkracovat tak, že půjdete koni těsně za zádí, mluvíme o práci na dlouhých otěžích.
Obr. 1, 2: Pokud je kůň naučen chodit na dvojité lonži po jízdárně, lze s ním vyjít i do terénu. Takové procházky jsou pro koně velkým zpestřením práce, podporují rozvoj jeho samostatnosti, odvahy a zdravé sebedůvěry i důvěry v člověka, který ho zezadu řídí. Zpočátku je dobré mít s sebou ještě jednoho člověka, který půjde vedle koně a v případě nouze ho zachytí u hlavy. Lze tak procházet okolo "strašidel", lidí, psů, aut, dělat slalomy mezi stromy, chodit kopečky či po různorodém terénu.

Dvojitá lonž může sloužit jako dobrá "spojka" či "přechodka" mezi prací ze země a lonžováním a mezi ježděním v sedle. Kůň se totiž naučí, že člověk nejde vždy vedle něho, dokonce ho vlastně vůbec nevidí, a přesto vykonává poslušně jeho příkazy, rozumí jeho hlasovým a taktilním signálům a reaguje na ně. Učí se větší samostatnosti; jde do prostoru zdánlivě sám, ale přitom je stále zezadu podporován "neviditelným" člověkem.

Ještě jeden provaz kolem těla…

V první řadě je třeba koně naučit, že kolem jeho těla bude ještě jedna lonž, která může jen tak pasivně viset, ale později ho může i záměrně trochu omezovat v pohybu a dokonce mu také aktivně dávat signály k různým úkonům. A opět musím konstatovat, že do Říma vede mnoho cest. Toto je jedna z nich (nikoli jediná nebo snad jedinečná):
Obr. 3: Lonžování na dvou lonžích. Vnější lonž jde skrze spuštěný třmen, díky tomu nehrozí, že sklouzne pod hlezna koně. Vnitřní lonž jde zatím přímo do ruky lonžujícího. Třmeny jsou pod hrudníkem koně navzájem spojené řemenem, aby při pohybu příliš neposkakovaly a nerušili koně tahem za vnější lonž.

1. Na stojícím koni
Opět musíme začínat od samotného začátku; hlazení koně rukou a bičíkem kdekoli po těle (viz předešlé díly seriálu). Koně nesmí rozrušit ani náhlý dotyk ani stálý kontakt. Zároveň je třeba se ujistit, že kůň rozlišuje pouhý "nicneříkající" dotyk (který má ignorovat) a tlak neboli pobídku (na který ustoupí nebo uhne). Samozřejmě vše je třeba kombinovat i s dalšími signály, jako je hlas či zpočátku i pozice těla. Ale to je zatím vše jen opakování něčeho, co se kůň naučil už dříve. Ale je nutné tyto staré a zažité úkony s koněm zopakovat a procvičit, protože pak bude mnohem snazší mu vysvětlit nové požadavky! K čemukoli novému je vždy třeba se dopracovat navázáním na známé a zažité.
Nyní budeme celý postup opakovat s vodítkem. Koně s ním bude nejdříve hladit - ať už složeným nebo rozloženým - budeme přes něho vodítko různě pokládat, věšet, opatrně přehazovat. Především při přehazování (ale nejen při něm) pamatujte na rytmické pohyby!
Obr. 4: Na dvojité lonži (později na tzv. dlouhých otěžích) lze s koněm projíždět různé jízdárenské figury; měnit směr, dělat kruhy, přechody, později i práci na dvou stopách, přeskoky ve cvalu či cviky vysoké školy španělské.

Toto hlazení a přehazování vodítka se dá modifikovat, například tím, že si vezmete dlouhé vodítko nebo lonž, jeden konec normálně zapnete do ohlávky (či později do udidla), druhý konec vezmete do ruky a budete přehazovat přes koně, omotávat kolem něho, přes kohoutek, přes záď, okolo prsou, okolo zádě, pod břichem... Koně lze také tahem naučit ohnout krk nebo tělo (obr. 5) a vydržet tak stát, čili podvolit se tahu a zachovat klid při případném zamotání do lonže. Kůň se naučí, že vodítko, normálně zapnuté do ohlávky či udidla, mu může různě "svazovat" tělo, plandat, bouchat do nejrůznějších partií těla, "držet" ho, ohýbat a podobně. Nebude s vodítkem bojovat, což je velmi důležité. Nebude se ho bát a bude ho považovat za další pomůcku při komunikaci s vámi nebo za "neškodný šum v komunikaci".
Nakonec byste měli koně naučit nechat si vodítkem zvednout všechny čtyři končetiny (obr. 6), nechat si je vodítkem omotat, ignorovat ho, když bude okolo nohou vlát. Tak se kůň naučí snášet vnější lonž a v klidu přestát případné zamotání do ní.
2. Při vodění
Oni koně jsou občas podivné bytosti. Přestože jim nevadí žádný provaz kolem těla, když stojí, jakmile se s ním rozejdou, může je to poctivě vyděsit. Proto nepočítejte s tím, že i tehdy, když se stojící kůň nechá oplácávat či omotávat v klidu vodítkem, bude stejně rozvážný i v kroku nebo nedejbože klusu.
Obr. 5: Kůň by měl na tah vodítka reagovat povolením, ohnutím a hlavně klidem!

Pokud chcete koně učit na provaz kolem těla v pohybu, je dobré s ním chodit po malém kruhu nebo ho kolem sebe nechat kroužit (ne přímo lonžovat). Jde o to, že s ním můžete lépe manipulovat, než kdybyste ho vedli po rovné linii.
Než začneme, musíme při vodění umět: i na delším vodítku chodit v kroku a klusu a provádět na signál přechody, zatáčet na obě strany, vést koně z obou stran, vyslat ho na kruh a nechat chvíli chodit okolo sebe. Takže si to všechno nejdříve zopakujte na vodítku a spolehlivé pracovní ohlávce (pravděpodobně to bude provazová ohlávka), pěkně s bičíkem v ruce, jak se patří.
Potom připněte do ohlávky druhé vodítko (dostatečně dlouhé) nebo lonž. Půjde z vnější strany krku koně, přes kohoutek do vaší ruky (obr. 7a), bude volné, nebudete koně za něho vodit, bude tam prostě jen ležet a pohupovat se v rytmu jeho pohybu. Když bude kůň klidně a správně reagovat na vaše pokyny při vodění a druhé vodítko mu nebude nijak vadit ani mu překážet, změníte ruku, postavíte se ke koni z druhé strany a vodítka také změní svoji stranu. Kůň se naučit pracovat symetricky na obě ruce. Poté můžete opět přejít na původní stanu koně, vodítko posunete více k zádi koně a vše zopakujete (obr. 7b). Samozřejmě hned první den nebudete chtít po koni mnoho, bude stačit, když vám pěkně na obě ruce půjde s volným vodítkem přes kohoutek, pokud by zpočátku měl i s tímto problémy, stačí, když se takto nechá vodit z jednodušší strany (obvykle z levé).
Obr. 6: Je velmi prospěšné nacvičovat omotávání a zvedání končetin vodítkem - kůň si na to zvykne a nevyvede ho z klidu, když se náhodou zamotá nohama do lonží.

Postupně budete druhé vodítko přesouvat stále více dozadu, až sklouzne dolů pod záď. V tuto chvíli je třeba dávat pozor, kůň může tento dotyk brát jako signál k rychlejšímu pohybu, přestože se choval klidně, když jste to stejné zkoušeli v zastavení. Nedovolte, aby vodítko sklouzlo pod hlezna, maximálně by mělo ležet shora na Achillových šlachách (obr. 7c). Pokud máte problém druhé vodítko nebo lonž udržet tak, aby nesklouzla po hleznech dolů, provlečte ji na vnější straně skrze kroužek obřišníku nebo třeba spuštěný třmen (přivázaný k podbřišníku, aby neposkakoval při pohybu koně, obr. 3). Za každý pokrok koně velmi pochvalte.
Pokud kůň v klidu chodí s druhým vodítkem kolem těla v kroku a v přechodech krok-zastavení-krok, můžete zkusit naklusat. Pokud by ho vodítko pod zádí rozčilovalo, je třeba celý postup zopakovat znovu (tedy nejdřív klusat s druhým vodítkem přes kohoutek a postupně ho sunout dále k zádi…).
Pokud pak můžete s vodítkem okolo těla a pod zádí libovolně naklusat, dělat kruhy i chodit na rovné čáře, lze přistoupit ke třetímu bodu:
3. Na lonži s vodítkem
Podle situace a chování koně lze nejdříve lonžovat s vodítkem okolo těla nebo si rovnou místo druhého vodítka vzít druhou lonž (viz dále).
Obr. 7a: Když koně navykáme na přítomnost druhého vodítka nebo vnější lonže, zpočátku ho pokládáme přes krk a kohoutek.

Podívejme se na lonžování s vodítkem okolo těla koně (obr. 8): Koně normálně vylonžujte, až potom nacvičujte připevnění vodítka. Protože na lonži je kůň už poněkud dál z dosahu člověka, bude lepší nejdříve nezapínat vodítko do ohlávky, ale do vnějšího bočního kroužku obřišníku. Necháte ho sklouznout pod záď a k vnitřnímu kroužku obřišníku ho uvažte uzlem, který lze rychle rozvázat. Pak koně lonžujte, nejdříve v kroku, později v klusu i přechodech. Na obě ruce. Kůň si nemá vodítka bouchajícího ho trochu do zadních nohou vůbec všímat.
4. První lonžování na dvojité lonži
Nyní si místo vodítek vezmete dvě lonže nebo jednu dvojitou lonž - a budete postupovat úplně stejně, jako při vodění se dvěma vodítky. Můžete lonžovat na ohlávce, obnosku nebo uzdečce, zvolte to, co vám a vašemu koni bude nejlépe vyhovovat. Oba konce dvojité lonže (nebo obě lonže) připněte do obou bočních kroužků ohlávky (kroužků udidla na uzdečce), jedna lonž - vnitřní - půjde rovnou vám do ruky, druhá - vnější - půjde po vnější straně krku přes kohoutek a opět vám do ruky (zapnuté jako na obr. 7a). Vnější lonž mějte v této fázi výcviku volnou, nepoužívejte ji. Lonžujte koně, jako by se "nic nedělo", nejlépe na obě ruce.
Obr. 7b: Můžeme ho pak dávat stále více dozadu.

Opět budete postupně posouvat vnější lonž stále více dozadu, až ji necháte sklouznout pod záď a nakonec až na Achillovy šlachy (obr. 7c a obr. 3). Tato lonž je stále pasivní a volná, ale nesmí sklouznout pod hlezna.
Obr. 7c: Nakonec ho necháme ležet nad hlezny na Achillových šlachách koně.

Nakonec budete koně lonžovat bez problémů na vnitřní lonži s vnější lonží zatím volnou a pasivní okolo jeho těla a pod zádí.
Obr. 8: Při lonžování je dobré nejdříve koně naučit na přítomnost vodítka; zapneme ho v vnějšímu kroužku obřišníku, vedeme pod zádí a přivážeme jednoduchým uzlem k vnitřnímu kroužku obřišníku. Pokud máte strach, že obřišník sklouzne dozadu, je dobré si ho pojistit poprsním postrojem.

To, jak budete postupovat dál, jak pracovat s koněm na jízdárně a v terénu - to vám přiblíží kniha Lonžování. Zde se můžete podívat na pár fotek pro inspiraci. Fantazii se meze nekladou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama