Jiří Podhajský: Neupravuji kopyta podle metody Strasser, ale tato metoda není špatná

31. ledna 2017 v 12:28 | Deryliiin |  Kopyta
Autor článku : Jiří Podhájský pro http://www.equichannel.cz

................................................................................................................................................

Strasser metoda není špatná. Je ovšem špatně praktikována. Je praktikována demagogicky, je potlačován kritický pohled na jednotlivosti, je to ideologie univerzální pravdy…" Přinášíme vám velmi zajímavé povídání s "odpadlým" studentem Strasser metody a známým českým kopytářem Jiřím Podhajským.

Kdo je kdo: Jiří Podhajský


Ve dvanácti letech začal jezdit, od patnácti dva roky jezdil ve sportovní stáji v Kladně. V roce 2001 si pořídil koně vlastní. Nikdy neměl sportovní ambice a zdravotní potíže jeho koní jej vedly k tomu, že se začal zajímat o problematiku chovu koní, úpravy kopyt a některých nemocí hlouběji. Své koně chová venku 24/7, vnímá, že tam patří a potřebují to k tomu, aby byli zdraví, silní, otužilí, aby jim bylo dobře.


poodyJak dlouho se věnujete úpravě kopyt?
Kopyta svých koní jsem začal upravovat v roce 2001. V roce 2003 jsem začal strouhat několik koní svých známých a od roku 2005 se strouhání kopyt věnuji, abych tak řekl, cele. Od roku 2005 jsem minimálně jednou ostrouhal přibližně 900 koní a zhruba polovinu jsem jich strouhal déle než rok.


Z jakých teoretických a praktických zdrojů (různé způsoby bosého trimu) vychází způsob, jakým kopyta upravujete?
Na začátku jsem načerpal hodně informací z Klubu Equus. A nejen informací, ale i zápalu pro věc, uvědomil jsem si díky němu, jak jsou kopyta důležitá. Také mně pomohl Petr Soukup, který mi velice ochotně spoustu věcí vysvětlil a ukázal. Potom jsem se zúčastnil Základního semináře paní doktorky Strasserové a usoudil jsem, že tohle je to ono. V roce 2006 jsem započal dvouleté studium Ošetřovatel kopyt podle metody MVDr. Strasser. Mezitím jsem navštívil několik seminářů různých metod, četl jsem články a diskuse, ale hlavně jsem strouhal. Několik let jsem strouhal kolem 250 koní měsíčně, přitom jsem se snažil maximálně vnímat koně, majitele a podmínky. Moje hlavní teoretické zázemí je studium u paní doktorky Strasserové a po praktické stránce je to moje vlastní praxe.


Jaké hlavní rozdíly vidíte mezi Strasser trimem a jinými způsoby úpravy kopyt?
Nesouhlasím s termínem Strasser trim, nic takového totiž neexistuje. Existuje Metoda Strasser, to ano. Ale to je metoda celostní, která se zabývá zdravím koně celkově, zdravím tělesným i duševním a tedy i kopyty. Kopyta v této metodě hrají důležitou roli a vyučuje se jejich úprava. Jsem si ale naprosto jistý, že nikdo nestrouhá tak, jako paní doktorka, stejně jako nikdo nestrouhá jako Patrik Spieleder nebo jako Václav Vydra. Kopytář není povolání, to je řemeslo, ke kterému člověk je a nebo není. A kdo k němu je, dělá ho podle citu a zkušenosti. A právě ten cit a zkušenost dělá individuální rozdíly i v rámci jedné metody, stejně jako mezi europodkováři. Jsou špatní a dobří, ale i ti dobří se dost liší. Jejich práce se dá rozeznat.
Takže otázka je spíše na rozdíl mezi metodami. Je to rozdíl světových názorů: na jedné straně se snažíme, aby byl kůň uzdraven, i kdyby na to měl chcípnout, na druhé straně chceme, aby klusal po makadamu a je nám jedno, co je na konci nohou a co to s tím koněm dělá.


Dobrá, tedy úprava kopyt dle metody Strasser, pokud se vám zažitý výraz Strasser trim nelíbí. I my jsme si povšimli některých rozdílů mezi kopyty koní, upravovanými touto metodou a bosými kopyty, upravovanými jiným způsobem, jaké rozdíly vidíte vy při vaší praxi? (Odhlédněme nyní od přístupu a podívejme se na techniku a tvar kopyta).
Metoda Strasser klade důraz na anatomickou správnost. Hodně zjednodušeně řečeno: snaží se, aby klenba chodidla kopírovala klenbu kopytní kosti, aby tvar kopyta umožňoval maximálně kopytní mechanizmus, aby rozpěrky měly takovou délku a tvar, aby se nedeformovaly, aby kopyto bylo vyvážené stranově a aby korunka a přední stěna měla správné úhly. Všeobecně jsou to zásady, se kterými se ztotožňuji. Důležité ovšem je, že takovéto zásady lze naplňovat pouze omezeně, a sice podle stavu konkrétních kopyt. A právě v míře jejich naplňování je podle mého názoru jeden z hlavních problémů metody Strasser.
Žádnou jinou metodu jsem seriózně nestudoval, takže moje hodnocení je velmi subjektivní a vychází hlavně z práce jiných kopytářů, kterou jsem viděl. Působí na mne dojmem opačného extrému - tedy zkrátit, co se odlamuje a hlavně, hlavně nesahat na chodidlo. Korekce například příliš dlouhých patek, stranové nevyváženosti nebo třeba rozpěrek, které dlouhodobě zarůstají do chodidla, je vyloučena, protože je potenciálně (dočasně) bolestivá. Zdá se mi to jako důsledné respektování kopyta, tak jak narostlo, bez ohledu na to, jestli dobře nebo špatně.


Upravujete i koně, kteří jsou sportovně využíváni?
Několikrát jsem to zkusil, ale nedělá to dobrotu, takže se tomu vyhýbám. Máme rozdílné názory na přístup ke koním. Ke sportu se "nehodí" mít koně na pastvinách, polovinu roku se zimní srstí a žijícího ve stabilním stádu. Já se naopak domnívám, že pro koně jsou tyto podmínky velmi důležité.


Čím se při úpravách řídíte?
Řídím se teoretickými znalostmi a vlastními zkušenostmi. Existuje hranice, kdy koně léčit a kdy už spíše udržovat, aby se stav kopyt nezhoršoval. Není lehké ji najít a vůbec není snadné se s majitelem shodnout na tom, co by měl u svého koně respektovat. Bohužel hodně milovníků koní má rádo hlavně ježdění a nechtějí slyšet, že jejich kůň má nějaké limity.


Co vás zaujalo na metodě dr. Strasser?
Zaujala mě především hloubka teorie, kterou využívá, resp. učí. Je to podle mého názoru metoda, která je opravdu sofistikovaná.


Jaký máte názor na její Základní seminář a dvouletý Kurz? Do jaké hloubky zachází? Může Kurz vyškolit kopytáře bez jiného vzdělání natolik, aby byl poté schopen sám správně upravovat 1. bezproblémová kopyta, 2. kopyta patologická?
Základní seminář by byl dobrý, kdyby se z něj vyhodila ideologie a nebyl za neslušnou cenu. Dokud tady nebyl nikdo a musel jezdit lektor z Rakouska, ještě bych to pochopil. Ale posledních pět let je to neslušné. Dělám podobné jednodenní semináře za dobrovolné vstupné a nestalo se mi, že bych vysloveně zplakal. Můj seminář je pravda jednodenní a účastníci nestrouhají, ale to je jeho výhoda, jelikož si po něm nikdo nemyslí, že získal kvalifikaci. Dozví se tam ovšem to stejné.

Dvouletý kurz je vynikající. Časem jsem se naučil ignorovat ideologii, mezi kolegy jsem byl za šprta, ale získal jsem ohromné množství teoretických znalostí, které jsou pro tuhle práci zásadně důležité.

Může se automechanik po vyučení pustit do opravy jednoduchého auta? A může opravovat auta nabitá elektronikou? Pokud je schopný, tak už od malička ladil mopeda či pionýra a ve druháku měl nadupaného postaršího sporťáka. A po vyučení může dělat cokoliv, potřebuje jen zkušenosti, které prostě chvilku trvá nasbírat.

Kopyta se nedělí na bezproblémová a patologická. Jsou bezproblémová a problémová, fyziologická (zdravá) a patologická (nemocná).


Upravuji otázku: Může Kurz vyškolit kopytáře bez jiného vzdělání natolik, aby byl poté schopen sám správně upravovat 1. bezproblémová kopyta, 2. kopyta problémová?
Ta otázka je špatně postavena. Může vyškolit "ošetřovatele kopyt podle metody MVDr. Strasser." Jestli je takový člověk schopen upravovat správně kopyta koní, to je otázka.... Já se domnívám, že jeho "správně" bude diskutabilní.
Neznám ovšem žádné oficiální vzdělání, které by to umožňovalo.


Máte zkušenosti s tím, že byste jednoho koně upravoval podle Strasser trimu a potom (nebo předtím) jinak? Byl znát rozdíl 1. ve tvaru jeho kopyt, 2. v jeho pohybu po této změně?
Pokud se kopyta začnou upravovat jinak, samozřejmě je to vidět ;-)
Záleží na tom, jaká jsou to kopyta. Ostrouhal jsem spousty koní, kteří potom začali chodit a spousty koní, kteří potom chodit přestali. To je tak závislé na konkrétní situaci, že by bylo zavádějící takhle obecně odpovědět. Obecně lze jen říct, že tato metoda často vede ke zlepšení stavu kopyt, v některých případech ale za cenu nepohodlí koně, měrou úměrnou stavu kopyt. Ale jako každé zobecnění je i tohle vlastně trochu jinak.


Co považujete za pozitiva Strasser trimu?
Pozitivní je rozhodně sofistikovaný přístup ke každému detailu a k celku, skutečná znalost anatomie, mechaniky, nauka o tkáních, podrobné studium různých deformací a jejich skutečných příčin a možností jejich nápravy. Za zásadní považuji důraz na vhodné podmínky pro koně a souvislost podmínek, pohybu a korektur kopyt.


Měl jste možnost srovnávat tyto teorie dr. Strasser s teoriemi jiných metod, proudů, filozofií...?
Všichni tvrdí, že vychází z anatomie kopyta. Všichni tvrdí, že kopyto má mít nějaké úhly a nějaký tvar. V názorech na to, jak má to kopyto ideálně vypadat, se mnoho rozdílů nenajde, ale taková kopyta ve skutečnosti nejsou. Takže jde o to, jak naložíme s tím, co máme. Především mě ale udivuje, že hlavní pozornost se soustředí na kopyta, která už jsou, jaká jsou, pořád se řeší, jak upravovat kopyta patologická, a přitom se nikdo neptá, proč máme tolik kopyt patologických a jak tomu zabránit. Všechny teorie se vůči sobě navzájem vymezují, očerňují se a plýtvají energií na blbosti. Navíc některé z těch, které jsou u nás k dostání, jsou výhradně podnikatelský záměr, s velmi neseriózními základy a nebo naivní přístup lidí, kteří se neobtěžují kritickým myšlením. Výjimek typu Petra Soukupa je zoufale málo. Jakkoliv se v lecčems neshodneme a tímto ho pozdravuji.


Jaká jsou podle vás negativa úpravy kopyt dle metody Strasser?
Přílišná snaha o nápravu nenapravitelného, ideologický přístup, demagogie a byznys, připomínající nechvalně známé prostředky na hubnutí. Z mého pohledu je ale zásadní, že tato metoda se snaží napravovat kopyta způsobem, který je pro mnoho koní s patologickými kopyty významným způsobem nepříjemný, nepohodlný, bolestivý a nepřipouští, že od určité chvíle postupuje proti koni.


Jaký je důvod, že jste ve vzdělání nepokračoval a nezískal certifikát?
Absolvoval jsem studium, písemné i praktické zkoušky a vykonal jsem 5 z potřebných 20 dnů praxe. Zbylou praxi jsem nevykonal, protože jsem napřed neměl čas a později chuť. Zkrátka jsem v té době neviděl v tomto systému další smysl, začal jsem mít vlastní názor.


Co vám odebralo chuť pokračovat v praxi?
Vadil mi ideologický ráz tohoto společenství. Demagogie a nemožnost skutečné diskuze.


V čem konkrétně se odchylujete od Strasser trimu v případě 1. kopyt bezproblémových, 2. kopyt patologických?
Jenom výjimečně se setkám s kopyty, která není potřeba na začátku "řádně" upravit. Většinou jsou zanedbaná a ve většině případů i patologická, respektive patofyziologická. Obecně stav kopyt českých koních je hrozný. Spousta kopyt patologických je ale bezproblémových a výjimečně je to i naopak. Navíc je potřeba rozlišit, co je možné a co nikoliv. Takže pokud se jedná například o koně těžce schváceného, záleží na tom, jestli je schvácený dva roky, nebo dva měsíce. V prvním případě se budu snažit v podstatě podle metody Strasser udělat nějaký pokrok. Ten je ale možný v takovémto případě jenom do určité míry, takže po nějakém čase se budu snažit koni udělat maximální pohodlí takovou úpravou, aby se stav kopyt ovšem dále nezhoršoval. Je to balancování na jakési hraně. Ve druhém případě budu postupovat stejně, ale za půl roku nebo za rok to budou pravděpodobně kopyta jako před schvácením. Takže bych neřekl, že se liším v něčem konkrétním, v postupu, protože rozdíl je v přístupu. Napravuji jenom co je možné. A na rozdíl od metody Strasser tvrdím, že některé věci spravit nejdou a není správné se o to pokoušet. Na druhou stranu nesouhlasím s opačným extrémem, tedy pohodlí na úkor zdraví. Domnívám se, že je důležitá ta rovnováha. Je to ale mnohdy náročné na uvědomění majitele, protože když mají koně, kteří mají špatná kopyta a takových je ohromné množství, a doposud jezdili jakoby nic, není pro ně snadné přistoupit na to, že musí být ke koním ohleduplnější, šetrnější než doposud.


Takže mimo případů, kdy máte pocit, že je stav "nespravitelný", postupujete při úpravách dle metody Strasser? Tedy např. koně pana Vydry vyjma klisny Nelly byste upravoval obdobně?
Všechny koně, včetně Nelly, bych pravděpodobně upravoval trochu jinak. Nejde jenom o způsob, jde také o míru. Jde o tu rovnováhu mezi zlepšováním geometrických parametrů a duševní a fyzickou pohodou koně. Neupravuji kopyta podle metody Strasser. Dělám to podle toho, co jsem se naučil a jaké jsem získal zkušenosti.


Kolik přibližně jste viděl koní, upravovaných tímto trimem s kopyty 1. zdravými, 2. patologickými?
Mimo těch, které jsem strouhal, něco mezi padesáti a stovkou. Stejně jako v ostatní populaci, většina je patologických.


Jak se pohybovali a jak byli případně využíváni?
Obojí různě. Koně se zdravými kopyty chodili většinou dobře a ti se špatnými zase většinou špatně. Využíváni byli k rekreaci nebo hobby sportu.


Byl jste na návštěvě na její klinice - jaké jsou vaše dojmy?
Byl jsem na klinice v Tübingenu několikrát. Viděl jsem mnoho koní, kterým paní doktorka pomohla, a mnoho koní, kterým se pomoci nedařilo. Koně, kteří se dostanou na kliniku, jsou většinou koně, nad kterými všichni zlomili hůl, respektive koně, které konvenční metody přivedly do fatálního stavu..


Jaký máte názor na Strasser trim u koní s kopyty 1. zdravými, 2. nemocnými?
Domnívám se, že Strasser metoda není špatná. Je ovšem špatně praktikována. Je praktikována demagogicky, je potlačován kritický pohled na jednotlivosti, je to ideologie univerzální pravdy, která má potřebu se zásadně vymezovat vůči ostatním, a to i za cenu manipulace. S tímto jsem se ovšem setkal u všech "metod". Jediný, s kým jsem se setkal a kdo nedělá tlaky, snaží se poslouchat a přemýšlet, je Petr Soukup a o to samé se pokouším já.


Dr. Strasserová i její čeští zástupci říkají, že málo zkušený praktik může tímto trimem koně poškodit - dokonce že může být v tomto podání nebezpečný. Jaký je váš názor na toto tvrzení?
Každý nezkušený může něco poškodit, což může být nebezpečné.... Ta otázka pravděpodobně někam míří.....?


Tato otázka míří k další otázce: Jaký je dle vás počet hodin či rozsah teorie/praxe nutné k tomu, aby dotyčný kopytář mohl být považován za zkušeného? A další otázka související: Je podle vás dostačující, aby se kopytář vyučil a vystudoval pouze jednu metodu péče o kopyta a pak pouze na tomto základě upravoval a dokonce léčil kopyta koní, některá i vážně postižená?
Veterinární medicína se studuje šest let a je zcela zjevné, že je to sice zárukou čehosi, ale zárukou jasně omezenou. Názory drů Macha a Mádra jsou toho jasným příkladem.

Tady se pořád mluví o metodách a o tom, která je správná. To je ale nesmysl. Existují různé druhy metod a logicky jejich závěry mohou, ba musí být odlišné, protože pracují různým způsobem. Pokud někdo pozoruje divoké koně a studuje jejich kopyta, musí dojít k jiným závěrům, než ten, který pitvá kopyta koní uhynulých nebo utracených v ČR. Nemám didaktické vzdělání ani ambice, takže nedovedu určit, jaký rozsah by mělo správné vzdělání mít. Ohledně obsahu mám představu, že by se mohlo jednat o jakýsi průsečík těch několika etablovaných metod. Pokud by někdo měl absolvovat studium několika metod, aby splňoval kritéria pro povolání kopytář..... to mi přijde legrační... podle čeho by se pak rozhodoval, jakou metodu použije na kterou nohu?! Zároveň to samozřejmě znamená, že žádná z těch metod není dobrá, protože není dostatečná. Tady se totiž nejedná o umělecké směry, nebo druhy masáží, které různou cestou dosahují téhož. Tady se totiž ve skutečnosti každý snaží dosáhnout něčeho jiného a to je ten problém. Například: někteří se snaží o ideální tvar kopyta a nehledí na pohodlí koně, jiní se zase nezajímají o důsledky deformací kopyt, protože je v zájmu pohodlí koně neřeší. Což je samozřejmě velmi nepřesné zjednodušení.


Znáte nějaký případ koně, upravovaného Strasser trimem, který sportuje (bez ohledu na disciplínu)?
Ne.


Je podle vás možné skloubit bosý trim a sportovní využití koně? Za jakých podmínek?
Je podle vás možné skloubit Strasser trim a sportovní využití koně? Za jakých podmínek?

Nebudu používat termín bosý nebo Strasser trim, protože obojí dělá jinak Petr a jinak Pavel. Ale to, že je kůň bosý, není na překážku sportu. To sport je na překážku bosým koním. Je to ve skutečnosti technický doping.

Hlavní problém nejsou koně bez podkov, ale koně se špatnými kopyty. Chovatelé zanedbávají péči o kopyta hříbat, hříbata a mladí koně jsou v nevyhovujícím prostředí a paradoxně u koní pro sport to platí extra dvojnásob. Je to obchod a péče stojí peníze. A lidé koupí stejně, protože nekupují kopyta, ale původy. Nedávno jsem asistoval při koupi koně u renomovaného obchodníka. Vynikající jednání, stovka koní, ceny od padesáti tisíc do milionu, ale kopyta v tak strašném stavu, že jsem se nestačil divit. Ve třech letech mají koně jednou provždy špatné nohy, akorát že se to zatím schová za podkovy.


Jak se díváte na masové rozšíření Strasser trimu v ČR, například tím, že by se schválila dílčí kvalifikace kopytář a tento trim by se díky státním dotacím mohl vyučovat za tak nízké poplatky, že by si to mohl dovolit naprosto kdokoli?
Dívám se kriticky na to, že se za státní peníze učí "jediná správná" metoda a tou je podkování. Já jsem si vzdělání zaplatil a nemrzí mě to. Peněz se rozkrade tolik, že tohle není zásadní. Ale myslím si, že konstruktivní přístup by byl přijít s něčím, co by si zájemce mohl vybrat vedle podkování a Strasser metody. Třeba za státní peníze. Jenomže v české společnosti se konstruktivní přístup nenosí, není tu zatím nikdo, kdo by to dokázal. Import Strasser metody je podstatně snazší a kdo je jí okouzlen, snaží se ji prosazovat.


Jak by podle vás mělo vypadat skutečně smysluplné vzdělání budoucích kopytářů?
Domnívám se, že jediné možné řešení je tržní. Majitelé koní přijdou na to, co jim vyhovuje a s rozšiřováním působnosti kopytářů budou přibývat jejich žáci a časem snad i školy. Jakou formu budou mít, to zatím nedokážu odhadnout. Oficiální vzdělání možná někdo prosadí, ale nedomnívám se, že to bude dobře. Zatím není shoda mezi odborníky, jak by se to mělo dělat, takže zatím budeme tápat. Absolventy oficiálních vzdělání nevyjímaje.

Možná sledujete současné spory mezi podkováři a Strasser-kopytáři. Mám na mysli především to, jak bude vhodné vzdělávat dále profesionály zabývající se péčí o koně (včetně jeho kopyt). Máte nějaký názor na tuto situaci - na jeho řešení v podmínkách ČR?
Jedná se o spor dvou zabedněnců. Je mi nanic z manipulace a překrucování, z plivání a pomlouvání, které je motivováno jednak ekonomickými zájmy a jednak neschopností připustit, že nic není černobílé. Je to stejné, jak spor mezi západní a alternativní medicínou. Jedni o druhých říkají, že jenom škodí a ve skutečnosti je pravda někde uprostřed. A aby to nebylo tak jednoduché, tak ta pravda není nějaká středová linie, ale hodně klikatá čára, která je místy tenká a jasná, místy naopak široká a nepřesná. Důležité je, že se objevují lidé, kteří nekřičí, ale poslouchají a snaží se najít to nejlepší.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama